Na Ukrajině zuří i válka oligarchů. O moc, miliardy a přežití

Ukrajinou nezmítá jen občanská válka na východní frontě. Též vnitřně je země z různých důvodů rozervaná. Svůj podíl na tom mají i spory mezi mocnými miliardáři. Oligarchové si jdou po krku a bojují o nový, jim nejlépe vyhovující řád. Zatím se zdá, že jeden muž má v ruce s odstupem nejlepší karty.

Válka v zemi vytvořila zřejmě půdu pro to, že se v mocenských vztazích ukrajinského hospodářství dějí věci dříve jen těžko myslitelné. Kupříkladu útoky proti zatím nejbohatšímu a svým způsobem nejmocnějšímu Ukrajinci - Rinatu Achmetovovi (47).

Minulý týden obsadili neznámí ozbrojenci v Doněcku jednu z továren dosud téměř nedotknutelného pána nad ocelovou a uhelnou říší v Donbasu. Na Achmetova, jehož majetek odhadl nedávno Forbes na 12,3 miliardy dolarů (asi 246 miliard korun), neútočí ale jen separatisté na východě.

Do jeho rezidence v Kyjevě vnikli nedávno aktivisté z řad fanoušků expremiérky Julie Tymošenkové a vyzvali oligarchu, aby se rozhodl, pro koho vlastně je.  

To je skutečně jeho dilema. Ještě loni platil Achmetov za hlavního financiéra svrženého a uprchlého prezidenta Viktora Janukovyče. V uplynulých měsících na něm bylo patrné, že mu dělá velké potíže rozhodnout se, na koho má vsadit, případně jak vysoko má sázet v mocenském pokeru.

Jestliže zpočátku sympatizoval s východoukrajinskými separatisty, které podle jejich slov financoval, a koketoval s myšlenkou federalizace Ukrajiny, letos v květnu otočil a začal vzývat jednotu země. Podle znalců poměrů i proto, že si chtěl i nadále zajistit některá privilegia pro své podniky - včetně levných přepravních tarifů.

Na stranu nových, nelegitimních vládců v Kyjevě se ale úplně nepostavil, protože podporoval cestu jednání se separatisty. Tím si ovšem udělal nepřátele na obou stranách. A protože odmítl výzvu šéfů samozvané Doněcké lidové republiky, aby neplatil daně Kyjevu, ale jim, začali mu hrozit, že jeho majetky prostě  znárodní.

Ve hře oligarchů jde o hodně, protože lidé jako Achmetov nejsou jen tak někdo. Se svým smíšeným koncernem System Capital Management (SMC) zaměstnává kolem 300 tisíc lidí. Do jeho impéria patří doly i ocelárny, telekomunikace a média, vedle toho energetika a banky. Jen jeho uhelné firmy a výrobce elektřiny DTEK kontrolují polovinu ukrajinské těžby uhlí a třetinu trhu s elektřinou.  

Oligarchové proti oligarchovi

Z 23,5 miliardy dolarů zisku odevzdal roku 2012 na daních 1,8 miliardy dolarů - novější údaje nejsou k dispozici. Větev mu ale nyní nepodřezávají jen domobranci, kteří si brousí zuby na jeho bohatství. Do útočného postoje se proti němu stavějí i jeho kolegové oligarchové.

Achmetov už není žádným oligarchou, řekl nedávno jeden z nich v domácí televizi Pátý kanál.  

Byl to Ihor Kolomojskij (51), miliardář, který se dosud pouštěl do křížku s ruským prezidentem Vladimírem Putinem asi nejhlasitěji. Dokonce ho nazval "malým schizofrenikem". Pán Kremlu mu ale nezůstal slovně nic dlužen a označil ho za gaunera takového formátu, že strčí do kapsy dokonce pracháče Romana Abramoviče, majitele anglického fotbalového klubu Chelsea.

Zdá se, že Kolomojskij se mstí a kuje žhavé železo, seč to  jen jde. Zatímco například vláda prosadila zvýšení daní v Achmetovově rudném a železářském sektoru, vyzněly podobné pokusy v ropě a plynu, kde se činí Kolomojskij, naprázdno.  

V dokumentu německých tajných služeb, který se dostal do médií, se třeba uvádí, že ohromný finanční vliv Kolomojského na politické vedení země mu prakticky umožňuje, aby diktoval svoje pravidla hry.

Oligarcha se staví proti jakémukoli vyjednávání s proruskými separatisty a žádá jejich zničení.

Moc oligarchů na Ukrajině je ohromná už od první poloviny devadesátých let minulého století. Řada boháčů třeba má (měla) jako vedlejší džob poslancování nebo jsou přinejmenším důležitým sponzorem nějaké partaje. Desítky poslanců v Kyjevě ještě i dnes hlasují tak, jak jejich financiér píská.

Pokud některý oligarcha není přímo aktivní v politice, má své důvěrníky ve vládě a na stěžejních úřadech. Jejich důležitou zbraní je vlastnictví četných médií, díky nimž ovlivňují jak politiku, tak veřejné mínění.

