Polské oběti nacismu a komunismu stále čekají odškodnění

26.08. 09:15 | Autor: BBC, ČTK

Polsko bylo v minulém století vystaveno během nacistické okupace nezměrným krutostem. Uplynulo několik desetiletí a stále se ozývají ti, kteří chtějí získat kompenzaci za prožité utrpení či náhradu majetku zabaveného nacisty či později znárodněného komunisty.

Do vesnice Ustrzyki Dolne v jihovýchodním Polsku přišli v září 1942 nacisté. Eugeniusz Waniek si ten den pamatuje, jako by to bylo včera. Němci vyhnali z domů židy a nařídili jim, aby odevzdali všechny své cennosti. Waniek viděl, jak přímo na ulici zastřelili dvě ženy, které to odmítly udělat.

Jak stál venku, strčila mu nepozorovaně do ruky jeho sousedka Hella Fränkelová malý balíček. Později zjistil, že ve lněném ubrusu byly zabaleny stříbrné příbory.

S Hellou Fränkelovou a jejími sourozenci, kteří byli dětmi místního bohatého židovského podnikatele Mošeho Fränkela, Waniek od dětství vyrůstal.

Když byla Hella spolu s ostatními židy odvedena nacisty, zabalil Eugeniusz Waniek její stříbro do novin a zakopal ho na zahradě. V roce 1946 odjel Waniek do Krakova a stříbrné příbory, které měl v úschově, odvezl s sebou.

Po blízkých lidech zůstaly baronese jen stříbrné příbory. Tady by mohl tento příběh skončit, ale minulý rok se Waniekův soused v novinách dočetl o anglické baronese Ruth Deechové, která zveřejnila svůj záměr podat žalobu na polskou vládu, aby získala zpět majetek, který byl zabaven její rodině - Fränkelovým - v polské obci Ustrzyki Dolne.

Zůstaly jen příbory

Kontaktovali ji a loni v září Deechová za Eugeniem Waniekem přijela do Krakova. V té době mu bylo již 101 let.

Starý pán seděl v křesle a plný emocí vyprávěl Ruth Deechové, neteři Helly Fränkelové, svůj příběh. O svěřené stříbrné příbory pečoval 66 let.

Eugeniusz Waniek již nežije, ale tento měsíc se baronesa Deechová vrátila do Krakova, aby si vyzvedla stříbrné příbory v bytě svého známého, historika Normana Daviese.

Stříbrná sada sestává z šestnácti položek, jsou to zejména malé nožíky a vidličky na zákusky či ovoce, jedna větší vidlice se dvěma hroty a samostatná rukojeť nože.

Baronesa uvedla, že tyto příbory jsou jedinými předměty, které jí zůstaly po lidech, které měla ráda, a proto pro ni mají nepředstavitelnou hodnotu.

Protesty v Poznani 1956, Poláci chtějí chleba. Ovšem boj za navrácení či kompenzaci dalšího majetku, který patřil její rodině, zdá se, nebude mít tak šťastný konec.

Polsko stále ještě nemá zákon o restituci soukromého majetku zabaveného nacisty nebo znárodněného komunisty.

Historik Norman Davies uvedl, že v Polsku byly zabity, deportovány, vysídleny nebo přesídleny během těchto období desítky milionů lidí a miliony lidí ztratily svůj majetek.

Davies dále sdělil, že celková suma finančních kompenzací by podle odhadu z minulého roku vyšla polský stát v přepočtu na více než 150 bilionů korun, což údajně polskou vládu vyděsilo.

Kolik lidí umře, než se dočká odškodnění?

Zatím bylo publikováno několik návrhů restitučních zákonů, žádný však nebyl schválen. A co víc, mnoho mladých Poláků prý nevidí důvod, proč by se z jejich daní měly platit náhrady za chyby předchozích generací.

Poláci si užili komunistických represí ve velkém několikrát. Tímto argumentem se však Deechová nenechá odbýt. Tvrzení, že všichni Poláci byli oběťmi, nezbavuje podle ní přece stát odpovědnosti.

"Jestliže Německo, Rakousko, Maďarsko, Litva i mnoho dalších zemí mohlo svým občanům nabídnout restituce, proč ne také Polsko? Nikdo přece nežádá úplnou kompenzaci," říká Deechová.

Poslední návrh zákona hovořil o navrácení dvaceti procent hodnoty původního majetku během následujících patnácti let.

"Dvacet procent považuji za přiměřené. Ale nabídnout, že peníze vyplatí během patnácti let lidem, kterým je nyní přes devadesát let, to mi přijde nestoudné," řekla baronesa.

Foto: Profimedia

Autor: BBC, ČTK