Podivná válka na Donbasu. K čemu to vše směřuje?

28.08. 06:45 | Autor: Tomáš Vlach

"Ještě před pár týdny jsme netušili, že se tady na Donbasu budeme schovávat ve sklepě před granáty," říká Larisa, obyvatelka Gorlovky. Majdan, obsazení Krymu, malajsijské letadlo a nakonec ruský konvoj bílých kamazů. Jak se žije lidem na východě Ukrajiny a k čemu to vše směřuje?

Ukrajinští vojáci ze mě byli šokováni, líčí Eduard Ševčenko svou cestu z obklíčeného městečka Pěrvomajskoje. Dva dny se krčil ve sklepě před ostřelováním, pak si sbalil igelitku a vyrazil. S tím, že se chce přihlásit do ukrajinské armády.

Sousedé si klepali na čelo, sami fandili spíše proruským povstalcům a ostřelování, které přišlo z ukrajinské strany, je ještě více zatvrdilo. Situace ve městě navíc byla zlá: žádná elektřina, voda ani plyn, obchody zavřené, jídlo docházelo. Utéct se však lidé báli ze strachu z blokpostů - hlídek na silnicích.

Lidé ukrytí před bombami poblíž Doněcku. Taky Eduard rozhodně nechtěl, aby ho rebelové v rámci mobilizace nutili hloubit okopy. Vzal to proto oklikou přes pole. Šel pěšky celý den a až ukrajinští vojáci mu řekli, že měl obrovské štěstí, protože všechno je zaminované. "Když jsem jim vyložil své přání sloužit v armádě, jen užasle koukali," vybavuje si. A tak místo k odvodu putoval do filtrační vazby, kde si ho tři dny prověřovali, jestli není agentem separatistů: "Podmínky tam byly celkem ucházející, měli jsme matrace, k jídlu grečka - pohankovou kaši. Všechno o. k., jen mi pak řekli, že do armády dobrovolníky z Donbasu neberou."

Eduard se teď tísní v ubytovně v nedaleké Popasné. Tráví čas hádkami s dalšími uprchlíky, kteří nadávají, na co mohou, hlavně na kyjevskou vládu. Ubytovalo je město a náklady na jejich pobyt i stravu platí z toho, co kdo přinese. "Nemáme žádný rozpočet, všechno kromě platů je zmrazené," říká starosta Jurij Onyščenko. "Ale lidé se chovají skvěle, pomáhají, jak mohou, a kdyby přišlo dalších tisíc uprchlíků, můžeme se o ně postarat," dodává.

Udej svého souseda

Popasná a Pěrvomajskoje patří ke shluku hornických měst v Luhanské oblasti, kde lidé odjakživa žili po svém. Je to jakýsi "Divoký východ" i v rámci Donbasu a značné procento především mužské populace má za sebou pobyt v kriminále. Mluví se tu rusky, myšlení je proruské, a když přišli separatisté, byli vítáni s otevřenou náručí.

Starosta Jurij Onyščenko strávil dva dny v zajetí u ruského kozáckého atamana Kozycina, odkud ho ale osvobodili další separatisté, vedení Luhanské národní republiky. Teď chodí po městě s armádní ochrankou, přitom mezi lidmi se mluví o tom, že s povstalci potichu spolupracoval. Starosta to považuje za babské kecy. "Nesmysl, jen jsem musel být v Janukovyčově Straně regionů, jinak bych neměl šanci získat cokoli ze státního rozpočtu," říká. Na stěně kanceláře mu visí desatero propagandistické války a sám říká, že ukrajinský stát hodně v posledních letech zanedbal, když s lidmi dostatečně nepracoval.

Chlapec se běží schovat před bombovým útokem.

"Je potřeba vysvětlovat a vysvětlovat. Jak funguje administrativa, proč lidé nemohou dostat více peněz na penzích. Nikdo se nestaral o pracovní místa, nemocnice, školy...," vypočítává Onyščenko chyby různých vlád v Kyjevě a věří, že se vše napraví a, jak říká, "Ukrajina bude zase Ukrajinou".

O dvě stě metrů dále na policejní stanici dávají přednost jiným metodám. S místními kolegy chceme interview s velitelem, přesto jsme zatčeni. Ostří hoši v policejních oktáviích a s neprůstřelnými vestami si nás předávají z ruky do ruky. Muž v uniformě plukovníka detailně zkoumá naše pasy a nechává ověřovat údaje na centrále.

Kamarádi ve zbrani

"Tady je zákaz pohybu bez doprovodu. Uvědomte si to. Že jste jeli za starostou? Na něho taky jednou dojde." Chvíli trvá, než přejde do mírnějšího tónu. "Na šest set místních lidí tu vytvořilo batalion bojující na straně separatistů. Jakmile jsme město dobyli, jen se převlékli do kraťasů a běhají mezi námi. Bezpečno tady není a v budoucnu určitě nebude," varuje před partyzánskou válkou, která podle něho i dalších velitelů na vládní straně už začala.
Policejní batalion Vinnica, který má oblast na starosti, proto vyvěsil výzvy s mobilním číslem, aby lidé oznámili své sousedy, pokud aktivně bojovali nebo pomáhali separatistům. Ne že by se s udáními přímo roztrhl pytel, ale je jich dost. Zdroje z tajné služby SBU mluví o tom, že vazební věznice v Charkově a Kyjevě jsou přeplněny podezřelými.

V čerstvě osvobozené Popasné čistka teprve začíná, ve městech, jako je Slavjansk a Kramatorsk, je už v plném proudu. Ukrajinská armáda odsud vytlačila rebely a ve druhém sledu přišli prokurátoři a operativci SBU.

CELOU REPORTÁŽ ČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 25. SRPNA.

Foto: ČTK/AP , ZUMA/Sergii Kharchenko, Mstislav Chernov

Autor: Tomáš Vlach