Vlámští separatisté podporují vládu, aby ji zdiskreditovali

05.02. 13:00 | Autor: - mav -

Premiér Leterme dostal přece jen víc kompetencí.

Belgie se potácí bez skutečné vlády od dubna a výhled je stále pesimistický. I králi Albertovi II. už došla trpělivost a proti politickým zvyklostem pověřil premiéra v demisi Yvese Leterma k sestavení rozpočtu.

Letermova vláda podala demisi 26. dubna, nicméně z předčasných červnových voleb nevzešel žádný skutečný vítěz, strany se dál nemohou shodnout na reformách federálního uspořádání. A tak přestože Leterme (křesťanský a vlámský demokrat, CD&V) a jeho kabinet nemá většinovou podporou v parlamentu a vlastně ani mandát, musí fungovat jako opravdová legitimní vláda - což král svým dekretem de facto potvrdil, píše francouzský deník Libération.

Králi Albertovi II. došla trpělivost. Vedle rozpočtu má také vláda „podniknout nutné kroky, aby v blízké budoucnosti odpověděla na evropské požadavky v otázce rozpočtové politiky a strukturálních reforem". Král rovněž pověřil ministra financí Didiera Reynderse, aby hledal mezi Vlámy a Valony kompromis.

„Přechodné vládě se dávají výsady regulérní vlády," rozhořčuje se Christian Behrendt, profesor ústavního práva z Lutyšské univerzity. „To je naprostý surrealismus, zbořil se tím základní pilíř našeho ústavního práva. Je to první krok vypařování se federální belgické vlády."

Ústava sice danou situaci přesně neřeší, ale podle ústavních zvyklostí nemá vláda v demisi žádné skutečné pravomoci - zejména aby svými rozhodnutími nezavazovala legálního nástupce. Vládě v demisi chybí legitimita, protože ji parlament nemůže kontrolovat základním nástrojem - vyslovením nedůvěry.

Jen ať se vypaří

Bart De Wever erozi federální vlády podporuje. Jenže právě ono vypařování federální vlády vítá separatistická Nová vlámská aliance (N-VA). Proto její šéf Bart De Wever prosazuje, aby udržovací kabinet normálně podával návrhy zákonů, ke kterým by místo koaliční většiny sháněl ad hoc podporu mezi všemi poslanci. Těžko zastírat jeho skutečnou motivaci - ukázat, že vláda na federální úrovni je zbytečná, neboť tuto roli dokáže zastat i vláda „duchů" či technokratů bez politického programu. Oproti tomu normálně fungují vlády tří belgických regionů (Vlámsko, Valonsko a Brusel), na které právě N-VA klade důraz.

De Wever se ostatně v tomto duchu vyjadřoval už v roce 2007, rovněž v době bolestného vznikání vlády: „Každý den, který uplyne bez dohody, je dobrým dnem pro N-VA." Až půl roku od voleb tehdy vládu vytvořil staronový premiér Guy Verhofstadt (vlámský liberál - Open VLD), dopředu ale oznámil, že v březnu předá kabinet Letermovi. Jeho první vláda vydržela do listopadového bankovního skandálu „Fortisgate", rok pak vládl Herman van Rompuy (rovněž CD&V). Do čela vlády se Leterme vrátil, když se van Rompuy stal předsedou Evropské rady („prezidentem EU"), ale předčasné volby nový kabinet nepřinesly.

Délkou bezvládí po volbách už Belgie překonala evropský rekord, něco přes padesát dní jí chybí na celosvětového rekordmana - Irák.