Znárodnění církevního majetku v Černé Hoře

25.12. 08:05 | Autor: Michail Stavrev

Bez velkého zájmu světových médií došlo už v červnu letošního roku v Černé Hoře k přijetí zákona o svobodě vyznání, který je ale koncipován tak, že umožňuje zestátnění církevního majetku. V těchto dnech černohorský stát církevní statky zabavuje. Do ulic vyšly tisíce lidí, aby protestovaly, ale světová média to opět nezajímá.

Zákon o svobodě vyznání zakládá na faktu, že u církevních staveb neexistují úřední zápisy před rokem 1918, kdy se Černá hora sjednotila se Srbskem na konci první světové války. Vzniká tak snaha zpochybnit vlastnictví nemalého počtu chrámů a klášterů. Podstata celého sporu spočívá v tom, že současná černohorská vláda vidí sjednocení Srbska a Černé Hory jako akt anexe. V roce 1918 vzniká Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, o jedenáct let později pojmenované jako Jugoslávie, a jelikož před tím chybí katastrální zápisy církevních staveb, chce vláda v Podgorici zrušit jejich jurisdikci v rámci Srbské pravoslavné církve a převést je do majetku státu Černá Hora.

Církevní činitelé ostře protestují proti postupu vlády. K celé věci se vyjádřila Benátská komise, orgán Rady Evropy pro ústavní právo. S jejím výrokem si teď lámou hlavu právní experti obou stran, jelikož zůstává mnohoznačný a každý ho vysvětluje ve svůj prospěch. Benátská komise vyjádřila stav, že: "přepis na stát může proběhnout teprve až po vynesení konečného soudního verdiktu". Tedy ne hned, jak by vláda chtěla, ale přece otevírá tuto možnost.

O jaký majetek se jedná

Pravoslavné církve a jejich eparchie neodpovídají hranicím soudobých států, už proto, že vznikaly ve středověku. Na území Černé Hory se nacházejí tři eparchie, přičemž dvě sahají také na území Srbska. Jednotlivé eparchie Srbské pravoslavné církve zaujímají prakticky celé území někdejší Jugoslávie, ale zasahují také do Rumunska (Temešvářská) a Maďarska (Budínská eparchie). Pod Srbskou pravoslavnou církev spadá do roku 1946 i Pravoslavná církev Československa, kdy přešla pod moskevský patriarchát z důvodu politické servility vůči SSSR. Biskup Gorazd II., popravený 4. září 1942 kvůli přechovávání atentátníků na Heydricha v kryptě chrámu Cyrila a Metoděje, byl vysvěcen v roce 1921 v Bělehradě.

Vyčíslit majetek Srbské pravoslavné církve, v současnosti jedné ze tří největších, je velmi složité. Mnoho těchto staveb dlí mimo hranice dnešního Srbska, kde se respektuje vedoucí úloha místních patriarchů, v případě Černé Hory je hlavní autoritou patriarcha Černohorsko - Přímořský, Amfilochije. Přizpůsobit hranice eparchií současným státům je sice v zájmu aktuálních politických trendů, ale vyvrací historickou realitu. V oblasti působily historicky pouze tři pravoslavné církve -řecká, tedy byzantská, od 4. století, jako první od ní obdržela autokefalitu (samostatnost) církev bulharská, v roce 870, od které se později osamostatnila církev srbská, v roce 1219. Snaha vytvořit třeba makedonskou nebo ukrajinskou církev se setkává s hlasitou podporou politiků i médií na Západě, ale naráží na bariéry se své bezprostřední blízkosti, často i doma. Proto černohorští činitelé nezkoušeli jít touto cestou a vytvářet nové, ryze černohorské pravoslaví, ale hodlají církevní majetek rovnou konfiskovat ve prospěch státu. Pokud se začne porcovat zahraniční majetek Srbské pravoslavné církve, vyvolá to v několika zemích obrovské emoce. Jde o přepisování duchovních map, což je proces velmi traumatizující a bolí víc než posunování politických čar.

Kdo za tím stojí?

Vyhlášením samostatnosti Černé hory v roce 2006 přestala fakticky existovat Jugoslávie, odluka černohorské společnosti od srbského vlivu však zůstává stále hlavním politickým trendem tamní politické elity. Země s populací něco přes 600 tisíc obyvatel má ve svém čele po celou dobu samostatnosti stejnou tvář - Milo Djukanoviće, socialistu, reformovaného komunistu, kdysi jednoho z nejbližších spolupracovníků Slobodana Miloševiće. Tento někdejší Jugoslávec se dokonale adaptoval novým politickým trendům a stal se hlavním prozápadním činitelem, v roce 2016 dovedl svoji zemi do NATO a ostře vystupuje proti srbskému, potažmo ruském vlivu. Povedlo se mu dokonce zmařit státní převrat údajně financovaný a řízený Rusy.

Pravoslavná církev zůstala v současnosti jediným institucionálním pojítkem Srbska a Černé Hory, zemí, kde lidé sdílejí shodnou náboženskou liturgii, kulturu a jazyk. Právní útok na podstatu církevního majetku v Černé Hoře je otevřeným atakem místních nacionalistů, respektive socialistů, nejen na Srby, ale pravoslaví jako takové. Ve skutečnosti jde však o mnohem více.

Monte Negro - Monte Albo

Pokud se černohorské vládě podaří tamní kostely a kláštery skutečně znárodnit, vznikne vážný precedens, který bude velkou inspirací pro vládu kosovského státu. A tam jde o mnohem větší rozsah památek a nemovitostí, jejichž součástí jsou hospodářské kapacity, polnosti, lesy, jakož i kulturní dědictví - knihovny, umělecká díla a církevní depozity. Celkem jde o stovky památek jejichž hodnota je nevyčíslitelná. V minulosti už k podobné inspiraci došlo a Černá Hora posloužila jako předskokan mocenských zájmů - vyhlášením samostatnosti v roce 2006 znamenalo prolomení Daytonských dohod, které garantovaly neměnnost hranic na Balkáně. Když to prošlo, o dva roky později vyhlásilo samostatnost také Kosovo.

Proto je zákon o svobodě vyznání v Černé Hoře chápán citlivě v celém regionu. Není to poprvé, kdy zde dochází k ostrému střetu o duchovní dědictví. Urputný boj o církevní památky Srbské pravoslavné církve se vede i na půdě UNESCO, kde usiluje Kosovo o členství a možnost nové jurisdikce tohoto majetku. Zástupci kosovských Albánců tvrdí, že tyto stavby jsou kulturním dědictvím kosovského lidu a byly postaveny ve stylu tzv. středověké kosovské architektury. Přes silnou podporu mnoha zemí, včetně diplomatů z České republiky, se členství Kosova v UNESO nepodařilo ani na třikrát prosadit. Model znárodnění kulturních památek je však aktuálně na stole černohorské vlády. Je to konečné byrokratické řešení bez možnosti ovlivnit ho zvenčí.

Ačkoli vše vypadá jako banální majetkový spor v bezvýznamné zemičce, hraje se o hodně. Znárodnění by znamenalo precedens nejen pro Kosovo, majetkové spory s církvemi řeší celá Evropa a třeba český model tzv. narovnání je v tomto ohledu hodně originální. Příští rok čekají Černou Horu volby a je pravděpodobné, že současná vláda půjde do opozice, už proto, že většina

obyvatel této malé země jsou pravoslavní věřící. Vláda proto chce převézt církevní majetek na stát před koncem svého mandátu, stůj co stůj, za každou cenu. A pak, děj se vůle Boží.

Foto: Pixabay.com/comrade_petruha

Autor: Michail Stavrev