Sebastian Kurz je znovu rakouským kancléřem

07.01. 12:27 | Autor:

Tehdy sedmadvacetiletý Sebastian Kurz se před šesti lety jako nejmladší šéf diplomacie v členské zemi EU stal novou hvězdou rakouské i evropské politiky. V roce 2017 dovedl vídeňský rodák tradiční lidovce - byť v lehce pozměněném hávu - k vítězství ve volbách a následně usedl do kancléřského křesla. Do něj se nyní vrací. Jeho další vládu v úterý jmenoval rakouský prezident Alexander Van der Bellen. Zatímco koaličním partnerem v jeho první vládě byla pravicově populistická Svobodná strana Rakouska (FPÖ), nyní vytvořil vládu se Zelenými. Kurz se současně stal ve svých třiatřiceti letech aktuálně nejmladším premiérem na světě.

Kurzova Rakouská lidová strana (ÖVP) koncem loňského září opět získala nejvíc mandátů v rakouském parlamentu, a prezident Alexander Van der Bellen jej proto na začátku října pověřil sestavením vlády. Politik, pro své mládí přezdívaný "Wunderwuzzi" neboli zázračné dítě, tak pokračuje v ofenzivě, kterou zahájil po svém zvolení do čela lidovců v červenci 2017. Jako šéf tradiční strany, dlouholetého účastníka velkých koalic se sociálními demokraty, si vymínil mnohem širší kompetence, než měli jeho předchůdci. Prosadil rovnoměrné zastoupení žen a mužů na kandidátkách, do kterých mohl osobně zasahovat, nebo nominaci řady nestraníků.

Nejviditelnějšími změnami bylo nahrazení tradiční lidovecké černé módnější tyrkysovou barvou a také alternativní jméno, se kterým šla Rakouská lidová strana (ÖVP) v říjnu 2017 do voleb. Na lístku stálo Kandidátka Sebastiana Kurze - Noví lidovci, aby každý volič na první pohled poznal, kdo se uchází o jeho hlas.

Kurz přes své mládí výrazně boduje zejména u voličů starších pětačtyřiceti let. Pozorovatelé často tvrdí, že pro mnoho Rakušanů nedostudovaný právník představuje typ "ideálního zeťáka".

Kurz prosadil tvrdší přístup

Jeho úspěšnou kariéru nicméně provázely také kroky, kvůli kterým se stal terčem kritiky, zejména od liberálněji zaměřené části společnosti. Ministrem zahraničí byl Kurz jmenován jen krátce před vypuknutím migrační krize, při níž se Rakousko potýkalo s přívalem až stovek tisíc uprchlíků. A politik, který v letech 2011 až 2013 jako mladý tajemník pro integraci na ministerstvu vnitra zavedl řadu vstřícných kroků vůči menšinám, nasadil po roce 2015 tvrdší kurz.

V únoru 2016 zahájil Sebastian Kurz diskutovanou iniciativu, v jejímž důsledku zavřely s aktivní podporou Rakouska své hranice migrantům Makedonie a Srbsko, přes které proudilo dále na Západ nejvíce lidí. Kurz se tehdy otevřeně postavil proti politice německé kancléřky Angele Merkelové, což mu u krajanů vyneslo politické body.

Podle kritiků ovšem Kurz pragmaticky využil společenského napětí a strachu k získání hlasů, přičemž více než koketoval s rétorikou, která byla do té doby doménou pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ). "Bez imigrace a uprchlíků by jeho kariéra nestoupala tak rychle," objevilo se například na komentářových stránkách německých novin. A někdejší šéf liberální rakouské strany NEOS Matthias Strolz označil svého politického soupeře za "oportunistu bez vize".

Cesta na vrchol

Přesto je Kurz u voličů stále oblíbenější. Jeho lidovci loni získali o téměř sedm procentních bodů víc než v minulých volbách v roce 2017, kdy dostali 31,5 procenta hlasů. Kurzova první vláda utvořená s FPÖ však loni na jaře padla kvůli korupčnímu skandálu vicekancléře a šéfa Svobodných Heinze-Christiana Stracheho.

"Nikdy jsem nechtěl být politikem z povolání," tvrdil ještě před pár lety Kurz, který 27. srpna oslavil třiatřicáté narozeniny. Správě věcí veřejných se věnuje celý aktivní život. Do lidovecké mládežnické organizace vstoupil ještě za studií na gymnáziu v roce 2003, o šest let později se pak vyšvihl do jejího čela.

Kvůli politice dokonce syn středostavovských rodičů zanechal studia práv. Ve 24 letech byl zvolen do zastupitelstva Vídně a také do městské rady. Poté přišla pozice státního tajemníka pro integraci na ministerstvu vnitra a v roce 2013 překvapivé jmenování ministrem zahraničí, které Kurzovi otevřelo cestu na vrchol rakouské politiky.

Foto: ČTK , Ronald Zak