Řek z Kosu: Typický běženec? Vylodí se z bárky s iPhonem v ruce

06.06. 06:30 | Autor: Radka Smejkalová

Každý den na řecký ostrov Kos dopluje několik desítek až stovek uprchlíků přes hraniční linii tureckých výsostných vod. Spíše než oni mají však rozvrat morálky na ostrově na svědomí neukáznění britští turisté, bouří se místní proti mediálnímu lynči anglického tisku. Koský rodák Steve Jaqvaar provozuje na ostrově penzion a momentální "uprchlickou hysterii" považuje za průšvih.

Jsou uprchlíci na Kosu novým jevem, nebo jste na jejich příliv zvyklí?

Kos leží na dohled od Turecka, voda tu nebývá studená, dobrý plavec tu vzdálenost za příznivých podmínek v pohodě uplave, na bárce se sem dostanete za hodinku. Pro mnoho lidí přicházejících z Blízkého východu představuje pobřeží Kosu první hranici Evropské unie. Je to svým způsobem velice rušná hranice, přes kterou se neustále snaží dostat celá řada lidí, ať už se jedná o Afghánce, Keňany, nebo třeba kontejnery plné drog, které kolem Kosu plují směrem do Holandska. To tu bylo vždycky. Novým fenoménem je válka v Sýrii.

Rozpoznáte válečné běžence od jiných uprchlíků?

Syřané nejsou typičtí uprchlíci, takoví ti nuzáci, co vezmou za vděk trochou jídla a oblečení. Tohle jsou kultivovaní lidé, kteří se vylodí z bárky se svými iPhony, tablety a kabelkami Gucci. Kdyby byli blonďatí, tak byste je považovali za Skandinávce. Jsou to evidentně vzdělaní lidé, kteří hledají útočiště ve stavu, kdy v jejich zemi zuří válka a kteří tím pádem mají pádný důvod dostat azyl.

Jak hodně celá ta problematika běženců ostrov Kos zatěžuje?

Kos byl vždycky velice kosmopolitní ostrov, odjakživa se tady potkávaly různé kulturní vlivy. Na vrcholu turistické sezony tu v srpnu bývá v každém jednotlivém okamžiku kolem sta tisíc lidí, z toho většinu tvoří turisti. Hledejte v nich tisíc Syřanů jako jehly v kupce sena! Teď je ale před sezonou, takže jsou samozřejmě nápadnější. Ale prosím vás, ten problém tkví hlavně v tom, že evropští turisti jsou zvyklí dívat se do tváří zase jenom bílým Evropanům. Se snědými lidmi z Blízkého východu nejsou zvyklí se potkávat a to je nějakým způsobem burcuje z jejich prázdninové letargie.

Kolik těch snědých uprchlíků aktuálně na Kosu máte?

Přichází to ve vlnách. Odhaduju, že denně jich připluje kolem tří set, problém je v tom, že jsme malý ostrov a nemůžeme je tu všechny pojmout do té doby, než budou mít vyřízené papíry. Policie je schopná odbavit denně tak padesát, šedesát žádostí, a když se vám stane, že během čtyř dnů dorazí 1400 lidí a o víkendu policie nepracuje, tak se to nakupí. Nezůstávají tady ale dlouho, jsou ubytovaní v bývalém hotelu daleko od pobřeží, lodě je následně odvážejí do Atén. První várka odplula po týdnu, další po dvou až třech dnech.

Média přinesla zprávy o tom, jak se uprchlíci srocují u policejní stanice a zaplavují pláže. Jak to vidíte vy?

Zpočátku byly hloučky lidí čekajících na vyřízení dokladů u místní policejní stanice. Pak si ale evidentně zorganizovali nějaký systém, čekací listiny, protože kapacity na vyřízení jejich žádostí jsou omezené. Nyní na ně narazíte zejména v dopoledních hodinách, zatímco odpoledne či večer už jen zřídka. Nejsou s nimi ale žádné problémy, prostě postávají a čekají, až na ně dojde řada. Média na ně uspořádala štvanici, je to ale všechno nafouknutá bublina. Problém je holt v tom, že evropský turista nese nelibě pohled na lidi tmavé pleti.

Takže není pravda, že by rozvraceli prázdninovou atmosféru na ostrově?

