Plukovník Jaeski: V NATO nebudeme najímat trolly

Přestože Rusko útočí dezinformacemi, my stejnou mincí oplácet nebudeme - říká plukovník Aivar Jaeski, odborník na informační operace a zástupce ředitele NATO STRATCOM Centre of Excellence. Západ by měl podle něj lépe propagovat své hodnoty, už jen to, že nejvyšší ruští činitelé posílají své děti studovat na evropské univerzity, totiž o něčem svědčí.

Když sledujeme, co probíhá na kybernetické frontě zhruba od roku 2007, kdy začaly první útoky - jaký termín pro to, co se děje, můžeme použít? Je to válka?

Válka, to je příliš jasný termín. Když jeden stát zaútočí na druhý, pak je to válka. V roce 2007 v Estonsku (tehdy čelily estonské webové stránky několikatýdenním soustavným útokům, které zasáhly vládní stránky i weby politických stran, médií či firem, pozn. red.) bylo těžké stoprocentně identifikovat, odkud útoky přišly. Samozřejmě jsme věděli, že útoky přišly od našeho východního souseda, ale byly provedeny velmi chytře. Většina těchto útoků totiž nepřišla z ruských počítačů, Rusko bylo jen jedním ze šesti míst, odkud směřovaly, po Africe a USA. To, co se děje v kyberprostoru, není úplně jasné a na definici teď intenzivně pracuje v NATO asi deset právníků. Také účastníci summitu NATO ve Varšavě se shodli, že je třeba brát kyberprostor nesmírně vážně a věnovat mu maximální pozornost.

Nepřítel ale v Estonsku zaútočil už v roce 2007, skoro před deseti lety - to se ještě nepodařilo ani vymezit, co je vlastně kybernetická válka?

Tehdy jsme se z toho v Estonsku ponaučili ve smyslu, jak se bránit - především jako ochranné softwary používat. Především jsme přizpůsobili technicky. Strategie, to je jiná věc a v rámci NATO teprve vzniká.

Když se podíváme na metody používané před deseti lety a ty současné - v čem se změnily?

Pokrok je obrovský, pro mě jako pro odborníka na komunikaci je například zajímavé využití sociálních sítí. To před deseti lety skoro neexistovalo. Dnes máme takzvané trollí farmy, podle jedné ze současných analýz NATO je jedna z nich v Petrohradě, jen 150 kilometrů od hranic s EU. Sedí tam takzvaní trollové, lidé, kteří píší příspěvky na sociální sítě a na internet.

Jak taková trollí farma funguje?

V této studii jsme vymezili pět různých druhů trollů. První z nich je takzvaný konspirační troll, to je ten, který viní úplně ze všeho USA. Třeba kvůli tomu, že je špatné počasí nebo sucho, troll píše, že USA tento stavy vyvolaly uměle pomocí chemických procesů. Kvůli tomu jsou USA - jak také říká jedna alianční studie - u některých lidí ještě nenáviděnější než za studené války. Dalším druhem trolla je ten, který šíří ostrá, nenávistná poselství. Pak je tu troll wikipední - to je ten, který se soustředí na encyklopedie typu Wikipedie a Britannica. Dále atachementový troll, dává na internet odkazy na přílohy, odkud se šíří spyware. Poslední typ je takzvaný bikiny troll. Ten se vydává za mladou dívku, vždy s hezkým obrázkem, a šíří názory jako "Rusko přece není tak špatné, jak se zdá", nebo "Podívejte se na Ameriku, co dělá". To docela dobře funguje na muže středního věku, protože s těmito "ubohými dívkami" diskutují ve snaze obrátit je na správnou cestu. Kromě těchto fyzických trollů je tu i nový fenomén, robotizovaní trollové, speciální softwary, které vyhledávají a reagují na určité výrazy nebo jejich kombinace. Třeba když se objeví - Putin je zločinec - tak automaticky pošlou protireakci. Oproti roku 2007 tu vidíme obrovský pokrok, množství rozmanitých způsobů a daleko více úsilí.

Kdo jsou takoví trollové, lidé, kteří píší v Petrohradě i na jiných místech tato poselství?

Jsou to prostí lidé, většinou mladí, kteří se nechávají jako trollové najmout. Pracují ve čtyřiadvacetihodinovém provozu a vždy mají jasné instrukce, co mají psát a kolik odkazů musí napsat.

Míří tyto útoky na nějaké konkrétní země?

V případě Ruska jde často o taktiku příležitosti, když vidí nějakou možnost nebo slabé místo, míří tam nějaký druh kyberútoku. Podívejme se teď třeba na Sputnik, internetovou stránku s propagandistickým obsahem, to také lze zařadit do platformy kybernetického prostoru. A například před tím, než proběhlo v Nizozemsku referendum, kde se lidé vyslovili proti přidružení Ukrajiny k EU, tak jsme tu zaznamenali zvýšené množství zpráv určených právě lidem v Nizozemsku na toto téma. Cílem tu bylo ovlivnit mínění veřejnosti, ale i politických lídrů. Příkladem je někdejší spolkový kancléř Gerhard Schröder (po vypršení mandátu v roce 2005 se stal předsedou dozorčí rady společnosti Nord Stream AG, plánující výstavbu ropovodu Nord Stream, pozn. red.), vžil se pro to pojem "schröderizace". Je tu i příklad reportérů, kteří byli doslova štváni trolly, když o této problematice referovali, nebo případy odposlechnutých telefonů, které se posléze objevily na YouTube. Třeba záznam rozhovoru estonského ministra zahraničí Urmase Paeta s šéfkou diplomacie EU Catherine Ashton (bavili se o tom, že za střelbou na kyjevském Majdanu v zimě 2014 mohli stát představitelé tehdejší ukrajinské opozice pozn. red.).

