Šprýmař Tusk, notorik Juncker. Kdo po nich v čele EU?

11.10. 05:30 | Autor: Jan Brodníček

Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker (vlevo) a předseda Evropské rady Donald Tusk.

Evropská unie zažije příští rok bezprecedentní hromadné střídání ve vedení nejdůležitějších institucí. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker asi nikomu chybět nebude, Donald Tusk jakožto předseda Evropské rady by mohl.

Nejen na jejich místa už se hrnou osobnosti, jež chtějí Unii řídit v dalších letech. Jejich výběr se ale může stát jablkem sváru mezi členskými státy i jednotlivými orgány.

Na neformálním summitu předsedů vlád, který se konal v Salcburku, šlo o hodně. Ústředními tématy byla migrace a brexit. Zatímco ve věci imigrační a azylové politiky mezi členskými státy stále panují neshody, pokud jde o vystoupení Velké Británie, táhne zbývající sedmadvacítka za jeden provaz. Ne náhodou psala britská média o ponížení premiérky Theresy Mayové, jež při jednáních narazila se svým plánem z Chequers. Nejlépe evropskou pozici vystihl unijní "prezident" Tusk. Na Instagram umístil fotografii, na níž Mayové nabízí sladkosti z připravených talířů, a k ní napsal: "Je libo dortík? Pardon, ale bez třešinek." Šlo o jasnou narážku na to, že Londýn si nemůže ze spolupráce s EU vybírat jen to, co se mu hodí. O vyzobávání rozinek se v souvislosti s britským odchodem mluví dlouhodobě - od chvíle, kdy exministr zahraničí Boris Johnson v kampani před referendem prohlásil: "Británie bude mít vlastní dort, který si také sní".

Ostrovní představitele Tuskův posměšný příspěvek na sociální síti rozlítil. "Je to urážka britského lidu," stěžoval si Jeremy Hunt, nynější šéf diplomacie. Ještě ostřejší byl moderátor Piers Morgan uvádějící ranní program v televizi ITV. "Teď si z nás otevřeně dělají legraci. Británie potřebuje silného lídra, který by ten dort vzal a vrazil by ho do jeho samolibého ksichtu. Churchill a Thatcherová by tohle nikdy nemuseli snášet," tvrdí.

Běžec na síti

Nebylo to poprvé, co se Tusk na sociálních sítích "odvázal". Na Twitteru figuruje už dlouho, na Instagram se připojil v březnu. Představuje se zde jako Evropan, Polák, Kašub, otec, děda, běžec, pořád ještě fotbalista a fanoušek Lechie Gdaňsk. V květnu dokumentoval svou účast na dvacetikilometrovém běhu v Bruselu. "Přežil jsem! Ale musím říct, že to bylo jednodušší než řídit některé summity EU," napsal tehdy. V Salcburku se pak dal vyfotografovat nejen s dortíky, ale i zamračený se zmrzlinou. "Zchlazuji emoce," okomentoval to suše.

"Sám s těmito příspěvky přichází. Dokáže vycítit, co funguje a co ne," prozrazuje unijní zdroj, který s Tuskem v této věci spolupracuje. "Měli jsme onu fotografii s dorty a on řekl: ‚Pojďme do toho'," dodává. Vtípek je prý součástí strategie, jejímž cílem je oslovit mladé Evropany. Stejně jako bombastické video, v němž Tusk formou filmového traileru představoval svůj podzimní program.

Důležitější než přítomnost na módních sociálních sítích je ale to, jak si polský premiér z let 2007 až 2014 vede ve své funkci. A ani v tomto ohledu nezklamává. Jinak by ho loni v březnu 27 z 28 členských států jednoznačně nezvolilo na druhé dvouapůlleté funkční období. Tusk dokáže spojovat staré a nové země a pojmenovávat problémy pravými jmény. Středoevropské státy potěšil loni v prosinci tvrzením, že uprchlické kvóty jsou neefektivní a EU jen rozdělují. Jediným, kdo odmítal jeho pokračování, bylo paradoxně domovské Polsko, kde nyní vládne sociálně konzervativní partaj Právo a spravedlnost, nesmiřitelný rival Občanské platformy, již dříve vedl právě Tusk.

