Obchod s čínskými nevěstami pro život v záhrobí

30.07. 14:46 | Autor:

V Číně se rozbujelo nové odvětví obchodu. Jsou potřeba nevěsty pro muže, kteří zemřeli svobodní nebo příliš mladí na to, aby se oženili. Na černém trhu tedy můžete dostat i kostru, kterou pohřbíte a zajistíte tak svému potomku manželku do posmrtného života.

Členka klanu Čchao z vesnice Ke-lao v provincii Šen-si byla uctít památku své nedávno zemřelé příbuzné. Povšimla si stébla trávy ovázaného stuhou a zaraženého v kusu hlíny. Zdálo se jí to podivné a tak zalarmovala příbuzné. V jedenáct hodin večer pak společně přepadli dva vykradače hrobů, kteří začali zrovna vykopávat tělo.

Část čínského venkova je svědkem bujícího obchodu s ženskými těly. Příběh podávaný londýnským magazínem The Economist je důkazem obnovených „svateb duchů“, jak se starý čínský zvyk nazývá. A tak se nocí plíží vykradači hrobů hledající nikoli poklady, nýbrž přímo kosti mrtvých nevěst.

Čínská tradice totiž vyžaduje, aby muž sdílel hrob se svou ženou. Pokud muž ženu neměl, tak mu ji rodiče prostě „našli“, uspořádali „svatbu duchů“ a novomanželku pohřbili do stejného hrobu.

Zvyk má dlouhou historii. V legendách o Třech královstvích najde velký válečník Čchao Čchao mrtvou nevěstu pro svého syna. Ten zemřel ve třinácti letech, když se psal rok 208 našeho letopočtu.

V dobách ještě starších manželky a služebnictvo hynuly v hrobech zesnulých manželů zaživa.

Když se dostali k moci komunisté, „feudální přežitek“ zakázali. Ale starobylé obyčeje neumírají snadno a jak marxismus slábne, mrtvé nevěsty se začínají znovu objevovat.

Nejtužší kořínek má zvyklost v provinciích Šan-si, Che-pej a Šan-tung. Tyto oblasti jsou středem čínské těžby uhlí a v hornaté Šan-si si důlní neštěstí často vyžádají životy mužů, kteří jsou příliš mladí na to, aby si našli ženu. Odškodnění pak rodiny povětšinou použijí na nákup mrtvé nevěsty.

Černý trh se dostává do pořádných obrátek, aby dokázal zásobit poptávku po manželkách. Zprostředkovatelé sňatků, respektovaní pánové hledající nevěsty pro muže z celé vesnice, jednají přes prostředníky. A na konci celého řetězu jsou nemocnice, márnice, pohřební síně, zloději těl a nyní i vrazi.

Podle časopisu The Economist na sílící růst poptávky po mrtvolách upozornil místní deník Chua-šang-pao. Nejkvalitnější kus „vlhkého“(nedávno zesnulé tělo), který se prý dříve prodával za pár tisíc jüanů, stojí dnes 30 – 40 000 jüanů (600 – 850 000 Kč).

Oproti tomu „suchý pes“ (déle pohřbené tělo) snad ani nestojí za námahu. Na trhu za něj překupník dostane maximálně 500 jüanů (1500 Kč).

V devadesátých letech úřadoval jistý Sung (volně přeloženo jako „poslat někoho do nebe“). Nakonec byl chycen, protože mu spadl do vykradeného hrobu mobil. Policie ho vystopovala a uvěznila.

Letos v lednu byl zatčen znovu, když se přiznal k uškrcení šesti žen s tím, že pak prodal jejich těla. Zabíjet bylo prý snadnější, než kopat.

Na snímku riskantní práce v dolu na olovo a zinek Leng-šuej-ťiang v provincii Chu-nan, 28. července 2007. Horníci bývají častými oběťmi tvrdých pracovních podmínek a v některých krajích se jejich rodiny snaží vybavit je pro život do záhrobí ženským doprovodem.

FOTO: archiv