Teroristka RAF Beckerová opustí vězení

23.12. 13:50 | Autor: - pp -, ČTK

Nebezpečí jejího útěku neexistuje. Německý spolkový soudní dvůr v Karlsruhe proto nařídil propustit z vazby někdejší členku ultralevicové teroristické skupiny Frakce Rudé armády (RAF) Verenu Beckerovou.

Za mřížemi strávila přerušovaně 15 let.

Podle soudců je sice podezřelá z přispění k vraždě spolkového generálního prokurátora Siegfrieda Bubacka z roku 1977, dostatečný důvod k jejímu držení ve vyšetřovací vazbě ale soudci neshledali.

Policie zadržela Beckerovou koncem letošního srpna v jejím berlínském bytě. Státní zastupitelství totiž letos obnovilo vyšetřování Bubackovy vraždy na základě analýzy nových vzorků DNA. Výsledky naznačily, že se nyní sedmapadesátiletá žena mohla na likvidaci někdejšího německého hlavního prokurátora, jeho řidiče a strážného podílet.

ČTĚTE TAKÉ: RAF - nikdy nedoléčené německé trauma

Důkazy o tom, že právě ona na trojici vypálila smrtící rány, ale podle dostupných informací zatím neexistují.

Francouzská policie zkoumá vůz, v němž našla tělo mrtvého Bubacka. Bubacka zastřelily v jeho voze 7. dubna 1977 v Karslruhe dvě osoby, které kolem projely na motocyklu. Dosud se nepodařilo zjistit, kdo to byl. Za podíl na vraždě poslal soud na doživotí do vězení Knuta Folkertse, Christiana Klara a Brigitte Mohnhauptovou.

Beckerová kdysi vypověděla, že se atentátu zúčastnili tři členové RAF. Günter Sonnenberg prý řídil motorku. Na jejím zadním sedadle byl Stefan Wisniewski, který na Bubackovo auto střílel. Christian Klar na dvojici čekal v únikovém voze, uvedla na začátku osmdesátých let Beckerová. Podezření, že se ale akce sama účastnila, posílila letos v srpnu domovní prohlídka.

Beckerovou jako někdejší členku Komanda Ulrike Meinhofové, které neslo jméno jedné z vůdčích tváří první generace RAF, policie kvůli podezření z podílu na atentátu na Bubacka vyšetřovala už v roce 1977. Tehdy se její zapojení prokázat nepodařilo.

Poprvé ale skončila Beckerová ve vězení pro mladistvé už roku 1972. Odsoudili ji na šest let, ale po třech letech se dostala na svobodu v souvislosti s vydíráním teroristů po únosu předsedy berlínské CDU Petera Lorenze.

Logo RAF. Za přestřelku, která se odehrála při zatýkání, ji ale ve stejném roce potrestal soud doživotním vězením. Propuštěna byla po prezidentské milosti o 12 let později.

Verena Beckerová začala svou „kariéru na šikmé ploše" jako mladistvá, když se přidala k Hnutí 2. června. Skupina přijala své jméno podle data zastřelení studenta Benno Ohnesorga roku 1967 v Berlíně.

Ohnesorga zabil pistolí západoberlínsiý policista, oněmž se nedávno prokázalo, že byl spoluprácovníkem východoněmecké tajné služby Stasi. Důkazy na nějakou spojitost mezi vraždou studenta a komunistickou policií ale nejsou. Stalo se tak během demonstrací při návštěvě perského šáhy Rézy Páhlavího. Později se Beckerová stala členkou RAF.

Historie "městských partyzánů" z RAF ve zkratce

Teroristé z Frakce Rudé armády byli aktivní v letech 1970 až 1993 (oficiálně zrušena 1998). Skupinu založili kolem roku 1970 Andreas Baader, Gudrun Ensslinová, Horst Mahler, Ulrike Meinhofová, Irmgard Möllerová a další. Kořeny skupiny sahají do později rozpadlého studentského hnutí v západním Německu na konci šedesátých let 20. století.

RAF byla jeho nejradikálnější odštěpenou skupinou. Její název se poprvé objevil roku 1971 v programovém textu "Koncepce městské guerilly" z pera novinářky Ulrike Meinhofové. Skupina vystupovala jako místní buňka mezinárodního boje s údajným kapitalisticko-imperialistickým utlačováním mas. Spatřovala v něm nový fašismus.

Sympatizovala s revolucionáři a osvobozeneckými boji ve třetím světě a ideově se opírala o Maa, Castra a Guevaru. Brutální teror RAF počítal s mrtvými a zaměřoval se zprvu hlavně na americké vojenské instituce a německé politické, bezpečnostní a hospodářské elity.

1. generace RAF

Útěkem Baadera z vězení roku 1968 (za pomoci Meinhofové) vznikla první generace RAF. Často se označuje jako "Skupina Baader-Meinhofová". Její příslušníci uprchli do Jordánska, absolvovali tam u palestinského Fatahu vojenský výcvik a vrátili se do Německa do ilegality. V letech 1970-1972 uskutečnili sérii přepadení bank a pumových útoků.

Členové vedení RAF byli zatčeni v roce 1972 a odsouzeni roku 1977 za několikanásobnou vraždu a pokusy o vraždy na doživotí. Meinhofová se v cele oběsila 9. května 1976.

2. generace RAF

Válka zabijáků proti státu. Magazín Spiegel. Jedním z hlavních cílů takzvané druhé generace RAF se stalo osvobození jejích zatčených členů. Skupina proto změnila svou strategii a rozšířila svou působnost i za hranice Německa (obsazení německého velvyslanectví ve Stockholmu, duben 1975). Například v dubnu 1977 zavraždilo Komando Ulrike Meinhofové generálního prokurátora SRN Siegfrieda Bubacka a v červenci RAF zastřelila šéfa představenstva Dresdner Bank Jürgena Ponta.

V říjnu téhož roku, během tzv. Německého podzimu, uneslo palestinské komando sympatizující s RAF letadlo Lufthansy.

Do druhé generace RAF patřili mimo jiné Brigitte Mohnhauptová, Christian Klar, Knut Folkerts a Günther Sonnenberg.

Počátkem 80. let skupinu opustila řada členů, kteří dostali novou identitu ve východoněmecké NDR. Z hlavních aktérů byli roku 1982 zatčeni Mohnhauptová a Klar.

3. generace RAF

Po dobrovolných odchodech ze světa svých vůdčích osobností přistoupila RAF k dalším změnám strategie. Jestliže se předtím jen vyznávala ze sympatií k různým zahraničním revolučním hnutím, teď s nimi začala spolupracovat, třeba s francouzskou Action Directe.

Němečtí teroristé pokračovali v útocích na vojenské cíle NATO a vraždili jednotlivce, zčásti neznámé širší veřejnosti. Nezaměřovali se už jen na hlavní představitele německého kapitalismu a imperialismu.

Ve spolupráci s Francouzi podnikla RAF v srpnu 1985 bombový útok u americké letecké základny ve Frankfurtu nad Mohanem. Dva lidé zahynuli a třiadvacet utrpělo zranění. V dalších šesti letech RAF zavraždila ještě pět lidí.

Obětí posledního zdařilého atentátu RAF se v dubnu 1991 stal Detlev Karsten Rohwedder, šéf státní organizace Treuhand, jež měla na starosti často kritizovanou privatizaci východoněmeckých podniků.

Podle faxu zaslaného tiskové agentuře Reuters se RAF 20. dubna 1998 prohlásila za rozpuštěnou.

Foto: Spiegel, Wikipedia a Profimedia

Autor: - pp -, ČTK