Stop pokrytectví. Migrační krize je krizí evropské bezpečnosti

07.09. 19:30 | Autor: - red -, ČTK

Pokud nás vyvádí z rovnováhy mrtvé dítě na pláži, proč nás z ní nevyvede jiné mrtvé dítě, ve vybombardovaném domě v Halabu v Sýrii? V čem je rozdíl? Ptá se americká publicistka, historička a nositelka Pulitzerovy ceny Anne Applebaumová v článku, který otiskl polský list Gazeta Wyborcza.

"Prodírat se vrstvami ironie a pokrytectví obklopujících evropskou uprchlickou krizi je jako loupat cibuli bez nože," napsala Applebaumová a pokračuje:

Anne Applebaumová, americká novinářka a historička. Na jihomoravském nádraží česká policie vytáhla 200 uprchlíků z vlaku a označila je na těle číslicemi. Maďaři kvůli přílivu uprchlíků stavějí na hranici plot z ostnatého drátu, náramně podobný železné oponě, která se kdysi nacházela na jejich západní hranici. Vyber si z toho libovolný obrázek: Židů posílaných celými loděmi do nacistické Evropy, uprchlíků kradmo vyjednávacích s převaděči v baru v Casablance. Nyní to nabývá současného výrazu.

Jak se často stává, tečou krokodýlí slzy. Britský bulvární list The Sun, po deset let brojil proti migrantům všeho druhu. Nedávno vyzýval britského premiéra, aby postavil "hráz proti přistěhovalectví..." Teď, po otištění fotek mrtvého syrského chlapečka, kterého vlny vyplavily na tureckou pláž, The Sun chce od premiéra, aby "se věnoval nejhorší krizi, jaké čelí Evropa od druhé světové války".

Chudák David Cameron hned po prohlášení, že nemá smysl "přijímat stále více a více uprchlíků", prohlásil, že Británie ve skutečnosti přijme více a více uprchlíků. Jeho spolupracovníci rychle vysvětlili, že "neviděl ty snímky", když pronášel prvé z prohlášení.

Další vrstvy pokrytectví: ačkoliv jsou tyto snímku skutečně šokující, neříkají nám nic Rozbombardovaná Sýrie. nového. Uprchlíci putují přes Středozemní moře dlouho. Stovky jich zahynuly. Jestli nás vyvede z rovnováhy mrtvé dítě na pláži, pak proč nás z ní nevyvede jiné mrtvé dítě - ve vybombardovaném domu v Halabu v Sýrii? V čem spočívá rozdíl?

Dokonce všechny slogany, opakované v tuto chvíli jako "řešení", se opírají o falešné předpoklady a o obecný názor, že jednotlivé země by měly přijímat opravdové uprchlíky, ale ne ekonomické migranty.

Zaprvé je těžké je snadno rozlišit. Co je důležitější, počet potenciálních "skutečných" uprchlíků je závratně vysoký. Do července Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky registroval více než čtyři miliony syrských uprchlíků, z nichž skoro dva miliony jsou v Turecku a více než milion v Libanonu, zemi s jen 4,8 miliony obyvatel.

Plot na ochranu maďarských hranic se Srbskem.

Tyto počty nezahrnují Iráčany, Libyjce, Afghánce a další, kteří jsou také oběťmi politického či náboženského pronásledování, jakož i miliony Syřanů bez domovů, kteří ještě jsou v Sýrii. Kolik jich přijme Evropa?

Podle pravidel Evropské unie se uprchlíci mají zaregistrovat v první členské zemi EU, do které přicestují, a následně požádat o azyl. To je moc hezké například v případu Irska. Ale co se děje, když desetitisíce lidí vstupují v Tripolisu na paluby lodí a zamíří do Itálie či Řecka? Teď víme, že tyto dvě země celé měsíce marně prosily o pomoc sousedů.

A když si Maďarsko nedokáže poradit s jejich počtem? Právě jsme se dozvěděli, že uprchlíci se stanou rekvizitou pro maďarského premiéra Viktora Orbána, milovníka dramatických scén.

Orbán měl pravdu v jedné ze svých pobuřujících řečí: uprchlíci nechtějí v Maďarsku zůstat. Chtějí do Německa, hlavně proto, že kancléřka Angela Merkelová vyjadřovala s běženci soucit, navrhla přijmout větší počet Syřanů a vyzvala ostatní, aby udělali totéž. Místo toho Maďaři přivítali uprchlíky slzným plynem a donutili je tábořit u budapešťského nádraží.

Anketa:

Pomohli byste uprchlíkům, ať už finančně, nebo materiálně?

Avšak ti, co chválili "aktivní" postoj Merkelové a činili tak poctivě, by měli přiznat, že ani ona nenabídla žádné dlouhodobé řešení. Jestli Evropa přijme několik set tisíc lidí a rozdělí je mezi jednotlivé státy, nezadrží to další, aby dorazili.

Nikdo nechce říct, že jde v podstatě o bezpečnostní krizi. Evropané se rozhodli už roky předstírat, že války v Sýrii a Libyi nejsou jejich problém. Je to také krize zahraniční politiky: v různých dobách a z různých důvodů všechny velké evropské státy - Británie, Francie, Itálie, Německo - blokovaly všechny pokusy zavést společnou zahraniční a obrannou politiku. V důsledku nemají žádnou diplomatickou ani politickou sílu.

Foto: ČTK

Autor: - red -, ČTK