Ponižující cesta povolaných gayů k "růžové knížce"

01.04. 10:45 | Autor: ČTK

Pokud nechtějí turečtí gayové do armády, čeká je ponižující proces (ilustrační foto).

Vojenská služba je pro všechny muže v Turecku povinná - mohou se jí vyhnout jedině tehdy, když jsou nemocní, postižení nebo homosexuální. A dokázat homosexualitu je ponižující zážitek, píše britská BBC.

"Ptali se mě, kdy jsem měl poprvé anální styk, kdy orální sex a s jakými hračkami jsem si hrával jako dítě," vypráví dvacátník Ahmet, který odvodové komisi řekl, že je gay, když dostal povolávací rozkaz. "Ptali se mě, jestli mám rád fotbal, jestli nosím dámské oblečení nebo používám dámský parfém," říká. Nicméně měl několikadenní strniště a vypadal mužně, takže mu řekli, že působí jako "normální muž".

Pak členové komise Ahmeta požádali, aby jim dodal svou fotografii, na níž je oblečený jako žena. "To jsem odmítl, ale nabídl jsem něco jiného a to přijali," říká. Dal jim snímek, na kterém líbá jiného muže.

Ahmet doufá, že díky tomu dostane to, co potřebuje - "růžovou knížku", díky níž se oficiálně stane homosexuálem a nebude muset na vojnu.

V posledních letech jsou gayové v tureckých městech viditelnější. V Istanbulu otevřeli kavárny a kluby, jejichž zákazníci se k homosexuální orientaci otevřeně hlásí, a loňský pochod homosexuálů, nebývalá věc v muslimském světě, byl největší ze všech. Přestože v Turecku neexistují žádné konkrétní zákony proti homosexualitě, gayové v armádě vítáni nejsou. Zároveň ale musejí svou homosexualitu "dokázat", aby se vojenské službě mohli vyhnout.

Gökhan, kterého odvedli koncem 90. let, si velmi rychle uvědomil, že pro armádu rozhodně stvořen není. "Měl jsem strach ze zbraní," vzpomíná. Coby homosexuál se také bál šikany. Po více než týdnu sebral odvahu a řekl veliteli o své sexuální orientaci. "Zeptali se mě, jestli mám nějaké fotky, a já jsem je měl," vypráví. Měl připravené snímky, na kterých má pohlavní styk s jiným mužem, protože slyšel, že bez nich se vojně nevyhne. "Obličej musí být vidět a fotky tě musejí ukazovat jako toho pasivního," popisuje Gökhan.

Vojenští doktoři byli s fotografiemi spokojeni a Gokhan dostal "růžovou knížku" a byl od vojny osvobozen. Ale říká, že to byl příšerný zážitek. "A pořád je, protože někdo tyto fotky má, mohou je ukázat v mé vesnici, mým rodičům, mým příbuzným," vysvětluje.

Homosexuálové říkají, že to, jak musejí svou orientaci dokazovat, závisí na rozmaru vojenského lékaře nebo velitele.

Turecká armáda odmítla prosbu o rozhovor, ale generál ve výslužbě Armagan Kuloglu se k věci vyjádřil. Gayové, kteří se otevřeně hlásí ke své orientaci, by způsobovali "problémy s kázní" a vytvořit pro ně oddělené ložnice, sprchy, výcvikové prostory by bylo v praxi neproveditelné, říká. Pokud homosexuál svou orientaci tají, může v armádě sloužit. "Ale když o tom někdo otevřeně mluví, pak se armáda musí ujistit, že je opravdu homosexuál a že se jen nesnaží vyhnout vojenské službě," řekl Kuloglu. Sociální stigma spojené s homosexualitou je ve většině případů tak silné, že si lze jen stěží představit, že by někdo o sobě řekl, že je gay, ačkoliv by jím ve skutečnosti nebyl.

"Lékaři jsou pod obrovským tlakem ze strany velitelů, aby diagnostikovali homosexualitu, a poslouchají, i když žádné diagnostické nástroje k určení sexuální orientace vlastně neexistují," uvedl psychiatr, který dříve pracoval ve vojenské nemocnici.

V Gökhanově "růžové knížce" je napsáno: "psychosexuální porucha" (homosexualita). Turecké vojenské nemocnice stále homosexualitu definují jako nemoc.

Někteří Turci s trpkostí tvrdí, že gayové mají vlastně štěstí - mohou se vyhnout vojenské službě a nemusejí strávit měsíce v kasárnách nebo se dostat do nebezpečí, že budou nasazeni do boje proti kurdským povstalcům. Ale pro homosexuály život ve skutečnosti opravdu snadný není. Není výjimkou, že se zaměstnavatelé uchazečů o práci ptají na vojenskou službu - a "růžová knížka" znamená, že místo nedostanou.

Jeden z Gökhanových zaměstnavatelů se o jeho orientaci dozvěděl. Neptal se jeho, ale armády. Gökhan se poté stal obětí šikany, jeho kolegové ho častovali opovržlivými poznámkami, jiní se s ním odmítali bavit. "Ale já se nestydím, není to moje ostuda," říká tento turecký homosexuál.