Španělská pravice si jde pro vítězství

19.11. 18:16 | Autor: - mav -, ČTK

Nestane-li se nic nečekaného, bude Mariano Rajoy novým premiérem.

Hospodářská krize a rekordní nezaměstnanost (nejvyšší v EU) nejspíš přinesou změnu vlády i ve Španělsku, v nedělních předčasných volbách zřejmě s převahou zvítězí opoziční Lidová strana (PP). Skončí tak sedm a půl roku vlády socialistů, kteří se v čele s Josém Luisem Zapaterem snažili zmodernizovat tradičně katolickou španělskou společnost a poprvé otevřeli frankistickou kapitolu dějin. Teprve ve svém druhém volebním období se zaměřili na ekonomické reformy, což už ale podle některých odborníků bylo pozdě.

I když zatím Španělsko nepožádalo o finanční pomoc, jako to bylo nuceno učinit Irsko, Řecko i sousední Portugalsko, potýká se s vysokým zadlužením, stagnací hospodářství a zejména vysokou nezaměstnaností, která je nyní nejvyšší za patnáct let a postihuje přes pětinu zejména mladších obyvatel. Není proto divu, že zemi na jaře zachvátily demonstrace, z nichž vzešlo "hnutí rozhořčených" či Hnutí 15-M (Hnutí 15. května), jež inspirovalo podobné protesty i v dalších zemích. Od politických stran se rozhořčení spíše distancují.

"Krátkodobě pravděpodobně politiku neovlivní, uvidíme v dlouhodobé perspektivě, jestli protesty a nespokojenost vydrží. To vše bude záležet na vývoji ekonomické situace," řekl TÝDNU Traian Urban, který španělskou politiku přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

V atmosféře demonstrací se letos v květnu konaly ve Španělsku místní a regionální volby, v nichž opoziční PP získala dvakrát tolik hlasů než vládní Španělská dělnická socialistická strana (PSOE). Výsledky jsou do značné míry i důsledkem nepopulárních úsporných opatření socialistické vlády, která mimo jiné zvýšila důchodový věk na 67 let, snížila platy ve státním sektoru a zvýšila daně.

Socialistickému premiérovi Zapaterovi zlomila vaz slabá ekonomika. Zapaterova vláda, v níž bylo poprvé v historii země více žen než mužů (později se poměr vyrovnal), prosadila ve svém prvním volebním období, kdy ještě neřešila ekonomickou krizi, řadu společenských reforem. Například v roce 2005 Španělsko jako třetí země v Evropě uzákonilo sňatky homosexuálů, včetně možnosti adopce dětí. Církev si vláda popudila též usnadněním rozvodů, legalizací interrupcí či reformou školství, když výuku náboženství učinila nepovinnou.

Společnost rozdělil i zákon o historické paměti z roku 2007, který poprvé oficiálně odsoudil diktátorský režim Franciska Franka (1936-1975) a umožnil rehabilitaci obětí frankismu. Mnohým se také nelíbilo schválení reformy autonomního statusu Katalánska (i v mírnější verzi, než požadovali Katalánci).

Právě regionální vlády zatím do jisté míry oslabovaly úsilí Madridu o úspory veřejných financí. Ve většině vládnou lidovci, předpokládaný premiér Rajoy by na ně proto mohl mít silnější páku. "Bude záležet, jestli nová vláda dostane absolutní většinu, nebo zda bude nucena vládnout v koalici například s regionálními stranami," soudí Urban. "Všeobecně ovšem platí pravidlo, že když už regiony dostaly určité rozpočty, bude velmi těžké jim je snížit."

Konec ETA

Dialogu otevřený Zapatero také v roce 2006 zahájil první veřejné jednání vlády s baskickými separatisty z ETA (některé předchozí vlády jednaly tajně). Půl roku nato ale separatisté porušili příměří a vláda rozhovory zastavila. V následujících letech se jí ve spolupráci s Francií podařilo pozatýkat desítky členů ETA, včetně několika vůdců. Takže když letos v lednu ETA vyhlásila opět příměří a v říjnu oznámila zastavení ozbrojeného boje, objevily se názory, že by tomu tak poprvé po půl století skutečně mohlo být. ETA je podle odborníků oslabená a nemá už ani mezinárodní, ani domácí spojence. Příznivci jejího někdejšího politického křídla, zakázané strany Batasuna, letos založili dvě strany, obě se explicitně zřekly násilí.

Busty rivalů v madridském muzeu voskových figurín.

Prvním Zapaterovým krokem v zahraniční politice bylo, hned první den v úřadě, stažení španělských jednotek z Iráku. Jejich účast označili islámští teroristé za motiv atentátů v Madridu, při nichž v březnu 2004, tři dny před volbami, zabili 191 lidí. Nicméně kontingent v Afghánistánu Zapaterova vláda posléze naopak posílila.