Belgičan, Polák, Litevka?

Funkce stálého předsedy Evropské rady existuje od roku 2009, kdy ji zavedla Lisabonská smlouva (dříve summity řídil představitel předsednické země). Tusk je jejím druhým šéfem po belgickém expremiérovi Hermanu van Rompuyovi a oproti svému předchůdci působí daleko výrazněji. Van Rompuy se snažil nenápadně přispívat ke kompromisům a pro jeho styl se mu přezdívalo "belgická ponorka". Tusk naopak chce udávat tón a prosazovat své představy. To vše v době, kdy Evropa řeší právě migraci a brexit. "Nechtěl bych být v jeho kůži," řekl před časem serveru Politico van Rompuy, jenž měl co dělat "jen" s krizí eurozóny.

Na třetí funkční období už Tusk nemá nárok, skončí tedy závěrem příštího roku. Kdo bude jeho nástupcem? Často se mluví třeba o litevské prezidentce Dalii Grybauskaiteové. Té příští rok vyprší druhý pětiletý mandát a v minulosti už si vyzkoušela i roli evropské komisařky pro vzdělávání a kulturu. Zkušená dvaašedesátiletá politička před lety prohlásila, že Rusko je teroristický stát a představuje hrozbu pro celou Evropu. Dalším favoritem je nizozemský premiér Mark Rutte. Jako ekonomický liberál nechce další prohlubování evropské integrace a zpřísňováním uprchlické politiky bere vítr z plachet nacionalistovi Geertu Wildersovi. Mezi další zmiňovaná jména patří irský taoiseach (premiér) Leo Varadkar, rumunský prezident Klaus Iohannis nebo italský expremiér Paolo Gentiloni.

Výběr nového předsedy je do velké míry výměnným obchodem a bude záviset na mnoha faktorech. Roli hraje politická orientace, pohled na stěžejní otázky, pohlaví či to, zda je dotyčný z Východu, nebo ze Západu. Vliv ale bude mít také obsazení jiných postů, především šéfa Evropské komise (EK). O nástupci Jeana-Clauda Junckera, jenž nemá zájem o druhé pětileté funkční období, se totiž bude rozhodovat ještě předtím a může to být mnohem větší boj.

Tahanice o šéfa Komise

Problém je už v tom, že se neřeší jen to, kdo bude novým předsedou EK, ale i jak se zvolí. V roce 2014 se poprvé použil systém takzvaných spitzenkandidátů - celoevropské strany nominovaly osobnosti, které vedly jejich kandidátku do evropských voleb a jež měly v případě vítězství automaticky nárok na post předsedy Komise. Cílem bylo učinit výběr demokratičtějším a přiblížit ho občanům. Výsledek? Šéfem EK se stal lídr vítězných lidovců Juncker, jehož si vlastně žádný ze států ve funkci nepřál. Kdyby chtěl, mohl velezkušený lucemburský expremiér pozici obsadit v minulosti, před pěti lety už však panovaly obavy, že se do bouřlivé doby nehodí. Proti jeho volbě se nicméně postavila jen Velká Británie a Maďarsko. Ostatní státy se bály vzepřít europarlamentu, aby EU nebyla viněna, že nehledí na vůli voličů.

Tusk spolu s představiteli členských států nechce, aby se příští rok systém spitzenkandidátů znovu používal, a tvrdí, že parlament podle unijních smluv nemá do nominace na šéfa Komise co mluvit (kritici upozorňují na to, že lídra kandidátky beztak volí přímo jen jeho krajané). Europoslanci ale trvají na svém a zatím vítězí - proces se skutečně rozběhne (je však otázka, jak to bude při volbě). Jako první by si svého kandidáta měla na kongresu v Helsinkách určit už v listopadu Evropská lidová strana, favorit hlasování. Hlavním (a zatím jediným oficiálním) adeptem je nyní Manfred Weber, vůdce lidovecké frakce v europarlamentu. Šestačtyřicetiletý člen Křesťanskosociální unie Bavorska (CSU) je sice znám spíše jen v Bruselu a v Německu, má ale za sebou významného zastánce. "Je to člověk, jemuž v tomto poskytuje podporu Angela Merkelová, což má jistě svou váhu," upozorňuje Věra Jourová, česká eurokomisařka pro ochranu spotřebitelů, spravedlnost a rovnost pohlaví. SRN zřejmě bude chtít prvního Němce v čele EK od roku 1967 a na oplátku by nemusela usilovat o post šéfa Evropské centrální banky. Weberovou nevýhodou je, že nikdy nezastával výkonnou funkci. Kartami také mohou zamíchat blížící se bavorské volby, po nichž by se mohl vrátit domů.

