PŘEHLEDNĚ: Francii čeká duel bořičů tradičního systému

V závěrečném duelu francouzských prezidentských voleb se za 14 dnů střetnou centrista Emmanuel Macron a nacionalistka Marine Le Penová. Oběma politikům se podařilo porazit tradiční systém dvou nejsilnějších stran, z nichž vycházely dosavadní hlavy státu. Rozhodlo o tom první kolo voleb, ze kterého vypadlo devět jejich konkurentů, včetně pravicového konzervativce Françoise Fillona a levicového radikála Jean-Luca Mélenchona. 

U vítězného tandemu by se těžko daly hledat větší protiklady. Jde o představitele zcela protichůdných vizí o dalším směřování země jak z hlediska vnitřní politiky a ekonomiky, tak v rámci Evropské unie. Bývalý bankéř a ministr ekonomiky socialistické vlády Macron chce přinést nové liberální recepty pro příliš sešněrované ekonomické prostředí a v zahraničí politice se hlásí k tradičnímu spojenectví se Západem a k dalšímu budování EU. Le Penová chce naopak ochranářská opatření, uzavření hranic, tvrdé omezení imigrace, opuštění eura nebo rovnou i EU.

Jediným jejich společným jmenovatelem je, že nepatří k žádné z tradičních velkých stran, tedy konzervativní pravici a socialistům, které se doposud střídaly za páté republiky u moci a z nichž vždy doposud pocházel některý z prezidentů. Situace se tak přizpůsobila náladě voličů znechucených stávajícím uspořádáním a toužících po vzniku nové politické scény.

Už od prvních chvil se dá očekávat velké zemětřesení v celém politickém spektru, při kterém budou vnikat nová spojenectví a zanikat ta stará. Poražené velké strany se každopádně otočily proti Le Penové. Fillon i socialista Benoît Hamon, který nedostal ani sedm procent hlasů, podpořili Macrona.

Macron, který si už v předvolební kampani zadal za úkol stmelit levici a pravici, patrně i tak prohloubí trhliny mezi socialisty, jejichž liberální křídlo ho podpořilo a levicové těžce pohořelo s Hamonem. Podobnou gravitační silou zapůsobí na pravicové Republikány Le Penová, která bude přitahovat jejich radikální část, zatímco umírněnější se částečně přikloní k Macronovi. Bude v zájmu konečného vítěze, aby se za něho postavilo co nejsilnější politické uskupení, které projde následně křtem ohně v nadcházejících červnových parlamentních volbách.

Tradičním stranám nepomohly předvolební primárky, které měly stmelit levicové a pravicové síly. Pravicovému Fillonovi, který zpočátku platil za favorita, zlomily vaz skandály kolem fiktivního zaměstnávání manželky jako parlamentní asistentky a přijetí drahých obleků od spřízněného podnikatele v hodnotě malého auta. Socialista Hamon, považovaný liberálním křídlem za vzpurný živel, nezaujal svou vizí a nechal se předběhnout Mélenchonem, který prokázal větší vůdcovské, rétorické a marketingové schopnosti.

Důkazem znechucení voličstva zkostnatělou politickou scénou je i neúčast ve volbách nynějšího prezidenta Françoise Hollanda, kterému teprve končí první mandát, a který tak mohl kandidovat znova. Nedovolilo mu to ale špatné vysvědčení, které mu vystavili účastníci předvolebních průzkumů kvůli tomu, že nevymanil dostatečně zemi z dopadů ekonomické krize, kvůli níž je stále nezaměstnanost na deseti procentech. Už před půl rokem ztratil veškeré naděje na postup do dalšího kola.

Pokud se v druhém kole za dva týdny potvrdí dosavadní předvolební průzkumy, měl by Macron posbírat více voličů a porazit Le Penovou s dvoutřetinovou většinou. Přestože Le Penová míří výš, i tak by šlo pro ni o velký úspěch. Jednak na rozdíl od roku 2012 neskončila na třetím místě, jednak dostane skoro dvakrát tolik hlasů než její otec, který se probojoval překvapivě do druhého kola v roce 2002, kde byl drtivě poražen Jacquesem Chiracem.

Emmanuel Macron (39)

- Bývalý ministr hospodářství

- Coby bývalý investiční bankéř je Macron novou tváří a nabízí centristický kompromis voličům unaveným dosavadní politickou elitou.

- Do popředí se dostal teprve před dvěma lety za působení ve vládě. Nejzřetelnější proevropský kandidát chce především zavést reformy k modernizaci francouzské ekonomiky. Snaží se prezentovat jako pozitivní reformátor a odpůrce demagogie.

- Sází na povzbuzení růstu středních vrstev jako hlavní opory demokracie, a to podporou individuální podnikavosti a osobní občanské odpovědnosti. Za základ bere kvalitní školství, rovnost příležitostí a klade důraz na soběstačnost a individuální iniciativu.

- Chce udržet deficit rozpočtu pod hranicí stanovenou EU, což jsou tři procenta HDP, snížit nezaměstnanost na sedm procent ze současných zhruba deseti do konce svého případného prezidentského mandátu a také snížit veřejné výdaje.

- V roce 2012 začal Macron pracovat v prezidentském úřadu a o dva roky později byl jmenován ministrem hospodářství, kde propůjčil své jméno zákonu o ekonomických reformách.

- V úřadu ministra kritizoval francouzský sociální model v podobě 35tihodinového pracovního týdne a záruky doživotního zaměstnání ve veřejném sektoru.

- Také zaujal knihou Révolution, ve které představil své vize a prohlásil, že Francii je potřeba "odblokovat" a reformovat. To vše z něj učinilo jednoho z nejpopulárnějších francouzských politiků.

- Vloni v srpnu Macron odešel z vlády, aby se mohl věnovat svému hnutí Vpřed! (En Marche!) a soustředit se na předvolební zápas.

- Zajistil si podporu politiků napříč politickým spektrem, ale především levice, bývalého socialistického premiéra Manuela Vallse, někdejšího věčného prezidentského kandidáta středu Françoise Bayroua z hnutí MoDem a ministra obrany Jeana-Yvese Le Driana.

- Narodil se 21. prosince 1977 v Amiens, studoval filozofii na pařížské univerzitě Nanterre a v roce 2004 absolvoval prestižní Národní školu pro správní úředníky (ENA). Začal pracovat jako investiční bankéř v bance Rothschild & Cie.

- V letech 2006-2009 byl členem Socialistické strany (PS).

- Letos v únoru Macron popřel spekulace, že má mimomanželský homosexuální vztah s šéfem veřejnoprávní rozhlasové stanice Radio France Mathieuem Galletem.

- Od roku 2007 je ženatý s bývalou učitelkou francouzštiny Brigitte Trogneuxovou, která je o 24 let starší než on. Poznali se na střední škole, když Macronovi bylo teprve patnáct let.

Marine Le Penová (48)

- Rozčarované voliče láká Le Penová na kritiku EU a imigrace. Hlásá národní zájmy Francie a vystoupení země z eurozóny. Klade důraz na přistěhovalectví a bezpečnost, na sociálně ekonomické otázky a suverenitu francouzského státu či na otázky měny, hranic a ekonomiky.

- Chce zavést "inteligentní protekcionismus" vysokými daněmi na najímání zahraničních pracovníků a na import. Naopak chudým slibuje nové dávky. Najala by 15 000 nových policistů a vystavěla nové věznice.

- Le Penová se vypracovala ve straně FN, kterou založil a vedl její otec, Jean-Marie Le Pen, až k souboji o vůdcovství v roce 2011, který vyhrála. Stranu zjemnila a zbavila rasistického a antisemitského image, pod jejím vedením se FN stala třetí největší politickou silou v zemi.

- V roce 2012 kandidovala v prezidentských volbách, v prvním kole obdržela 17,9 procenta hlasů, což je nejlepší výsledek, jakého kdy dosáhl kandidát FN v dané situaci.

- V roce 2011 FN již pod vedením Le Penové vyhrála volby do Evropského parlamentu (EP) se ziskem téměř 25 procent hlasů a uspěla i v regionálních volbách. A v prosinci 2015 získala FN v prvním kole regionálních voleb celostátně nejvíce hlasů a vyhrála v šesti ze třinácti regionů.

- Charismatická politička a právnička Le Penová je od roku 2004 poslankyní Evropského parlamentu.

- Dcera politika a bývalého dlouholetého předsedy a zakladatele FN Le Pena (88) svého otce v roce 2012 vyzvala, aby se stáhl z politiky. Le Pen svou kandidaturu vzdal a na kandidátce FN ho při místních volbách nahradila vnučka Marion.

- Nejmladší dcera Le Pena se narodila 5. srpna 1968 v Neuilly-sur-Seine. Říká, že dětství jí poznamenala událost, kdy v osmi letech v jejich bytě vybuchla bomba; pozadí tohoto činu se nikdy nevysvětlilo.

- Politikou žila od mládí, do FN vstoupila v roce 1986. Vystudovala právo na pařížské univerzitě. V roce 1998 opustila právní praxi a byla poprvé zvolena do místní rady v severní Francii. Později zasedala v regionální radě Île-de-France a v letech 2008-2011 byla radní v okrsku Hénin-Beaumont.

- Občas se nevyhne "zábleskům paměti" - ostrou kritiku si nedávno vysloužila za prohlášení, že francouzský stát nenese zodpovědnost za hromadné zatýkání Židů v Paříži během druhé světové války. Konkrétně měla na mysli převezení 13 000 lidí na cyklistický stadion Vel d'Hiv, odkud byli následně deportováni do nacistických vyhlazovacích táborů.

- Obdivuje ruského prezidenta Vladimira Putina, který ji letos v březnu pozval na návštěvu Kremlu.

- Dvakrát rozvedená matka tří dětí nyní žije s Louisem Aliotem (48), francouzským politikem a členem FN.

- V květnu 2015 se v Praze zúčastnila konference Evropský mír a prosperita po Evropské unii.

Čtěte dále

další zprávy