Jde tu tedy o útočnou strategii?

V roce 2014 opublikoval náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil Valerij Gerasimov v listu Nezavisimoje vojennoje obozrenie článek, kde říká, že Rusko je cílem stálé konfrontace v informačním prostoru. Přestože je mír, hodlá využít vojenské prostředky k tomu, aby stát této konfrontaci čelil. Jako platformu si tato jeho teorie bere kyberprostor, kde kvůli tlaku zvenčí je potřeba útočit. Ty útoky směřují mimo jiné i ovlivňování veřejného mínění i názorů lidí, kteří mají moc rozhodovat. Má snad Česko nebo nějaký jiný stát NATO budovu, kde sedí trollové a píší na sociální sítě množství komentářů oslavujících prezidenta? Nemá. Vkládají do toho spoustu peněz a úsilí, je to něco úplně nového a otázka taky je, jaký to vlastně přináší efekt.

NATO nechce najímat trolly nebo alespoň odpovídat podobně aktivním způsobem na sociálních sítích?

Ne. Odsouhlasili jsme si, že se budeme držet naších evropských hodnot a věci jako trollí farmy jsou za hranou a my je nikdy zavádět nebudeme.

Ale neprohrává NATO informační válku, když nechce na útok reagovat adekvátním způsobem?

To, že nejsme aktivní, je samozřejmě škoda, protože my bychom měli aktivně vyzdvihovat svoje hodnoty. Vždyť to vidíte, dokonce i v Rusku posílají tamní úředníci nebo oligarchové své děti studovat na evropské univerzity. Je tu hodně věcí, na které bychom měli být hrdí, a musíme to samozřejmě lépe propagovat. Stejně se tak musíme vymezit vůči těm, kteří lžou. Pokud novinář šíří lži, nemůže být nazýván žurnalistou, ale propagandistou. Pokud je někdo napadán, je třeba ho chránit. Bohužel se však dostáváme do stavu, kdy na internetu může šířit informace každý a zpravodajství už nedělají novináři, ale může tak činit úplně každý, včetně headlines. Dřív novinář dostal informaci, prověřil z několika zdrojů její pravost a pustil ji dál. Zpráva se pak šířila z jednoho zdroje k mnoha lidem. Dnes jeden člověk vyfotí teroristický útok a pak tu zprávu o něm rozšíří. A když je ta zpráva falešná, nikdo ten proces nezastaví...

Můžeme se ale vůbec bránit, když nepoužíváme stejné prostředky jako nepřítel?

Věřím, že ano. Výbornou obranou je mít znalost o tom, co se děje. Tedy vzdělání, musíme lidi v tomto směru vzdělávat, vysvětlovat jim procesy probíhající v informačním prostoru. Je to úkol nejen pro žurnalisty, ale i pro státní aparát a tajné služby. Měli by být otevření a transparentní a nenechávat si informace pro sebe.

Myslíte, že v tomto směru mají zvláště tajné služby ještě rezervy?

Uvedu jeden příklad. Během krize na Ukrajině NATO vydalo tiskovou zprávu, že jsou používány ruské dělostřelecké granáty. Bylo to možné jen proto, že příslušný zaměstnanec tiskového oddělení ukázal příslušnou fotografii lidem ze soukromé zbrojařské společnosti, kteří mu vše potvrdili. Informace tajných služeb NATO byly v tomto případě chráněné stupněm utajení, a tedy nezveřejnitelné. Ale poučili jsme se a tyto věci se už, myslím, nedějí.

Bude potřeba internet někdy v budoucnu kvůli zajištění bezpečnosti kontrolovat?

Internet by omezován být neměl v žádném případě. Jen je potřeba se pevně držet zákonů. Pokud někdo například šíří lži nebo vyzývá k válce, je to přece zločin v každé zemi. A je třeba adekvátně reagovat. Když se například v jedné ruské televizi objevily lži o tom, že Litevci zabíjeli Rusy během událostí při rozpadu SSSR v roce 1991, úřady prostě vysílání dotyčné stanice zakázaly. A to je jeden z případů, jak je třeba postupovat.

Plukovník Aivar Jaeski:

Je příslušníkem estonských ozbrojených sil, jejichž doménou je obrana proti kybernetickým útokům - tato pobaltská země totiž v roce 2007 čelila masivnímu útoku jako první. V minulosti byl Jaeski vedoucím týmu strategické komunikace estonské armády a šéfem centra informačních operací v NATO Joint Force Headquarters. Aivar Jaeski byl hostem konference STRATCOM Summit, kterou v Praze pořádala organizace Evropské hodnoty.

Čtěte dále

další zprávy