Před dvaceti lety začala na Ukrajině takzvaná oranžová revoluce

21.11. 06:41 | Autor: ČTK

S následky takzvané oranžové revoluce se Ukrajina potýká dodnes

Ukrajina, která již téměř tři roky čelí brutální ruské invazi, po roce 1991 zažila několik dramatických chvílí. Ukrajinu nejprve rozbouřila takzvaná oranžová revoluce. Dramatické události vyvolalo druhé kolo prezidentských voleb, které se konalo 21. listopadu 2004. Volební komise vyhlásila jejich vítězem proruského premiéra Viktora Janukovyče, který měl podporu odstupujícího prezidenta Leonida Kučmy.

Opozice se ale kvůli zfalšování voleb vzbouřila a události nabraly dramatický spád. V centru Kyjeva se shromáždilo přes 100.000 příznivců opozice a protesty se přenesly i do dalších měst, převážně na západě Ukrajiny, kde zvítězil Viktor Juščenko, vítěz prvního kola voleb.

Ukrajina se tehdy rozdělila na dva nesmiřitelné tábory - převážně agrární a chudší západ a východní, rusky mluvící průmyslové regiony. Následovalo období chaosu a některé regiony hrozily odtržením. Usmíření přineslo až ústavní přerozdělení moci ve prospěch parlamentu. Opakované druhé kolo se konalo 26. prosince a po několika zamítnutých protestech Viktora Janukovyče byl v lednu 2005 Juščenko inaugurován.

Na opakování voleb trvali také představitelé EU, NATO i USA, odlišný postoj zastávalo Rusko. Juščenko pak jmenoval novým šéfem vlády bývalou vicepremiérku Juliji Tymošenkovou, která proslula jako jedna z vůdčích osobností takzvané oranžové revoluce.

Pozornost tehdy vyvolala Juščenkova záhadná otrava, která mu zvrásnila tvář. Juščenko byl pravděpodobně otráven dioxinem před prezidentskými volbami na schůzce s představiteli tajných služeb. V roce 2007 uvedl, že je přesvědčen, že dioxin byl vyroben v ruských laboratořích.

Klid ale tehdejší změny Ukrajině nepřinesly. Rozkol mezi vůdci "oranžové revoluce" vedl v roce 2005 k pádu vlády Tymošenkové a zklamání z pomalého postupu reforem nakonec vedlo v následujícím roce k vítězství proruské opozice vedené Janukovyčem v parlamentních volbách. Janukovyč se stal premiérem a prezidentem byl stále Juščenko. Přes počáteční smír mezi šéfy státu a vlády v roce 2007 opět vypukly spory o pravomoci a orientaci Ukrajiny a výsledkem byly předčasné parlamentní volby. V nich opět vyhrála Janukovyčova Strana regionů, v parlamentu ale získaly těsnou většinu dvou hlasů strany "oranžové revoluce" a Tymošenková se opět stala premiérkou.

Dalším důležitým zlomem se staly prezidentské volby v roce 2010, ve kterých vyhrál Janukovyč, který tak vystřídal v prezidentském křesle svého rivala Juščenka. V témže roce Ústavní soud rozhodl o opětném posílení prezidentských pravomocí, když označil za nezákonný způsob jejich omezení v roce 2004. Rozhodnutí vyvolalo protesty, které ale nic nezměnily. Následující období bylo poznamenáno stíháním úředníků bývalé vlády a ve vězení skončila i Tymošenková, která byla odsouzena k sedmi letům vězení za to, že v roce 2009 zneužila pravomoc, když podepsala nevýhodnou dohodu o dovozu ruského plynu.

V říjnu 2012 se konaly další parlamentní volby, které znovu vyhrála Janykovyčova Strana regionů. Západ volby kritizoval a na podzim následujícího roku se Ukrajina ocitla v krizi. Janukovyčův proruský režim totiž v listopadu 2013 odmítl podepsat dlouho plánovanou asociační dohodu s EU s tím, že chce rozšířit hospodářskou spolupráci s Ruskem.

Odmítnutí vyvolalo kritiku Západu, což ukrajinské vedení i Rusko kritizovaly, a také masivní demonstrace prozápadních i radikálních sil, které si vyžádaly desítky obětí na životech. Opozice dlouhodobě sídlila na kyjevském náměstí Nezávislosti (Majdan). V únoru 2014 poslanci nakonec Janukovyče sesadili, bývalý prezident uprchl ze země a k moci se dostala prozápadní vláda.

Situaci na Ukrajině nelibě neslo Rusko, které sesazení Janukovyče stále označuje za státní převrat. V březnu 2014 pod záminkou ochrany svých občanů Rusko anektovalo do té doby ukrajinský Krym a v dubnu na východě Ukrajiny vypukla válka mezi tamními proruskými separatisty podporovanými Moskvou a ukrajinskou armádou. Západ na konflikt reagoval hlavně vyhlašováním protiruských sankcí, na což Moskva recipročně odpovídala.

V červnu 2014 do čela Ukrajiny nastoupil prozápadní podnikatel Petro Porošenko, kterého vystřídal v roce 2019 herec a bavič a podnikatel Volodymyr Zelenskyj. Ten po svém nástupu do funkce označil za svou hlavní prioritu zastavení bojů na východě Ukrajiny. Od 24. února 2022 ale čelí Ukrajina útoku ruské armády a největší krizi své existence.

Ruský prezident Vladimir Putin označuje invazi, která je největším konfliktem v Evropě od konce druhé světové války, za "speciální vojenskou operaci". Putin mimo jiné řekl, že Rusko bude usilovat o demilitarizaci a "denacifikaci" Ukrajiny a později invazi na Ukrajinu vysvětlil záminkou "osvobození, ochrany a podpory" samozvaných lidových republik Doněcké (DNR) a Luhanské (LNR), které vyhlásili na východě Ukrajiny v roce 2014 proruští separatisté a které Rusko později anektovalo.

Foto: ČTK / AP / IVAN SEKRETAREV

Autor: ČTK