Jak Rusové pátrali po sestřeleném pilotovi. Chladný rozum jde stranou

19.08. 20:00 | Autor: - red -, ČTK

Žádný stát nenechá piloty svému osudu na nepřátelském území. Na snímku ruští stíhači v Sýrii (ilustrační foto).

Pokus o záchranu pilotů sestřeleného bombardéru Su-24 stál loni Rusy život jednoho vojáka a zničený vrtulník. Nebyli první, kdo se přesvědčil, jak riskantní jsou podobné záchranné operace označované anglickou zkratkou CSAR (Combat Search and Rescue, čili pátrací a záchranná operace v bojové zóně). V minulosti Američané přišli o 11 lidí při pokusu zachránit jediného pilota. Přesto prakticky všechny moderní armády považují záchranu sestřelených posádek za prioritu.

O operaci CSAR po sestřelu ruského bombardéru tureckou stíhačkou se postupem času vynořilo dost informací, aby se dalo říci, že ne vše se odehrálo tak, jak by si přáli Rusové.

Su-24 spadl na syrské území, kontrolované povstalci bojujícími proti režimu Bašára Asada, podporovaného Ruskem. Pilot a navigátor se katapultovali ve výši několika tisíc metrů. Když se snášeli k zemi na padácích, pilota Olega Peškova zabili turkmenští povstalci palbou ze země. Podle ženevské konvence spáchali válečný zločin.

Druhý člen posádky, kapitán Konstantin Murachtin, nesdílel osud kolegy, i když byl lehce zraněn. Ocitl se na nepřátelském území, několik kilometrů od pozic syrských vládních vojsk, ale bylo prakticky nemožné, aby se sám dostal do bezpečí.

Ruská operace

Jakmile se Rusové dozvěděli o sestřelení Su-24, spustili záchrannou operaci. Na syrské základně Hmímím, z níž operuje ruské letectvo, se do akce pustili námořní pěšáci a během 15 minut vzlétly vrtulníky.

Moskva tvrdí, že šlo o dva dopravní vrtulníky Mi-8, i když povstalecké nahrávky zachytily kroužit nad oblastí, kde byl Su-24 sestřelen, jeden Mi-8 v doprovodu bitevního vrtulníku Mi-24. To by mělo smysl. První může vzít na palubu tucet námořních pěšáků a jako doprovod by mu posloužil těžce ozbrojený Mi-24.

Vrtulníky doletěly na místo během pár minut, musely překonat jen sotva 50 kilometrů. Na místě posádky ruských vrtulníků velice rychle zjistily, jak riskantní je mise CSAR. Aby našly pilota, musely v hornatém a zalesněném terénu letět nízko a pomalu.

Výsledek nedal na sebe dlouho čekat. Mi-8 se dostal do silné palby a ruští piloti museli okamžitě nouzově přistát v zemi nikoho.

Poškozený Mi-8 s třemi členy posádky a 12 vojáky přistál na dohled od syrských vojáků, kteří na ně mávali. Ale Rusové byli dezorientovaní a odpochodovali k rebelům, a tak se dostali se do těžké palby. Tehdy byl asi zabit voják Alexandr Pozynič, i když Rusové tvrdí, že byl smrtelně raněn ještě ve vzduchu.

Jakmile si Rusové uvědomili svou chybu, stáhli se a zanedlouho se spojili se syrskými vojáky, kteří jim přišli na pomoc. Opuštěný vrtulník zničili povstalci americkou protitankovou střelou TOW.

Po sestřelení Mi-8 se další ruské vrtulníky vrátily na základnu. Do pátrání po pilotovi vyrazila tři syrská komanda, podporovaná ruskými letouny. Celou akci prý koordinoval íránský generál Kásim Sulejmání. Pilota našel až za soumraku ruský bezpilotní letoun, který k němu navedl záchranáře. Po 12 hodinách skončila akce úspěchem. Pět Syřanů prý bylo zraněno, ale nikdo další nepřišel o život.

Záchranné akce mají vliv na morálku vojska

Příběh záchrany ruského pilota ilustruje riziko záchranných misí. Každá se může zvrhnout v katastrofu, která bude stát více životů, než se podaří zachránit. Chladný rozum by velel nepodstupovat takové riziko. Nikdo ale nenechá piloty svému osudu na nepřátelském území. Takový postoj je výsledkem několika faktorů, z nichž nejdůležitější je vliv na morálku vojska. Každý voják musí být přesvědčen, že jestli bude mít smůlu a ocitne se v nebezpečí, udělá se vše, aby se mu pomohlo. Jde i o veřejné mínění. A jsou i argumenty, o nichž se nahlas nemluví:e piloti jsou prostě a doslova příliš cenní. Výcvik každého z nich stojí miliony a v případě zajetí se mohou stát zdrojem cenných informací. Těžko také přehánět propagandistický dopad ponížení, kdyby upadli do zajetí.

Proto se i přes vysoké riziko podnikají operace CSAR. Nejdražší byla záchrana podplukovníka Iceala Hambletona po sestřelení nad Vietnamem, která stála Američany pět letadel a 11 pilotů. Sám Hambleton byl zachráněn po 12 dnech skrývání se v džungli.

Američané se poučili a o dvě desítky let později vrtulníky americké námořní pěchoty zachránily při učebnicové operaci kapitána Scotta O'Gradyho, sestřeleného se stíhačkou F-16 nad Srbskem, kde šest dní unikal zajetí.

Američané mají na operace CSAR specializované týmy. Také polská armáda chce být schopna těchto operací, a tak plánuje nákup šesti vrtulníků ve verzi CSAR, i když původně počítala jen se stroji SAR pro běžné záchranné operace na moři. Jde o kontroverzní záležitost, protože helikoptéry pro operace CSAR musí mít dodatečnou výbavu, která při zachraňování trosečníků funguje jako příslovečná koule u nohy. Ale tyto stroje by měly velký význam v situaci, do jaké se nedávno dostali Rusové v Sýrii.

Ilustrační video z kultovního filmu Černý jestřáb sestřelen: