Posselt: Syřané nejsou uprchlíci, ale vyhnanci jako my

12.12. 20:00 | Autor: Marek Kerles

Dávat problém boje proti islámským teroristům do jednoho hrnce s uprchlictvím je čirá demagogie, říká Bernd Posselt, mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení. I pováleční vysídlenci ze Sudet měli podle něho velké problémy s integrací do německé společnosti.

Z bývalého Československa byly po válce odsunuty takřka tři miliony Němců včetně vašich předků. Jak se sudetští Němci a jejich potomci dnes dívají na uprchlíky do Německa? Sympatizují s nimi?

Malá skupina z nacionalistického křídla sudetských Němců zdůrazňuje rozdíly mezi poválečným vyhnáním a dnešní uprchlickou vlnou a nechce mít s vyhnanci a uprchlíky z jiných kontinentů nic společného. Mnohem větší skupina evropsky orientovaných krajanů, kterou reprezentuji i já, ale vidí podobnost mezi osudem a utrpením poválečných a dnešních vyhnanců. Proto je solidární s těmi, kdo přicházejí a upozorňuje německou veřejnost na určité paralely mezi minulostí a přítomností. Zároveň si ale pochopitelně uvědomujeme i rozdíly.

V čem je podobný osud poválečných vysídlenců z Československa a dnešních migrantů do Německa třeba ze Sýrie?

Třeba už jen v tom, že i pováleční vyhnanci měli zpočátku velké problémy s integrací do společnosti. Přišli sice do Německa, znali jazyk, ovšem byli zpočátku nazýváni "cikány" nebo "zparchantělými uprchlíky". Celkově byla přitom integrační kapacita velmi dobrá, a je i dnes, ovšem vůči vyhnancům existují bohužel vždy předsudky.

Nedá se ale přece srovnávat odsun českých Němců do Německa s tím, když dnes na německé území míří statisíce Afghánců, Syřanů nebo Afričanů se zcela jinou kulturou. Nebo snad ano?

Dnešní uprchlíci a vyhnanci mluví jiným jazykem, vyznávají jiné náboženství, mají jiný vzhled. Není možné obě skupiny jednoduše srovnávat. Ovšem určité paralely v jejich osudu najít můžeme. Museli proti své vůli opustit zemi, v níž žili po celá staletí, a to kvůli tomu, že se dostali do střetu se zájmy mocných. Ani o Syřanech není možné mluvit jako o uprchlících v pravém slova smyslu, jsou to vyhnanci. Pamatuji se, že můj otec a moji prarodiče byli vždycky rozhořčení, když je někdo nazval uprchlíky. Oni neměli nikdy v úmyslu opustit svou zemi, v níž jejich předci žili po staletí, nebo dokonce uprchnout. I Syřané byli ze své válkou zničené země prakticky vyhnáni.

Pokud je většina sudetských Němců a jejich potomků solidární s dnešními migranty, projevuje se to nějak konkrétně? Pracují s migranty jako dobrovolníci? Přispívají jim finančně?

V německých médiích už se mnoha mladých lidí, dobrovolníků, vyjádřilo v tom smyslu, že pomáhají migrantům proto, že jejich rodiče a prarodiče byli také vyhnáni z domova. Téma vyhnání dostalo v německé společnosti každopádně nový význam, a to i ve světle toho, co se stalo bezprostředně po druhé světové válce. Zažili jsme podobný fenomén už před 15 lety v době kosovské krize. Také tehdy se mezi sudetskými Němci a jejich potomky zvedla extrémní vlna solidarity s uprchlíky.

* Vidí Posselt v islámu hrozbu pro Evropu?