FBI hledá tajemného únosce-parašutistu

03.01. 17:23 | Autor: - zah -

Aerolinky kvůli němu změnily konstrukci letadla, několik lidí se ho pokoušelo napodobit, možné stopy zahladil výbuch sopky a po uhlazeném zločinci se slehla zem. Záhadný Dan Cooper vyskočil s dvěma sty tisíci dolarů výkupného před 36 lety z uneseného letadla někde nad americkým státem Washington. FBI nyní doufá, že zveřejněním jeho portrétu konečně zjistí jeho totožnost.

Ten zločin je dokonalý, byť se v něm objevují i směšné okamžiky. Jisté není jen to, zda zločinec přežil.

Začalo to 24. listopadu v podvečer dne Díkůvzdání roku 1971. Štíhlý elegantní muž středního věku s tenkou kravatou a perleťovou sponou, v dobře střiženém obleku se pohodlně usadil v letadle Boeing 727 společnosti Northwest Orient, které mířilo z Portlandu v Oregonu do Seattlu ve státě Washington.

Několik minut po startu podal procházející letušce malý lísteček. Ta si ho sice s úsměvem vzala, ale vůbec ho nehodlala číst. Myslela si, že je to jedna z mnoha nabídek ke schůzce.

Když asi pětačtyřicetiletého muže, který si říkal Dan Cooper, znovu míjela, jemně ji upozornil, že se zmýlila. Nejde o sex, ale o výbušninu. Měla byste si to přečíst, mám bombu, řekl jí prý.

Později otevřel příruční kufřík plný drátů, připojený k hmotě, která podle svědků dost připomínala dynamit.

Dokonalý plán

Pak už vše probíhalo s téměř robotickou přesností. Cooper požadoval dvě stě tisíc dolarů v dvacetildolarových bankovkách a čtyři padáky, které mu letištní personál přiveze při přistání v Seattlu. Všechny psané rozkazy pro posádku si ovšem vyžádal zpět, aby zahladil jednu z možných stop, podle níž by ho mohli agenti FBI identifikovat - rukopis.

Dvacetidolarové bankovky byly přesně to, co potřeboval, aby mohl seskočit padákem a váha bankovek neohrozila jeho přistání. Deset tisíc dvacetidolarových bankovek totiž váží jen něco přes deset kilogramů. Bankovky vyšší hodnoty by sice byly lehčí, mohly by ovšem vzbudit podezření při pozdější výměně.

Únosce gentleman

Při mezipřistání v Seattlu se Cooper projevil jako gentleman. Když byly na palubě bankovky i padáky, nechal vystoupit všechny spolucestující a pro posádku nechal přivézt jídlo.

Z dalších událostí se zdálo, že nejde o nějakého amatéra.

Cooper nasměroval posádku na Mexico City, ale souhlasil s tím, že palivo je třeba doplnit v nevadském Renu.

Stanovil přesnou výšku letu, kolem desetitisíc stop, a rychlost, kterou mělo letadlo udržovat - kolem 170 mil v hodině. Ke kontrole měl zřejmě k dispozici výškoměr. Znemožnil tak sledování letadla vojenskou letkou F-106, protože unesená posádka musela letět příliš nízko a příliš pomalu.

Letištní personál v Seattlu uvažoval, že únosci podstrčí nefunkční padáky a po jeho seskoku se tak zbaví obtížného zločince a pohodlně posbírá lup v místě jeho dopadu. Jen chvíli. Protože Cooper žádal čtyři padáky, bylo pravděpodobné, že chce s sebou vzít rukojmí. Tento předpoklad se nakonec nesplnil.

Zadní východ

Únosce také dobře věděl, že ve výšce deseti tisíc stop není třeba v kabině uměle upravovat tlak. Taková úprava by mohla při otevření dveří vyvolat nebezpečné turbulence a ztížit seskok z letadla. Stejně jako věděl, že za letu lze otevřít zadní schodiště letounu. Takovou informaci prý neměla ani jedna z letušek, s níž během letu Cooper zřejmě ještě stačil flirtovat.

Aerolinie následně u tohoto typu letadel nejdřív změnily zabezpečení zadního výstupu tak, že nešel za letu otevřít, nakonec jej úplně zrušily.

Čtvrt hodiny poté, co se boeing v šerém podvečeru vznesl z ranveje v Seattlu, palubní deska signalizovala, že jediný pasažér v kabině pro cestující otevřel zadní východ. Někde nad jihozápadním územím státu Washington vyskočil do bouřlivé a deštivé noci.

