Nesnadný a často beznadějný boj německých úřadů s převaděči

17.06. 05:45 | Autor: ČTK

Jürgen Nissen už má malých ryb plné zuby. Znovu a znovu je svědkem toho, jak řadoví převaděči přijíždějí na německé hranice - jednou v dodávce, jindy v osobním autě, v karavanu, či dokonce v sanitce. Ve valné většině případů jsou vozidla až po střechu naložená lidským nákladem. Směřují do Dánska a Nissen může udělat jen málo, aby tomu zabránil.

Může řidiče před překročením severní hranice Německa zadržet a vyslechnout. Může odposlouchávat telefonní hovory a skládat si dohromady jednotlivosti. Pak ale ve vyšetřování často narazí na zeď: řídící mozky této branže - pašování lidí - jsou hodně daleko.

Policie a prokurátoři vedou proti pašerákům nesnadný boj. Zkostnatělá byrokracie bezpečnostních a soudních orgánů čelí flexibilitě pašeráckých sítí. V převaděčství se nevyskytují takřka žádné pevné struktury a převládají v něm malé buňky. Nissen tuto bitvu vede polovinu svého života. Ve svých 54 letech vede tým vyšetřovatelů, který se zabývá pašováním lidí, v německém městě Flensburg. Pamatuje si, že v devadesátých letech na sever přijížděli hlavně Palestinci. Po nich se objevili migranti z Číny a Eritreje. Teď přišli na řadu Syřané a Iráčané, kteří prchají před válkou a hledají lepší život.

Nissenovi na řidičích zadržených na hranicích záleží, jen pokud mu prozradí jména svých klientů a kontaktů v zahraničí. Pase po těch, kdo tento byznys řídí a podporují. Odtud se ale začínají odvíjet jeho problémy. Německo je pro mnoho pašeráků lidí konečným cílem a policie může vyšetřovat pouze poslední úsek cesty, protože chybí spolupráce se zeměmi původu.

Bossové pašerácké branže sídlí v zemích jako Turecko, Sýrie, Egypt, Libye či v jiných afrických státech. Velké ryby, o které se zajímá Nissen, jsou v Sýrii. Policista nezná jejich jména. Ví pouze, že jsou to dva muži, kteří žijí v malém městě u tureckých hranic, a že patří mezi vůdčí osobnosti v oblasti pašování lidí.

"Oba muži mají spojky po celé Evropě, kanceláře v Sýrii a Turecku a také styčné osoby v Bulharsku," říká policista. Podél cesty mají vlastní síť a logistické pokrytí, které jim umožňuje dostat uprchlíky do Evropy po zemi i přes moře. Za kompletní cestu si účtují 10 tisíc eur (265 tisíc korun), děti přepravují za polovinu. "V branži se pohybují už léta a vydělali miliony," uvádí Nissen. Nissen je na stopě těmto dvěma Syřanům už od května 2015 a pomalu je připravuje o obchodní partnery v Evropě. Ve vězení skončilo sedm lidí.

Muži tahající za nitky se však zatím nemusejí znepokojovat. I kdyby se Nissenovi podařilo zjistit jejich skutečná jména, mezinárodní zatykač by mu k ničemu nebyl. V současné době neexistuje vzájemná pomoc mezi evropskými a syrskými bezpečnostními úřady. I kdyby se podezřelí odvážili vydat do Turecka, tamní úřady by je s největší pravděpodobností nevydaly.

Státní zástupkyně: Pro řadu zemí jde jen o drobný přestupek

"Hlavní viník, který přebývá ve své zemi, má dobře rozdané karty," říká berlínská vrchní státní zástupkyně Petra Leisterová. Upozorňuje také na překážky trestního stíhání v Evropě, například na problémy spojené s evropskými zatykači. Některá země jako Polsko osobu nevydá, jestliže byl zločin částečně spáchán v dané zemi. Podle Leisterové pro země, jež podezřelé osoby nevydávají, navíc nebývá trestní řízení prioritou.

"Německá policie výsledky svého vyšetřování často sdílí, ale podle dosavadních zkušeností v něm jiné země mnohdy nepokračují," dodává vrchní státní zástupkyně. A pokud se soud konal, tresty byly mnohem nižší, než by byly v Německu. "V některých zemích to není vnímáno o moc závažněji než drobný přestupek," říká Leisterová. Leisterová také upozorňuje, že oběti pašeráků se často jako oběti necítí. Zřídkakdy prozradí, kdo je do Evropy propašoval - buďto mají strach, anebo za sebou chtějí dostat i příbuzné. "Od přepravovaných lidí obvykle nezjistíme skoro nic," komentuje Leisterová. Souhlasí s tím, že v sítích policie skončí převážně jen malé ryby. Ve většině případů policie zadrží jen ten nejslabší článek řetězce.

Jeden z těchto článků zosobňuje Ibrjam Chasan. V srpnu 2015 propašoval z Afghánistánu do Německa 32 osob včetně mnoha dětí. Chasan tvrdí, že si jako zahradník příliš nevydělá a že potřebuje peníze pro svou rodinu. V Budapešti se potkal se dvěma muži a jeden z nich mu o této práci pověděl. Po úspěšném návratu měl dostat 3000 eur. Byl zadržen při policejní kontrole na dálnici u Pasova na jihu Německa. Po zatčení policii zmínil ony dva muže, z nichž "Toni žije v Itálii", a dal policistům telefonní číslo, jež by podle něj mělo patřit tomu, kdo mu práci zadal. Informace zůstala pohřbená v policejním spisu v Pasově.

V roce 2015 se tato výpověď zdála být příliš vágní na to, aby se na jejím základě rozjelo slibné mezinárodní vyšetřování, uvádí prokuratura. Čísla mobilních telefonů vedla většinou k předplaceným SIM kartám, jejichž vlastníky lze identifikovat jen s obtížemi. V polovině března byl 24letý Bulhar odsouzen k 27 měsícům vězení. Někdy se však štěstí usměje i na policisty, jako je Nissen.

Ten v roce 2014 sledoval horkou stopu Salaha S., prominentního egyptského pašeráka lidí, který z italského Milána přepravil do Dánska stovky lidí. Používal při tom rumunské řidiče a od každého migranta si bral 750 eur (19 800 korun). Nissenovým kolegům se podařilo dopadnout v Egypťanově vozu jednoho Rumuna a čtyři Syřany bez dokumentů. Vůz byl registrován na Salaha S., jenž si v něm zjevně zapomněl dokumenty. Pojištění vozidla, egyptský pas a povolení k pobytu v Itálii skončily u Nissena.

Egypťan však chtěl své dokumenty zpět. Pověřil tedy svého kamaráda, aby na policii poslal fax, ale na ten se odpovědi nedočkal. Salah S. se tedy rozhodl, že se do Flensburgu vydá sám, jak zjistila policie monitorující jeho mobilní telefon. 30. května 2014 vešel pašerák lidí na flensburgskou policejní stanici a žádal své dokumenty.

Nissen už na něj čekal se želízky. Pořád tomu nemůže uvěřit: "Někdo urazil 1500 kilometrů jen proto, abych jej nakonec zatkl. V životě by mě nenapadlo, že se něčeho takového dočkám."

Foto: ČTK/AP , Holger Hollemann

Autor: ČTK