Vedle mešit vyrůstá v Německu i větší kostel. Malý zázrak

12.09. 06:25 | Autor: - pp -

Proboštský kostel Svaté Trojice v Lipsku.

Mnozí Němci s obavami hledí, jak se v jejich domovině šíří islám, který stále častěji spojují s netolerancí a terorem, a jak na různých místech Spolkové republiky vyrůstají mešity. Jako malý zázrak proto může vypadat, že na jednom místě je krátce před dokončením křesťanský kostel. Ty se v posledních letech v Německu stále častěji zavírají. Nový svatostánek vzniká v Lipsku a nezvyklé je i to, že je katolický.

Na stavební parcele nedaleko Lipské nové radnice, tedy v centru města, vládne čilý ruch. Na stavbě nového proboštského kostela Svaté Trojice (Propsteipfarrei St. Trinitatis) zmizelo 8. září lešení, které obepínalo jeho věž. V plné kráse se tak ukázala fasáda, jež je celá z narůžovělého přírodního kamene.

Biskup poklepává na základní kámen kostela v Lipsku. Jeho pláty pokrývají i další místa vnějších zdí svatostánku. Jde o porphyr, který je pro tuto oblast typický a pochází z lomů v saském Rochlitzu. Porphyru je na fasádě kolem pěti tisíc metrů čtverečních.

Také vnitřek stavby naznačuje, že práce na ní se blíží ke konci. V chodbě a na stěně věže jsou už velké kříže. Budova by měla být dokončena na podzim. Jde o moderní stavbu, mimo jiné je na její střeše 610 metrů čtverečních solárních modulů. Teplo a chlazení bude zajišťovat osmnáct sond ve vrtech hlubokých 140 metrů.

Ano, v centru známého saského města, místa veletrhů, kde kdysi působil Johann Sebastian Bach, u něhož se začátkem 19. století konala do té doby zřejmě největší bitva v historii lidstva co do počtu vojáků (1813; Bitva národů) je dominantou nový kostel. Navíc katolický, ve městě, kde jsou katolíku jen čtyři procenta.

Vzhůru k nebesům. Lipsko je hlavně protestantské - a bezvěrecké. Za socialistické NDR v letech 1949 až 1990 se mnoho východních Němců křesťanské víře odcizilo. Lipsko lze dnes označit za možná nejateističtější město na východě Německa, říká tamní socialistický starosta Burkhard Jung (SPD).

Že právě zde vzniká nový kostel, považují ve zbytku Německa za pozoruhodné.

I proto, že stavby nových křesťanských kostelů jsou dnes v republice řídké. Od roku 2000 bylo na celém spolkovém území vyňato z liturgického užívání na dvě stě kostelů, uvádí Heiner Koch (pochází z Porýní), biskup z biskupství drážďansko-míšeňského, Bistum Dresden Meißen. Nových katolických kostelů vzniklo v zemi jen padesát.

Proč je možný proboštský kostel v Lipsku, vysvětluje jeho farář Gregor Giele. Zatímco jejich katolická obec čítala v půli devadesátých let pouhých 1900 duší, nyní jich je 4700. To je v daných poměrech slušný nárůst. Katolíci za to vděčí především ekonomického rozvoji města a přistěhovalectví ze starých spolkových zemí (bývalá SRN). Mnozí z nich jsou katolického vyznání.

Obec těží i ze své své polohy na okraji centra, kde žijí spíše zámožnější lidé. Počet katolíků se tu ale nezvyšuje jen díky příchodu věřících odjinud, ale na tuto víru se dávají i místní. Každý rok obec podle Gieleho slaví deset až patnáct křtů dospělých.

Model proboštského kostela v Lipsku.

To je neobvyklý trend a potěšitelné v časech, kdy katolickou církev v Německu tíží nejrůznější problémy včetně skandálů.

Také jí setrvale ubývají věřící. Podle statistik katolické církve se podíl katolíků v zemi snížil loni z 30,3 procenta na 29,9 procenta. Početně jde o ztrátu 179 tisíc lidí, což je o padesát procent více než roku 2012. Bůh zřejmě s potěšením hledí hlavně na Bavorsko a Sársko. V prvně jmenované spolkové zemi je mezi obyvateli 54 procent katolíků a ve druhé dokonce 62 procent.

Interiér kostela. Četné boží stánky zejí prázdnotou. Z celkem zhruba 23 tisíc katolických kostelů, kaplí a oratoří v Německu je 1,7 procenta nevyužívaných. Zvláště tíživá je pro církev situace ve východním Německu, kde se podle průzkumů Bertelsmannovy nadace označuje za více či méně zbožné jen 26 procent lidí.

Na západě Německa je to výrazně lepší - 64 procent.

I v nových spolkových zemích vyrostly po roce 1995 některé katolické kostely (Gera, Zwickau...), ale ten nejnovější v Lipsku je výrazně největší a také nejdražší. Nadto se stává i výraznou součástí siluety města a stojí na prominentním místě.

Předchůdce proboštského kostela postavený roku 1847 stával jen kousek odsud. Bomby za druhé světové války ho ale proměnily v sutiny.

Protestanti ani bezvěrci se na nový svatostánek nemračí, kritické hlasy se téměř neozvaly. Naopak. Domorodci jsou prý rádi, že si křesťanská církev, byť katolická, opět našla cestu do centra města.

Stavba kostela - kříž do vchodové části. Sami lipští katolíci mají ale už nějakou dobu i hodně světské starosti. Na proboštský kostel Svaté Trojice museli totiž sehnat patnáct milionů eur (asi 420 milionů korun), tedy žádná láce. Od biskupství dostali osm milionů, zbytek museli sehnat sami.

Obec vsadila hlavně na dary, od 12 500 jednotlivých dárců dosud získala 6,5 milionu eur. Pro mnohé je to znamení naděje.

Naději vzbuzuje podle faráře Geila i to, že asi osmdesát procent obyvatel Lipska je, diplomaticky řečeno, religiózně nerozhodnutých. Katolíci by tak i díky kostelu mohli získat nové ovečky. Stavba je k tomu, řekněme, i vhodně architektonicky uzpůsobena. S vedlejším obecním centrem ji spojuje pasáž, jež vybízí k návštěvě kostela. Přijďte a třeba rozjímejte...

"Je to výjimečný projekt, s nímž jasně ukazujeme, že naše křesťanská víra ještě nedosloužila, ale lze ji cíleně přinášet mezi lidi," argumentuje lipský probošt Lothar Vierhock.

Kostel může lipským "pohanům" sloužit i jako místo k rozjímání.