Prosím vás, britský bulvár Daily Mail napsal, že syrští uprchlíci změnili Kos na odporné peklo. Tak bych vám rád sdělil, jak takové peklo konkrétně vypadá. Když jdu s dcerou ráno do školy, tak se musím umně vyhýbat kondomům v parčíku a zvratkům na veřejných prostranstvích a dávat pozor, aby mi střepy z lahví od piva nepropíchly pneumatiku auta. Večer pak, abych se nepřichomýtl k nějaké hospodské rvačce. To je ovšem výsledek typického nájezdu britských turistů, nikoli uprchlíků! K nám jezdí turisté z celé Evropy, hodně i z Česka, a třeba Skandinávci se taky při pití dokážou hodně odvázat, ale to, jak se tady chovají zejména mladí Britové, to přesahuje veškeré meze chápání, oni jsou tím největším problémem na ostrově, nikoli uprchlíci!

Mají Kosovští s uprchlíky nějaký kontakt? S jakými pocity je vlastně přijímáte?

Když chodím s dcerou ven, tak si občas hraje s jejich dětmi, jak to tak bývá, děti ignorují jazykové a kulturní bariéry. Já s nimi občas prohodím pár slov. Řekl bych, že místní lidé s nimi povětšinou soucítí, chápou jejich problémy, ale nedokážou jim pomoci. Máme svých vlastních problémů dost, a k tomu ještě tohle, říkají si. V zimě to až tak nevadilo, ale teď s nástupem léta to vzhledem k okolnostem lidé začínají brát s nelibostí.

Vy sám provozujete penzion, spravujete vinohrad. Jak na vás osobně aktuální situace doléhá?

Je to průšvih, 99 procent příjmu nejenom pro mě, ale pro většinu Kosanů představuje turismus, zejména teď v období řecké krize. V lepších dobách se rodiny mohly spolehnout na místa ve státní službě, ale to je passé. Průmysl tu nemáme žádný, zemědělství je velice malým a problematickým sektorem, trh s nemovitostmi nefunguje, zamrzl rozvoj IT sektoru, neprodávají se auta. Jediná věc, která zatím vydělávala, byl turismus.

Dají se nějak vyčíslit ztráty, které uprchlická hysterie doposud vyvolala?

Osmdesát až devadesát procent příjmů, s nimiž jsme počítali v červnu, je pryč. To neznamená úbytek jen pro provozovatele, je to bludný kruh, kde tím pádem o práci přicházejí i pokojské a další profese navázané na turistiku - řezníci nemají odbyt pro své maso, moje vinařství nemá komu dodávat víno, protože hotely je neodebírají. Systém, který nám tu fungoval docela hladce posledních třicet čtyřicet let, rozmetala jedna vylhaná mediální kauza. Já to chápu, lidé mají strach zkazit si dovolenou, tak jedou k moři radši třeba na Sicílii. Jim to může být jedno. Je to opravdu tristní. Tady by se přitom měli krásně, ba královsky - v důsledku této situace tu teď znatelně klesly ceny.

Jak se k tomu staví řecká vláda? Pomáhá vám nějak?

Tato vláda doposud nebyla nijak extra efektivní ve svém počínání. Problém je v tom, že tato koaliční vláda je prapodivný sňatek levicové strany, která obecně cizince podporuje a má tendenci jim pomáhat, s xenofobní pravicovou stranou, která se vůči nim vymezuje a jejichž ministr si dokonce neodpustil poznámku, že se vlastně nejedná o imigranty, nýbrž o turisty, kteří vyrazili na Kos za sluníčkem. Nyní se snad konečně začnou věci dávat do pohybu, ve čtvrtek se vláda uvolila vyslyšet žádosti našeho starosty a povolila postupnou evakuaci uprchlíků z Kosu. Jejich azylové řízení by mělo nadále probíhat v Aténách, nikoli u nás. První stovky odpluly už ve čtvrtek večer.

Jak vnímáte současnou diskuzi ohledně přerozdělování uprchlíků v EU a fakt, že česká vláda odmítá vpustit na své území zhruba tisícovku běženců?

My Řeci takhle vůbec neuvažujeme. Skoro všichni běženci jdou přes nás nebo přes Itálii. Takže otázka, zda je desetimilionová Česká republika ochotna vzít tisícovku nebo dvě uprchlíků je absurdní v porovnání s tím, že takovýto počet lidí tu denně řešíme na malém hraničním ostrově.

