Běloruský vládce slaví dvacet let u moci - evropský rekord

Bývalý politruk a kolchozník Alexandr Lukašenko (59) si po pádu komunismu vybudoval politickou kariéru osobním přístupem k lidem a protikorupční rétorikou. Díky tomu se před dvaceti lety, 20. července 1994, stal jako nepříliš známý poslanec prezidentem. Záhy po nástupu do čela státu soustředil ve svých rukou veškerou moc a z Běloruska vytvořil podle komentátorů opravdový komunistický skanzen se všemi jeho atributy, jako jsou pronásledování opozice, likvidace nezávislých médií, mezinárodní izolace a kult osobnosti.

Lukašenko je na Západě často označován za posledního evropského diktátora přesto, že nemalá část Bělorusů je s ním a s jeho vládou spokojena a dávají mu při volbách své hlasy. Délka jeho vládnutí nicméně nemá v Evropě konkurenci.

Bez monarchií je Lukašenko nejdéle vládnoucí hlavou státu v Evropě a v blízkém okolí jsou na tom ještě lépe jen někteří autoritativní vládci zemí střední Asie, kteří jsou u moci i pětadvacet let.

Druhým nejdéle vládnoucím prezidentem v Evropě je Lukašenkův blízký spojenec, ruský prezident Vladimir Putin, který vládne jako hlava státu s přestávkou již desátým rokem.

Lukašenko studoval na zemědělské akademii a dále pak historii na vysoké škole pedagogické. Vojenskou službu absolvoval jako instruktor  u pohraniční jednotky  SSSR v Brestu.

Lukašenko se na politickém kolbišti objevil na začátku devadesátých let. Jako poslanec parlamentu byl označován za hlavního bojovníka s mafií a korupcí, jeho kritici ho již tehdy označovali za nebezpečného populistu.

Byl předsedou parlamentní komise pro vyšetřování korupce a v době prezidentské kampaně v roce 1994 získal oblibu díky neustálému úzkému kontaktu s voliči. Schopnost komunikace s prostým lidem mu vydržela dodnes.

V roce 1996 předložil ke schválení v referendu novou ústavu, podle které začíná funkční období prezidenta od okamžiku přijetí ústavy, a prodloužil si tak působení v prezidentském křesle o dva roky do roku 2001. Získal také rozsáhlé pravomoci a hned rozpustil parlament, který se mu postavil do cesty.

Volby v roce 2001 vyhrál a dalším referendem z roku 2004 nechal zrušit zákaz vykonávat funkci prezidenta země po více než dvě funkční období.

Po údajně zfalšovaných prezidentských volbách v roce 2006 se Bělorusko stalo poprvé svědkem masivních protestů, které skončily policejní brutalitou, zatýkáním a soudy. Za zmanipulování voleb USA a EU uvalily na Lukašenka a jeho režim různé sankce. Poté se zdálo, že se situace zlepšuje.

Unie v roce 2008 pozastavila uplatňování sankcí vůči Bělorusku kvůli náznakům zlepšení situace v zemi na poli lidských práv a zahraniční politiky a v dubnu 2009 Lukašenko například navštívil Itálii, což byla jeho první návštěva v západní Evropě od roku 1996, kdy byl ve Francii.

Mezi ruskými nacionalisty se těší tak velké popularitě, že ho významný ruský politik Dimitrij Rogozin navrhl jako kandidáta ruských prezidentských voleb roku 2008. Lukašenko ale nesplňoval jednu ze základních podmínek, nemá ruský pas.

V roce 2010 opět vyhrál prezidentské volby, které ale opět vyhnaly do ulic tisíce, podle některých zdrojů až desetitisíce demokraticky smýšlejících lidí. Policie je násilím rozehnala, řada lidí byla zraněna, stovky demonstrantů byly zatčeny a odsouzeny. Za mřížemi se tehdy ocitlo hned několik prezidentských kandidátů.

Situace se tak stále nelepší. Podle představitelů opozice to má několik důvodů - neexistuje opravdový tlak ze strany unie na nějaké změny, zejména kvůli tomu, že EU se nyní zabývá především Ukrajinou, a změnám také brání roztříštěnost opozice. Mezinárodní izolaci Lukašenko řeší kontakty se svými tradičními spojenci, z nichž asi nejhlavnější je Rusko.

Prezidenti Ruska, Kazachstánu a Běloruska v květnu podepsali v kazašské metropoli Astaně smlouvu o vzniku Euroasijské hospodářské unie (EAHU).

Vzhledem k násilnostem na Ukrajině navíc začala Lukašenkova popularita opět růst. "Mnoho Bělorusů si totiž řeklo: Máme Lukašenka a diktaturu, ale zároveň se u nás lidé nezabíjejí na ulici, máme tu pořádek a mír," řekl nedávno opoziční politik a bývalý kandidát na prezidentský úřad Ales Michalevič. Lukašenkovi také pomohlo letošní mistrovství světa v hokeji.

Lukašenko se narodil 30. srpna 1954 v obci Kopys ve východním Bělorusku. Na Mogilevské univerzitě a později na zemědělské akademii vystudoval historii a ekonomii. Již od svých 20 let působil v Komsomolu, mládežnické organizaci komunistické strany.

Později pracoval jako politruk (politický instruktor) pohraničních vojenských jednotek a zapojil se do činnosti několika zemědělských podniků. V roce 1990 byl zvolen do parlamentu a cesta na vrchol se otevřela.

Milovník hokeje Lukašenko, který je také šéfem běloruského olympijského výboru, je ženatý a má dva syny. Jeho manželka Galina se odmítla se svým mužem přestěhovat do Minsku a stále žije venkovským životem. Před lety Lukašenko přiznal, že má také nemanželského syna Mikalaje, jeho matkou je údajně Iryna Abjelská, Lukašenkova bývalá osobní lékařka.

Čtěte dále

další zprávy