VIDEO: Hašení požárů ze vzduchu je práce pro opravdové hrdiny

22.08. 11:50 | Autor: - red -, ČTK

Letadlo se blíží k hladině rychlostí více než 160 kilometrů v hodině a v okamžiku, kdy se trup dotkne moře, stále ještě letí stovkou. Za deset až patnáct sekund se jeho útroby naplní vodou a žlutočervený canadair zamíří zpět do boje s ohněm. Lety strojů, bez nichž by se v Chorvatsku jen obtížně hasily obvyklé letní požáry, přitom znesnadňuje nejen počasí, ale třeba i vedení vysokého napětí, píše chorvatský server Jutarnji.hr.

Největším nepřítelem pilotů je ale vítr a kouř, který stoupá z ohněm sužovaného porostu. Létá se hodně nízko, jen 20 až 30 metrů nad zemí, všechno probíhá pod velkým tlakem. Posádka se ve stísněné kabině musí vyrovnat s horkem i záludným chováním vodou plně zatíženého letadla, jehož motory během zásahu běží na plný výkon.

Okamžiky těsně předtím, než se voda snese na oheň, provází stoprocentní soustředění všech na palubě. Práce je to obtížná a nebezpečná a nemůže ji dělat každý zájemce.

"Jestli je to stresující? Všechno je stresující, pro někoho je stres už jen třeba sednout do auta," říká klidným hlasem major Davor Turković, sedmatřicetiletý velitel protipožární letky, která sídlí na letišti Zemunik nedaleko Zadaru. Spolu s ním sedí před letištní budovou desítka pilotů v civilu. Zatím je klidný den. Na dráze ale stojí připraveno šest dvoumotorových strojů značky Canadair a pět menších air tractorů - původně zemědělských strojů upravených pro hašení ze vzduchu.

"Air tractor má jeden motor a unese tři tuny vody, větší canadair unese dvakrát víc vody," popisuje svou na první pohled perfektně udržovanou techniku major Turković. Jeho piloti se letos pořádně nadřeli, začátkem srpna už za sebou měli dvě stovky uhašených požárů a více než 900 nalétaných hodin. Letka sídlí u Zadaru, tedy v Dalmácii, protože právě u Jadranu se kvůli klimatu, vegetaci i kopcovitému terénu malý oheň může brzy změnit v ničivý požár.

"Jednou jsme odsud zasahovali i na severu ve Slavonii, ale jinak nejčastěji hasíme v Dalmácii nebo sousední Lice. Máme za sebou i zahraniční dobrodružství, ať už v sousední Bosně a Černé Hoře nebo v Izraeli či Řecku," říká Turković.

Posádku canadairu tvoří tři lidé, kapitán, druhý pilot a technik, a všichni jsou na palubě nezbytní. Výuka nového protipožárního letce je extrémně náročná, a tak není divu, že dnes může v Chorvatsku požáry hasit jen dvacítka zkušených pilotů.

Zájemce musí nejprve odsloužit 250 hodin jako druhý pilot, pak následuje dalších 190 hodin ve vzduchu, než se může nováček posadit na levé sedadlo pro kapitána a stát se tak konečně velitelem letadla.

Stát se kapitánem ale trvá dlouho, záleží totiž na tom, jak často hoří - a jak často se tedy člověk dostane do akce. "Dvacet pilotů, které teď máme, je málo," stěžuje si major Turković. Když jde totiž podle jeho slov všechno dobře, zabere příprava nového pilota pět let. Mezitím ale někdo odejde do penze, jiného zláká nabídka stát se civilním pilotem. "A během té doby se najde jen málo nových zájemců o kariéru vojenského pilota," dodává trochu zklamaně velitel zadarských letců.

Foto: Profimedia , Sandra Bolanča (repro Jutarnji list)

Autor: - red -, ČTK