Vězně z Titova "Alcatrazu" rozlítilo nízké odškodné

20.08. 14:45 | Autor: ČTK

Výše odškodnění, jež Bělehrad nabízí bývalým politickým vězňům někdejšího jugoslávského vůdce Josipa Broze Tita, mnohé pobouřila. Za každý den strávený v jaderském "Alcatrazu" by dostali devět dolarů (186 Kč).

"Je to mizerné," říká Božidar Vulović, jeden z mála ještě žijících trestanců z vězení na ostrově Goli otok (Pustý ostrov), které bylo zřízeno v roce 1948. V důsledku mučení a nemocí tu zemřelo 600 vězňů ze všech zemí bývalé Jugoslávie. Tisíce jich utrpěly psychickou újmu, za kterou mohl vězeňský systém, který v boji o přežití hnal jednoho vězně proti druhému.

Lágrem prošlo během osmi let, kdy sloužil pro politické vězně, na 16 tisíc trestanců. Končili tu sympatizanti sovětského diktátora Stalina. Tito prosazoval vlastní linii komunismu a s Moskvou se rozešel.

Tito ve své pracovně před roztržkou se Stalinem. Někteří z bývalých srbských vězňů hrozí, že se budou s vládou soudit u tribunálu pro lidská práva kvůli podle nich ubohému odškodnění za horory, jaké zažili na vlastní kůži. Jiní se hodlají s nabízenou částkou smířit, protože si nemohou dovolit ztrácet čas zdlouhavými soudními procesy.

"Kdyby vám bylo tolik co mně, byli byste na tom mizerně se zdravím, co byste dělal?", ptá se jednadevadesátiletá Smilja Filipčevová, která v lágru strávila přes tři roky.

Srbsko se nyní se zpožděním rozhodlo rehabilitovat oběti Titova režimu. Tamní představitelé vysvětlují, že se pro částku ve výši devíti dolarů rozhodly, protože taková byla i v Chorvatsku. Bylo to ale před deseti lety, kdy peníze měly vyšší hodnotu a Záhřeb byl celkově daleko štědřejší než srbské úřady. Slovinsko v roce 2003 nabídlo bývalým vězňům z ostrovního lágru 6300 eur (asi 160 tisíc Kč) za každý rok, který v něm strávili. Zbývající republiky bývalé Jugoslávie své občany ještě neodškodnily.

V důsledku kontroverzí kolem odškodnění v Srbsku ožily bolestné vzpomínky na lágr, o jehož existenci se po desítky let mlčelo. Západ ho ignoroval, protože vězni byli vesměs skalní prosovětští komunisté a ne disidenti, jako byli ti, co zažili peklo sibiřských gulagů.

Skutečný Alcatraz, ke kterému byl Goli otok přirovnáván. Tito byl po 35 let do své smrti v roce 1980 nezpochybnitelným vůdcem Jugoslávie. Ti, kdo veřejně podporovali Moskvu i po rozchodu s ní, byli neprodleně a bez soudu posíláni na ostrov.

Pětaosmdesátiletý Vulović vysvětluje, že věznice bývala přirovnávána k Alcatrazu u San Franciska, protože se z ní nikomu nepodařilo utéct. "Stačilo i v soukromí říct jen něco dobrého o Stalinovi," vysvětluje Vulović ve svém malém bytě v Bělehradu, kde vedle sebe na poličce stojí bible a Stalinův portrét.

Zatčen byl, když mu bylo 17 let. "Důvod pro to byl naprosto hloupý. Někdo v našem sousedství křídou na zeď napsal ´Pryč s Titem, ať žije Stalin´," říká tento muž a dodává, že podle logiky tehdejších časů se ke křídě mohli dostat jedině středoškolští studenti. "Zatčeno nás bylo šest a mlátili nás tak dlouho, dokud jsme se nepřiznali, že jsme to udělali my," popisuje, jak se dostal na Goli Otok.

V roce 1956 se završila éra ostrova coby vězení pro politické vězně a stalo se z něj ostře střežené zařízení pro nejtěžší zločince. Mnoho let po Titově smrti chorvatská turistická organizace chtěla na ostrov přivézt odvážlivce ochotné zaplatit za to, že si vyzkouší život politických vězňů včetně dřiny nebo nocí na samotce. Plán, který dokonce podporovali někteří vězni z ostrova a nabízeli se jako průvodci, nakonec kvůli protestům sdružení politických vězňů spadl pod stůl.

Foto: Profimedia

Autor: ČTK