Na rozdíl od Achmetova, který si najímá speciální bezpečnostní firmy jen na ochranu svých objektů, financuje Kolomojskij ozbrojené jednotky, které jsou vysílány do boje se separatisty.

Na Ukrajině tak oficiálně bojuje soukromá armáda, jež současně posiluje moc svého financiéra (pána). Vypadá to, že k motivům Kolomojského počínání patří i msta.

V Evropě 21. století to jsou až středověké manýry.    

Tymošenkové hry

Jako jediný z hrstky velkopodnikatelů, kteří si vykolíkovali sféry vlivu v ukrajinském oligarchátu, musel Kolomojskij v uplynulých dvou letech odjet do Švýcarska, neboť si to příliš rozházel s Janukovyčem.

S převratem v Kyjevě se vrátil a stal se obratem guvernérem Dněpropetrovsku. Tedy města, z něhož pochází Tymošenková. Ta sice propadla při prezidentských volbách, ale v parlamentu má stále nemalé slovo. Z Dněpropetrovsku Kolomojskij vybudoval své průmyslové a finanční impérium Privat-Group. Nějaký čas byl druhý, další třetím nejbohatším Ukrajincem.

Nyní se chce Kolomojskij podle některých analytiků stát jedničkou. Nejspíše chce část majetku Achmetova urvat pro sebe, což ovšem neříká nahlas. Bylo by to ale v duchu "tradic" ukrajinských oligarchů.

Mohlo by zde ale být nějaké novum. Třeba v přijetí zákona, který vyvlastňuje ty, kdo podporují separatisty.

V dnešním Kyjevě by schválení podobné nadmíru sporné legislativy nebylo žádným divem. Pokud jde o likvidaci nepohodlných osob nebo názorů, je aktuálně na Ukrajině možné mnohé.

Rivalita mezi Dněpropetrovskem a Doněckem, kde je (byl) Achmetov něco jako nekorunovaný krále, má už delší historii. Díky oranžové revoluci v roce 2004 narostla klanu Dněpropetrovských kolem Tymošenkové křídla. Ta se coby premiérka se záhy pomstila a vyrvala Achmetovovi a jeho tehdejšímu partnerovi Viktoru Pinčukovi ocelářský koncern Kryvorižstal, třetí největší podnik v zemi.

Podnik už ale roku 2005 prodali v aukci největšímu producentovi oceli na světě Mittal Steel.

Achmetov tehdy cítil, že se mu může něco zlého přihodit, a tak spěšně nakrátko opustil vlast. Za nějaký čas se ale začal cítit bezpečněji, hlavně poté, co roku 2010 zvolili prezidentem Janukovyče. To ovšem nebyla právě dobrá zpráva pro Tymošenkovou, která zmizela ve vězení. Část politiků v EU spustila rozhořčený pokřik.

Potýkání Achmetova s Tymošenkovou a dnětropetrovským klanem trvá dodnes, a pokud jde o oligarchy, jejich spojence a podržtažky, jde o hlavní linii konfliktu. Je ovšem otázka, do jaké míry nyní Tymošenková a Kolomojskij spolupracují, jaké kují případně pikle a co připravují.

Jasněji možná bude před parlamentními volbami koncem října, které čerstvě vyhlásil prezident a oligarcha Petro Porošenko. Expremiérka každopádně ještě není odepsaná.

I prezident je stále oligarcha

Důležitou roli v klání boháčů hraje i sám Porošenko, nazývaný též čokoládový zajíc, jehož majetek se odhaduje na 1,3 miliardy dolarů. Sice prohlásil, že se chce stáhnout z byznysu, ale zůstává součástí systému oligarchů.

A z oslabení Achmetova by, jak uvádějí ukrajinští komentátoři, mohl sám profitovat. Je příznačné, že Porošenko si na jaře zajistil podporu Dmytra Firtaše, který zbohatl na obchodu s plynem s Ruskem a v chemickém průmyslu. Kvůli neprůhledným kšeftům ho na popud USA zatkli letos ve Vídni.

Ukrajinec se dostal na svobodu na kauci 125 milionů eur (3,4 miliardy Kč), což je nejvíce v historii Rakouska.

Před několika týdny ho v televizi, která patří Kolomojskému, označili za loutku Kremlu a vytáhli na něj starou story s jedním ruským mafiánským bossem. Firtaš ale před tím dělal totéž - ve své televizi často útočil na Kolomojského. Je možné, že u Porošenka hledal proti konkurenčnímu oligarchovi něco jako ochranu.

Věděl, proč to dělá. Letos 11. srpna kdosi raketomety ostřeloval Firtašovu chemickou továrnu Stirol v Horlivce na východě Ukrajiny. Z tajných služeb pronikla informace, že zřejmě stříleli Kolomojského žoldnéři.  

Čtěte dále

další zprávy