V roce 2005 stál Zapatero spolu s tureckým premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem u zrodu Aliance civilizací, programu OSN, jehož cílem je boj proti terorismu prostřednictvím usmíření Západu a islámského světa. V zahraniční politice přispěla vláda socialistů značně také k propuštění asi padesátky kubánských politických vězňů, z nichž většinu i s rodinami poslal Castrův režim do exilu do Španělska.

LIDOVÁ STRANA (Partido Popular, PP)

- Nyní opoziční strana pravého středu vznikla v roce 1977 jako Lidové spojenectví (AP), dnešní název má od ledna 1989.

- Vládla v letech 1996 až 2004; premiérem byl tehdejší šéf (dnes čestný předseda) José María Aznar. V roce 2000 získali lidovci ve volbách překvapivě nadpoloviční většinu, takže poprvé od roku 1993 se vládní strana obešla v parlamentu bez podpory nacionalistů, zejména katalánských.

- V jejím čele stojí od října 2004 předseda Mariano Rajoy (viz níže).

- V posledních volbách získala v parlamentu 154 z 350 poslanců a 101 z 264 senátorů.

ŠPANĚLSKÁ DĚLNICKÁ SOCIALISTICKÁ STRANA (Partido Socialista Obrero Espaňol, PSOE)

- Sociálnědemokratická strana, založená v roce 1879. Vládne od roku 2004, kdy ve volbách překvapivě vyhrála. Výsledek totiž zvrátil nejkrvavější teroristický útok v dějinách země, při němž tři dny před volbami islámští teroristé na madridských nádražích zabili 191 lidí a který byl mnohými vykládán jako pomsta zemi za účast ve válce v Iráku. Lidovecká vláda napřed mylně vinila z útoku baskickou ETA.

Socialista Alfredo Pérez Rubalcaba jde do předem prohraného boje. - Předtím PSOE vládla v letech 1982 až 1996, kdy byl premiérem Felipe González (šéf strany od roku 1979 do roku 1997).

- Od roku 1982 se ve Španělsku podle nové ústavy (po pádu frankistické diktatury) konaly osmery volby, PSOE zvítězila šestkrát.

- V čele strany stojí od července 2000 generální tajemník José Luis Zapatero (51), od roku 2004 premiér. V nadcházejících volbách je kandidátem strany na předsedu vlády Alfredo Pérez Rubalcaba (60), exministr vnitra (2006 do července 2011).

- Momentálně má 169 z 350 poslanců a 103 z 264 senátorů.

Mariano Rajoy (56)

- Předsedou Lidové strany od října 2004, kdy vystřídal po 14 letech Josého Maríu Aznara. S ním byl vysoký Galicijec s prošedivělými vousy v nejužším vedení strany od roku 1990, od září 2003 byl generálním tajemníkem.

- Stěžejní roli sehrál Rajoy v roce 1996 (pak i v roce 2000), kdy vedl volební kampaň lidovců. Po jejich vítězství a nástupu Aznara do křesla premiéra se Rajoy stal v roce 1996 ministrem pro veřejnou správu a v lednu 1999 byl jmenován ministrem školství a kultury. Rok nato se stal prvním náměstkem předsedy vlády, jímž byl až do září 2003. Od února 2001 do června 2002 byl též ministrem vnitra.

Mariano Rajoy. - Za předchozí vlády lidovců (1996-2004) se osvědčil i jako zkušený diplomat, který napravoval vládní přehmaty. Například při největší ekologické katastrofě, která Pyrenejský poloostrov postihla po ztroskotání tankeru Prestige v roce 2002, urovnával během svých cest do postižené oblasti (rodné Galicie) veřejné mínění, jež vládě vyčítalo neadekvátní a pozdní reakci. Jako pravá ruka premiéra Aznara a vládní mluvčí také vysvětloval zneklidněné veřejnosti podporu vlády vojenskému zásahu v Iráku.

- Mariano Rajoy Brey se narodil 27. března 1955 ve slavném poutním místě Santiago de Compostela. Na tamní univerzitě absolvoval práva, ale v roce 1981 opustil svůj obor a vrhl se do politické arény. V 26 letech byl zvolen poslancem v prvních volbách do galicijského autonomního parlamentu.

- Do národního zákonodárného sboru (Kongresu poslanců) byl poprvé zvolen v roce 1986, mandátu se ale tehdy vzdal, aby se mohl stát viceprezidentem galicijské vlády, jímž byl do září 1987. Poslancem za provincii Pontevedra byl zvolen znovu v roce 1989 a poté v roce 1993. Od března 2004 je poslancem za Madrid.

- Je považován za konzervativního politika, velmi inteligentního, rychlého v politickém úsudku, ale pomalého v akci. Španělský deník El Mundo jeho politickou kariéru charakterizoval úslovím: "Kdo si počká, ten se dočká."

- Rajoy je od prosince 1996 ženatý s Elvirou Fernándezovou (45), s níž má dva syny - Mariana (11) a Juana (5).

Foto: ČTK/AP , Lidová strana, lamondcloa.gob.es

Autor: - mav -, ČTK