Akčnější variantou by byl padesátiletý finský expremiér Alexander Stubb - muž, který běhá ještě raději než Tusk (dokonce se účastní soutěží Ironman), mluví pěti jazyky a dokáže vykouzlit opravdu široký úsměv. Kandidaturu ale zatím nepotvrdil. Jako další možná jména se mezi lidovci dosud objevoval Michel Barnier, francouzský brexitový vyjednavač a někdejší eurokomisař, Peter Altmaier, německý ministr hospodářství a bývalý šéf kancléřství, Ursula von der Leyenová, německá ministryně obrany, nebo Enda Kenny, irský expremiér.

I socialisté dosud mají pouze jednoho oficiálního uchazeče. Je jím Slovák Maroš Šefčovič, místopředseda Komise, který má na starosti energetickou unii. "Budoucí desetiletí rozhodne o postavení Evropy pro celé toto století," burcuje. O osudu jeho samého se rozhodne v prosinci na kongresu v Lisabonu. Za možné vyzývatele jsou považováni nizozemský první místopředseda Komise a Junckerova pravá ruka Frans Timmermans, dánská expremiérka Helle Thorning-Schmidtová nebo bývalý rakouský kancléř Christian Kern, jenž oznámil, že po evropských volbách odejde z čela sociálních demokratů. Svého kandidáta postaví i menší frakce, jež by mohly mít po eurovolbách větší váhu než dříve (v případě liberálů se hovoří především o dánské komisařce pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerové). Kvůli posílení nejrůznějších populistů a nacionalistů totiž hrozí, že lidovci a socialisté ztratí v parlamentu letitou většinu. Ať už ale bude novým šéfem Komise kdokoli, po Junckerovi půjde s největší pravděpodobností o vítanou změnu.

Změna i v bance

Třiašedesátiletý Lucemburčan se u veřejnosti zapsal jako alkoholik, jenž má problém s koordinací pohybů a rád se sápe (nejen) po kolezích. Ani humor není jeho silná stránka. K jednáním Británie a EU řekl, že obě strany by měly být opatrné jako milující se ježci... Od konce příštího roku bude vztahy Unie a Londýna z této funkce komentovat někdo jiný. Navíc začne úřadovat i nový předseda parlamentu, a dokonce i jiný šéf Evropské centrální banky, v jejímž čele skončí po osmi letech Ital Mario Draghi. Dlouho byl favoritem prezident německé centrální banky Jens Weidmann, nyní se ale větší šance dávají Francouzi nebo Finovi.

Komise žaluje Polsko

Evropská komise podala k Soudnímu dvoru EU žalobu proti Polsku. Důvodem je zákon o Nejvyšším soudu, který podle ní porušuje zásadu nezávislosti soudnictví. Norma, jež snižuje důchodový věk soudců ze 70 na 65 let, vstoupila v platnost v červenci a skončit ve funkci musí podle ní 27 ze 72 členů soudu včetně předsedkyně Małgorzaty Gersdorfové. Komise žádá unijní soud, aby žalobu projednal ve zrychleném řízení a aby v souvislosti s ní nařídil tato předběžná opatření: pozastavení platnosti částí zákona týkajících se odchodů do důchodu, zajištění toho, aby soudci mohli nadále pracovat, a zamezení jmenování nových soudců. EK vede s Polskem kvůli jeho justiční reformě už několik měsíců dialog o stavu právního státu. Zatím bezvýsledně. Loni v prosinci poprvé aktivovala článek 7 Smlouvy o EU, na jehož základě mohou být členské zemi odebrána hlasovací práva. Stejný proces zahájil Evropský parlament s Maďarskem.

Foto: ČTK/AP , Olivier Matthys

Autor: Jan Brodníček