Polákům je sice migrantů líto, chtějí pomoci, ale ne otevřením hranic

18.11. 09:29 | Autor: ČTK

Migranti na Polsko-Běloruských hranicích.

Až čtvrt milionu korun. Tolik stojí v přepočtu cesta migranta, který se touží dostat z Blízkého východu přes Bělorusko do vytouženého Německa. Ale za své peníze nedostane žádnou záruku, že se do cílové destinace opravdu dostane.

O tom by mohly vyprávět tisíce běženců, trpících chladem v běloruských lesích u polských či litevských hranic, tvrdí vousatý Polák obeznámený se situací, který si nepřeje uvést své jméno. Ujišťuje ale, že má tuto migrační trasu s partou kolegů dopodrobna zmapovanou. "Báječně na nich vydělaly běloruské cestovní kanceláře," řekl.

"Jestli někdo potřebuje jídlo a přístřeší, vždy je dostane. Poláci nikdy neodmítnou pomoci," ujišťuje Pawel Miklasz, starosta vsi Kuźnica u stejnojmenného hraničního přechodu s Běloruskem, který polské úřady uzavřely poté, co sem zamířily z Běloruska stovky a tisíce migrantů. "Běžence litujeme, ale vidíme, že nejsou všichni chudí. To, že házejí po našich policistech, pohraničnících a vojácích kameny a klacky, že sahají k násilí, to se nám nelíbí. To by se dít nemělo," řekl. "(Běloruský vůdce Alexandr) Lukašenko si je pozval, tak ať se o své hosty postará," míní.

V samé vsi, ležící tak blízko u hranic, že se na ni vztahuje výjimečný stav, "se nic zlého neděje", "je tu klid" a "život tu pokračuje", ujišťuje starosta.

Do pásma, kde platí výjimečný stav, novináři, ochránci lidských práv a humanitární pracovníci nesmějí, a tak jsou média z polské strany odkázána na informace a tvrzení úřadů. Tato politika polské vlády sklízí kritiku, a to i proto, že vyvolává dojem, že polská strana má co tajit, zatímco Lukašenko pustil k hranicím i novináře ze západních médií. Polský premiér Mateusz Morawiecki sice připouští, že Varšava v hybridní válce s Minskem čelí hned dvěma zbraním, a to migrantům a dezinformacím, ale dosavadní přístup hájí. Odvolává se i na vietnamskou válku, kterou prý Američanům prohrála vlastní média.

"Lidí je mi líto, ale nepustil bych je do Polska. V tom s premiérem souhlasím," říká mladý Polák u benzinové pumpy na cestě do východopolského města Bialystok. "Jen ať do Polska přijedou, ale s vízy. Jako civilizovaní lidé," dodává na adresu migrantů Jacek, který si obstarává živobytí ubytováváním turistů v obcích na východě Polska. "Je to hrozné, co se s uprchlíky děje. Ale bála bych se je sem pustit. Je to situace, která nemá dobré východisko," míní Monika, objíždějící se svou dodávkou východopolské tržnice.

Ještě rezolutnější tón nasazují titulní stránky provládních listů, které o hrozbě přílivu migrantů píší jako o "útoku na Polsko". A Polsko samozřejmě v "Poslední linii obrany", jak zní další titulek, hájí před nájezdníky z Východu nejen samo sebe, ale i celou Evropu. Asi jako za krále Jana Sobieského, který odehnal Turky od Vídně.

Paradoxně právě k éře tohoto krále datuje své usazení v Polsku muslimská komunita, která tu žije již déle než tři staletí, tatarští Lipkové. I v tak katolické zemi si dokázali zachovat svou víru. V současnosti jich v Polsku žijí ještě asi dvě tisícovky. Několik rodin stále obývá půdu předků ve východopolské vsi Bohoniki, jejíž chloubu přestavuje dřevěná mešita z 18. století, jak zdůrazňuje místní průvodkyně.

Právě zde, na místním muslimském hřbitově, v pondělí pochovali devatenáctiletého Syřana, který na cestě za lepším živobytím přišel o život.

"Tento týden bude následovat další pohřeb, ještě čekám na podrobnosti od iráckého velvyslanectví," říká Maciej Szczesnowicz, který stojí v čele muslimské obce. "Bojím se, že tyto pohřby nebudou poslední. Noci jsou studené a lidé to nevydrží," řekl.

Místní muslimové, jak zdůrazňuje, pomáhají "nejen mrtvým, ale i živým", a to nejen sbírkami potravin a ošacení pro migranty, ale třeba i vařením polévky pro vojáky, střežící polské hranice v čím dál chladnějším počasí.

"Jsme morálně rozpolceni. Určitě si musíme zachovat lidskost, ale na druhou stranu je stát povinen chránit hranice, které jsou hranicemi Polska i EU," vystihuje polské dilema Ewa Kulikowská, starostka města Sokólka, pod jejíž obecní úřad spadá padesátka obcí, včetně Kuźnice a Bohonik. "Velká politika by měla končit diplomacií. Tady všude žijí lidé, kteří chtějí jen klidně žít a nechtějí žádné násilí. A od toho přeci jsou vlády, aby spolu jednaly, aby tu byl klid a mír," soudí.

Foto: ČTK/AP , Leonid Shcheglov

Autor: ČTK