Měla by podle vás Evropa zavřít své hranice před vlnami uprchlíků?

To je závažná otázka, která se více dotýká světové historie a makroekonomiky než současné situace na Kosu. Evropa je dle mého jako kočár tažený čtyřmi koňmi. Jedním párem dozadu a jedním párem dopředu. Přední levý kůň reprezentovaný eurosocialistickými stranami, jakými jsou v Řecku Syriza nebo DHMAR, je původní, romantická idea Evropy bez hranic, kde všichni budeme žít spolu v klidu a míru, kde se lidé budou volně pohybovat a všechno bude perfektní. Tenhle kůň má klapky na očích a nevidí, co se děje mimo Evropu. Právě tenhle kůň byl tahoun posledních let.

A co další páry koní?

Pravý přední kůň je krmen penězi a hamounstvím, které představuje mnoho pravostředových stran, v Řecku ND. To je kůň, který ztělesňuje Evropu v současnosti. Co začalo jako uhelný a ocelový oligopol, není ničím jiným než snaha zavřít venkovní hranice, obchodovat mezi sebou, omezit dovoz a závislost na amerických, japonských a jiných produktech. To je směr, kterým se aktuálně v Evropě řídíme a řítíme.

A dál?

Pravý zadní kůň je reakcí na levého předního. Nacionalistické skupinky spolu s umírněnými euroskeptiky se obávají ztráty kulturní a národní identity, kterou přináší ideologie pospolitosti. A zadní levý kůň je reakcí na korporátního pravého předního šimla, který nadsazuje práva bohatých nad práva jednotlivce a zejména chudáků. Proto vidíme ten paradox, že neonacisté a komunisté demonstrují bok po boku proti politice evropského sjednocování.

A do toho všeho přijíždějí bárky plné Syřanů...

To, co se děje v Sýrii, je v mnoha ohledech důsledek našich vlastních bojůvek v rámci EU a samozřejmě americké mezinárodní politiky. Syřani se prostě jednoho dne nezbláznili a nerozhodli se, že si pošlou ke dnu svoji zemi, pak utečou do Evropy a tam udělají to samé. Oni jsou součástí dlouhodobého historického konfliktu na Blízkém východě, který započal už v antice a překulil se přes počátky britského imperialismu v této oblasti poté, co ji objevily ropné společnosti. Tyto bojůvky se zintenzivnily v 90. letech při válkách v Zálivu a vedly k pádu dvojčat a vzniku monstrózností typu al-Kajda nebo IS. To nejsou náhodné jevy, nýbrž důsledek naší vlastní politiky za uplynulá tisíciletí od doby, kdy Alexandr Veliký válčil s Peršany.

A vy to teď řešíte za zbytek Evropy a Ameriky na Kosu?

Já tím chci říct, že jsme společně s Američany tenhle problém sestrojili, takže máme morální zodpovědnost ho pomoci vyřešit, nebo se o to alespoň pokusit. Přijímání uprchlíků je jenom titěrnou součástí takového řešení, a navíc jenom dočasnou. Měli bychom se hlavně zasadit o to, aby na Blízkém východě zavládl mír, aby se ti lidé mohli vrátit domů. Oni tady nechtějí být o nic více, než my si přejeme, aby tady nebyli.

Na evropské dveře ale klepou tisíce dalších přistěhovalců...

To, co se děje teď na Kosu, nemá nic společného s evropskou imigrační politikou. Přistěhovalci jsou jiná záležitost, u nich bychom se měli dívat na to, kolik jich chceme, na jak dlouho je chceme a jaká pravidla nastavíme pro lidi, kteří si přejí žít a pracovat v EU na omezenou či neomezenou dobu, případně tu zůstat a získat občanství. Prosím nepleťme to. Přistěhovalci a váleční běženci, zejména Syřani na Kosu, to jsou, jak tu říkáme, dvě úplně jiné kádě na ryby.

Steve Jaqvaar (43), rodák z Kosu řecko-australského původu, původní profesí novinář a hudebník, který žil a pracoval v mnoha evropských zemích. V současné době spravuje rodinný vinohrad a pension na Kosu a vychovává čtyři děti.

Foto: ČTK/AP

Autor: Radka Smejkalová