DNA z kravaty

Odborníci shromáždili tisíce stop, dokumenty vztahující se k případu by se možná ani nevešly do uvedeného letounu. Za prvních pět let po únosu prověřili na osm set podezřelých. I v dalších letech se agenti FBI k případu stále znovu vraceli. Tentokrát se o to pokouší Larry Carr ze Seattlu. FBI na svých stránkách (http://www.fbi.gov/page2/dec07/dbcooper123107.html) koncem minulého roku zveřejnila portrét, který ukazuje Cooperovu někdejší podobu, a uvádí všechny podrobnosti případu. Agenti doufají, že si na něj snad někdo vzpomene.

Larry Carr si ale nemyslí, že Cooper přežil. Vyšetřovatelé totiž oproti původním předpokladům pochybují o tom, že únosce měl za sebou parašutistický výcvik. Podle Carra by v takovém případě neriskoval seskok za tehdejších povětrnostních podmínek s rychlostí větru 200 mil za hodinu, k seskoku by si vzal něco jiného než společenský oblek a nejspíš by přišel na to, že jeden z rezervních padáků je sešitý (letištní personál v Seattlu mu jej dal omylem), protože se nepoužíval při seskocích.

Cooper nejspíš také neměl žádného komplice, protože nijak přesně neurčil trasu letu. Na palubě po něm zbylo osm cigaretových nedopalků, jeden otevřený a zmuchlaný padák, desítky otisků prstů a hlavně úzká černá kravata se sponou. Právě z této vázanky v roce 2001 FBI rekonstruovala DNA únosce. Díky tomu mohla vyloučit několik podvodníků, kteří se za Coopera vydávali.

Duane Weber se k husarskému kousku hlásil na smrtelné posteli, DNA ho o hrdinství připravila. Další Kenneth Christiansen zase neodpovídal popisu posádky.

Proletět se nad Utahem

Jeden z těch, kteří se k seskoku hlásili, přesto z řady běžných chvástalů a podvodníků vybočuje. Richard Floyd McCoy. Ve Vietnamu sloužil jako pilot helikoptéry, rád skákal s padákem, jediná jeho vada v rejstříku pachatele byla, že mu v době únosu bylo jen 29 let. Podle popisu posádky musel být únosce starší. McCoy by si také sotva mohl jen den po Cooperově zmizení z letadla dávat krocana s rodinou v Utahu.

McCoy ovšem předvedl ani ne pět měsíců po osudné listopadové noci 1971, že Cooper nebyl žádný fantom a jeho plán se dal uskutečnit.

Pod jménem John Johnson nastoupil 7. dubna 1972 do totožného typu letadla směřujícího z Denveru do Los Angeles. Na rozdíl od Coopera chtěl dva padáky a půl milionů dolarů. Než vyskočil, ještě nechal unesené letadlo proletět na Utahem, včetně místa svého bydliště. Policie mu nakonec přišla na stopu dvěma cestami. Jednak se dost vychloubal a jednak ho udal řidič auta, kterému byl podezřelý, protože si ho stopnul v parašutistické kombinéze. Z vězení McCoy, kde si měl odsedět 45 let, v roce 1974 utekl a později zemřel v přestřelce s policií.

Někde nad řekou Columbia

Jedinou konkrétní stopu po Cooperovi a jeho lupu objevil v roce 1980 malý hoch hrající si na břehu řeky Columbia. Našel potrhané dvacetidolarovky s odpovídajícími sériovými čísly v hodnotě 5800 dolarů. Bylo to ale desítky kilometrů daleko od odhadovaného místa seskoku, navíc geologové přišli s tvrzením, že bankovky v místech nemohly být dříve než v roce 1974, tedy tři roky po únosu.

Čtrnáct týdnů po nálezu, dne 18. května 1980, vybuchla sopka Mount St. Helen a výbuch spálil rozsáhlé lesní porosty a na obrovském území navždy pohřbil další možné stopy. Šlo o nejničivější výbuch na území Spojených států v historii, zemřelo při něm 57 lidí, poničeny byly stovky domů a také 300 kilometrů dálnic.

Případ zůstává záhadou. Experti z FBI doufají, že by se jim s pomocí veřejnosti mohlo podařit vypátrat alespoň totožnost tajemného muže Dana Coopera. Řada lidí se naopak těší, že by se ještě někde mohl objevit spokojený důchodce, který se už desítky let dobře baví na účet vyšetřovatelů.

Foto: FBI, Profimedia

Autor: - zah -