Hans-Dietrich Gensher - kariéra
Liberální německý politik Hans-Dietrich Genscher, který zemřel ve čtvrtek 31. března ve věku 89 let, byl předsedou své strany 11 let a poslancem parlamentu 33 let. Ve spolkové vládě zasedal déle než dvě desetiletí, převážně ve funkci vicekancléře a ministra zahraničí. Za uznávaného komentátora politického dění platil i poté, co v květnu 1992 odešel do důchodu.

Za svoji dlouhou kariéru ve vysoké politice zažil Genscher ledacos - jako ministr vnitra například tragický útok palestinského teroristického komanda na izraelské olympioniky v Mnichově, jako ministr zahraničí i zvraty studené války, rozpad sovětského bloku a sjednocení Německa, ale také začátek krvavých válek v bývalé Jugoslávii. Přesto, že se pravidelně umisťoval v čele žebříčku nejpopulárnějších politiků a přisuzuje se mu výrazný podíl na evropské integraci i na reformním procesu v postkomunistických zemích, nebývá jeho působení v bonnské politice hodnoceno vždy zcela kladně.

Gensherismus
Ne nadarmo se například v Německu vžil pojem "genscherismus" pro obratné lavírování a umění být se všemi zadobře. K jeho nejkontroverznějším krokům bezpochyby patřila "změna aliancí" v roce 1982, kdy jím vedená Svobodná demokratická strana (FDP) přeběhla od koaliční Sociálnědemokratické strany (SPD) ke konzervativní CDU/CSU, a umožnila tím vznik prvního kabinetu kancléře Helmuta Kohla.
Hans-Dietrich Genscher, který jako nikdo jiný dokázal úspěšně proplouvat úskalími spolkové i mezinárodní politiky, se narodil 21. března 1927 v Reidenbugu poblíž Halle, jeho otec byl právní zástupce. Ke konci druhé světové války byl jako mladík povolán nejprve k pracovním oddílům a protiletecké obraně, později i do řádné armády. Po válce skončil na několik týdnů v anglickém a americkém zajetí. Dlouhodobě se léčil kvůli onemocnění tuberkulózou, v roce 1946 nicméně zahájil po složení maturity studia na univerzitách v Halle a Lipsku a záhy se i zapojil do aktivit východoněmecké Liberálně-demokratické strany (LDP). Již tři roky nato však emigroval do západního Německa, kde vzápětí vstoupil do liberální FDP. V roce 1954 promoval v Hamburku a zahájil právní praxi v Brémách.
Genscherova politická kariéra nabrala obrátky v polovině 60. let. Nejprve byl zvolen poslancem Spolkového sněmu (zákonodárcem zůstal do roku 1998), v roce 1969 již zasedl ve vládě Willyho Brandta jako ministr vnitra. Poté, co se tehdejší ministr zahraničí Walter Scheel stal v roce 1974 spolkovým prezidentem, převzal Genscher v novém kabinetu zahraniční resort, v jehož čele zůstal 18 let.

Výrazný na východ
Z titulu své funkce se výrazně podílel na německé východní politice i na vytváření evropských struktur. V září 1989 pronesl na balkoně západoněmeckého velvyslanectví v Praze svůj asi nejemotivnější projev. Čtyřem tisícovkám uprchlíků z komunistické NDR tehdy oznámil, že jejich cesta na Západ je volná. Uprchlíci dostávali okamžitě západoněmecké pasy a sociální podporu. "Byl to nejkrásnější a nejšťastnější den v mém politickém životě," prohlásil Genscher při vzpomínkové akci na stejném místě o 25 let později.

Otevřel Československo Západu
Historickou událostí bylo i přestřižení drátů na česko-bavorském hraničním přechodu v Rozvadově, které Genscher provedl společně se svým československým protějškem Jiřím Dienstbierem před Vánocemi 1989. Symbolicky tak padla "železná opona".
V roce 1992 na vlastní žádost z čela diplomacie odstoupil a byl zvolen čestným předsedou své strany. Při svém posledním projevu ve Spolkovém sněmu v dubnu 1998 vyzval k podpoře evropské integrace. Po odchodu z vysoké politiky se vrátil ke své právnické profesi a vedl poradenskou firmu nesoucí jeho jméno.

V roce 2013 se Genscher angažoval v případu uvězněného ruského podnikatele Michaila Chodorkovského, jenž byl v prosinci téhož roku nečekaně omilostněn ruským prezidentem. Na podporu ruského vězně se Genscher angažoval z humanitárních důvodů a na žádost Chodorkovského právníků. V rozhovoru s německými novináři řekl, že ho ruský prezident Vladimir Putin kvůli Chodorkovského kauze dvakrát přijal.
Hans-Dietrich Genscher byl dvakrát ženatý, z prvního manželství měl dceru Martinu. Napsal několik odborných publikací a byl nositelem řady německých i zahraničních vyznamenání a čestných doktorátů z prestižních univerzit.