"Radikální islám je jako fašismus. Přiznejme si to konečně!"

26.05. 19:00 | Autor: Radka Smejkalová

Poté co islamisté vystříleli satirický časopis Charlie Hebdo.

Před třemi lety jen o vlásek unikla smrti. Když islamisté vystříleli satirický časopis Charlie Hebdo, naštěstí nebyla v redakci. Francouzská novinářka marockého původu Zineb El Rhazoui je kvůli své kritice radikálního islámu dodnes pod policejní ochranou. "Můžeme ho porazit pouze tehdy, začneme-li ho konečně považovat za nebezpečnou ideologii," říká v rozhovoru pro nové vydání časopisu TÝDEN. On-line deník TÝDEN.CZ přináší krátký úryvek z rozsáhlého rozhovoru, který najdete od pondělí v aktuálním vydání časopisu.

Je podle vás islám kompatibilní s evropskými hodnotami? A je vůbec v dnešní době přípustné takovou otázku položit a odpovědět na ni?

Samozřejmě, že je přípustné se na to ptát! Já si myslím, že evropské hodnoty nejsou kompatibilní se slepou aplikací žádného náboženství. Pokud začneme do puntíku uplatňovat křesťanství, tak se ocitneme ve společnosti, kde není možné se rozvést, kde bude zakázána antikoncepce. To není zrovna kompatibilní s naším evropským způsobem života. Navíc pro mě jsou evropské hodnoty hodnotami univerzálními, měly by platit úplně všude na zeměkouli.

A islám?

Je bez diskuse, že se islám jako náboženství nachází v hluboké filozofické krizi. Je zajímavé, že na světě není ani jedna islámská demokracie. Většina islámských států jsou ponuré diktatury a autoritářské režimy, kde jsou systematicky porušována lidská práva. Toto náboženství s moderními hodnotami v žádném případě není kompatibilní. Ale mějme na paměti, že křesťanství má za sebou francouzskou revoluci, že bylo zatlačeno do kostelů a bylo mu jasně dáno najevo, že se nadále nebude podílet na správě států. Islám si potřebuje projít stejným vývojem. Víra má být osobní záležitostí, nemá spoluurčovat život společnosti, diktovat ostatním, jak se mají chovat. Islámu se nikdy nepodařilo vytvořit model, v němž víra zůstává na prahu domácnosti.

Jsou přece sekulární státy, kde je hlavním náboženstvím islám.

Ano, Turecko je sekulární stát. A koho má v čele? Islámskou stranu, která se sice léta tvářila jako "umírnění" islamisté, ale v posledních letech nám ukázala svou pravou tvář. Mnozí islamisté se tváří, že jsou demokraté, poněvadž se k moci dostali pomocí voleb - v Tunisku, Egyptě nebo Turecku. K tomu bych ráda podotkla, že i Hitler vzešel z demokratických voleb.

Mnozí západní politici přičítají nárůst islámské radikalizace důsledkům diskriminace, která z evropských muslimů měla udělat občany druhé kategorie. Vnímáte to taky tak?

Zásadně se vyhraňuji proti diskursu, který se neustále snaží přesvědčit oběti, že si za své příkoří mohou samy. Po atentátech na Charlie Hebdo nám lidé říkali: "No jo, zašli jste moc daleko." Aha. Takže ti chudáci z Bataclanu (v pařížském koncertním sále Bataclan teroristé v listopadu 2015 zastřelili osmdesát lidí, pozn. red.), ti také zašli příliš daleko? Oběti Boko Haram v Nigérii, Islámského státu v Sýrii a Iráku, to jsou taky rasisti? A oběti teroristů v Maroku, na severu Mali, čím ti se provinili?

Faktem ovšem je, že muslimové se radikalizují zejména na chudých přistěhovaleckých předměstích západoevropských měst.

Přestaňme prosím vás říkat, že to všechno má na svědomí sociální vyloučení a chudoba, protože zaprvé země, které financují terorismus, což je Katar a Saúdská Arábie, patří k nejbohatším zemím světa. Nebo budeme tvrdit, že to je důsledek kolonizace? Asi ne v Somálsku, kde se vraždí jak na běžícím pásu. Také nám tvrdí, že terorismus je produkt nevzdělaných. Prosím vás, jedenáctého září v Americe vraždili inženýři. A co se týče chudoby - Usáma bin Ládin neměl finanční potíže.

"Radikální islám je jako fašismus. Přiznejme si to konečně!"

Zineb El Rhazoui (36)

Novinářka, rodačka z Casablancy, dcera marockého otce a alžírské matky. Za své názory kritizující náboženský charakter státu byla v Maroku několikrát zadržena, nakonec odešla do Francie, kde na Sorbonně studovala arabštinu, angličtinu a francouzštinu. V roce 2013 posílila redakci satirického magazínu Charlie Hebdo. V osudný den 7. ledna 2015, kdy teroristé vystříleli celou redakci, byla v Maroku. Pomáhala magazínu postavit se po tragédii zpátky na nohy, kvůli neshodám s vedením ale odešla. Je vdaná, má dceru, píše knihy. Na festivalu Jeden svět v Praze o ní byl uveden dokument s názvem Nic se neodpouští.

Autor: Radka Smejkalová