Znič a urvi, co můžeš. Ne boj za lepší svět. Anarchie v Anglii

10.08. 18:30 | Autor: Petr Podaný

Jestli se rozzlobíme, budeme zlí... Novodobý postrach Británie.

Co stojí za nynějšími nepokoji v Británii, které se z londýnského Tottenhamu rozšířily rychle jako stepní požár do dalších částí země? První paralela se nabídla sama téměř automaticky. U moci je opět konzervativní vláda, která škrtá sociální a další výdaje. A ulice začne hořet... Po nepokojích v Brixtonu za vlády premiérky Thatcherové teď přišel Tottenham a spol. šéfa kabinetu Camerona.

Může být – do jisté míry. I bývalý starosta Londýna, (rudý) Ken Livingstone, spatřuje přímou souvislost mezi ekonomickými problémy poslední doby a sociálním napětím způsobeným škrty nynější vlády v sociální oblasti. Také rozpočet pro mládež ve čtvrti Tottenham byl seškrtán o plných 75 procent.

Ale to se ještě v praxi téměř neprojevilo. Naopak, Tottenham je sice ne právě bezpečná, zajímavá a atraktivní oblast, moc se tam neinvestuje, je lepší se jí vyhnout a mnoho tamních obyvatel je bez práce. Kdo se tu narodí a vyrůstá, zvláště v rodinách migrantů, má slovo "chudoba" téměř vytetované na čele. I jeho děti, vnoučata.

Ale na straně druhé, od nepokojů roku 1985 se tamní životní podmínky stále zlepšují. Tottenham není chudší, ale rok od roku stále bohatl. Tamní obyvatelé si však zvykli, že od státu pobírají peníze, a stěžují si, když podpora nemá takový rozsah jako dosud.

Chuligáni se v Birminghamu snaží rozbít výkladní skříň klenotnictví. Příslušnost ke spodině však z ještě dětí a mladíků v Tottenhamu a jinde, kteří ničí, zakládají požáry, rabují a napadají policisty, nedělá ještě žádné sociální či dokonce revoluční hnutí.

Nejsou žádným "lumpenproletariátem" ve smyslu Karla Marxe, jenž právě v Londýně prožil část života a zemřel tam.

Nemyslí si to ani mnozí labourističtí poslanci a úředníci, kteří působí v nyní "hořících" čtvrtích. Bandy řádící v ulicích nazývají krátce a jasně: kriminálníci. To, co se v uplynulých dnech odehrává v Británii, nejsou ani rasové nepokoje "starého stylu", kdy sociálně znevýhodnění mládežnici sváděli bitky s policí, protože se bránili proti tomu, že jsou bez šancí.

Ano, mnoho z těch, kteří řádí v ulicích měst za kanálem La Manche, můžou být sociálně znevýhodnění, ale tentokrát nebojují proti nespravedlivé společnosti, ale mají především radost z kraválu. Sociální věda má pro tento fenomén výstižný výraz, jejž snad z angličtiny netřeba překládat: Recreational Rioting. Je to bohapusté chuligánství. Britské Timesy píší o "randálu jako alternativě k jinak nudným letním večerů".

Obrázky a filmové záběry rabujících ukazují, že jde většinou o mladistvé kraválisty, jimž jde především o osobní obohacení. Násilí a shopping splývají v jedno. V některých místech zčásti organizovaní aktéři nepokojů vysílali děti jako špehy, aby zjistily, v kterých ulicích není právě policie, aby do nich mohli vtrhnout a vybílit tamní obchody.

Snímek z nočního Salfordu. Rabování, krádeže. To je, oč tu především běží. To ale znamená i novou kvalitu ve vztahu mezi nejnižšími třídami, netřeba se bát výrazu spodina, a zbytkem společnosti.

Současně to ukazuje znepokojivý fakt, jak moc se členové mladistvých gangů vzdalují od společenských norem a jaké násilí jsou připraveni páchat.

Smutné nadto je, jak je toto násilí pošetilé i ve vztahu k bezprostřednímu okolí. Ve své slepé zlobě totiž většinou barevní mladíci škodí těm, kteří jsou sami chudobní. Jen v Tottenhamu přišlo při požárech založených žháři o svůj už tak skrovný majetek i domovy nejméně třicet rodin.

Přes to všechno ale není právě nyní od věci připomenout, že sotva kde v Evropě má sociální nerovnost tak pevné fundamenty jako v Británii. A Londýn je jejím vrcholem. S dostatkem peněz lze žít příjemně všude možně na světě, ale sotva která světová metropole nabízí tolik nahuštěného luxusu jako právě ta nad Temží. Arabští petrolejoví princové, indičtí průmysloví mogulové, ruští oligarchové, movité celebrity z celého světa...

Ti všichni žijí bok po bodu s britskou šlechtou a nejrůznějšími zbohatlíky všeho druhu ze všech konců světa. To vše na pozadí mocných finančních institucí, nóbl hotelů, nočních klubů, diamantových obchodů v Hatton Garden, prvotřídních pánských krejčích v Jermyn Street nebo prodejen luxusních limuzín v Park Lane.

Když se násilnosti a rabování přenesly do Birminghamu. V tomto světě není po nedávné světovou finanční krizi téměř ani stopy. Je to svět, kde o kariéře a úspěchu v zaměstnání rozhodují především jméno, rodina a místo narození. Vybrané elitní školy a obory, které se studují.

A hned vedle toho oblasti, v nichž jen se narodit znamená první a těžko překonatelný handicap. Kde se průměrný dosažený věk a dětská úmrtnost blíží úrovním známým z třetího světa. A k tomu všemu kriminální a chamtivé elity, včetně politiků. Proč se nechovat jako oni?

Za třpytivou fasádou, taktéž Londýna, kterou se nám Británie s oblibou představuje, se tak nashromáždilo tolik nespokojenosti, resentimentu a zloby, že stačí jen malá jiskra, aby vyvolala explozi. A už blízká budoucnost nejspíše ukáže, že hořící čtvrtě a vandalismus v ulicích nezůstanou jen obrázkem z někdejšího impéria.

Policie převzala kontrolu v ulicích. Heckney, východní Londýn.