Poláci straší Němce krví svých dědů. Proč?

16.01. 20:05 | Autor: Ivan Motýl

Zhořelec. Město na německo-polské hranici.

Přes polsko-německou hranici létají ostrá slova a Varšava opět připomíná Berlínu vina za rozpoutání II. světové války. I za neschopnost poradit si s uprchlíky. Jak vidí spory obyčejní lidé z obou stran hraniční řeky Nisy?

Německá Žitava (Zittau) a polská Bogatynia jsou sice od sebe vzdáleny jen deset kilometrů, ovšem rozdíly mezi městy jsou stále nepřehlédnutelné. (A mimochodem, obě města jsou vzdálená jen deset minut jízdy od českého Hrádku nad Nisou). Už jen vizuální srovnání je kontrast, jaký by si jeden nevymyslel. Osmadvacetitisícová Žitava se chlubí vyglancovaným centrem se skvostnými památkami, náměstími s kašnami, udržovanými parky a dokonce i zoologickou zahradou. Do dvacetitisícové Bogatynie vede z Německa silnice podobná tankodromu a z původní podoby historického jádra se uchovalo jen pár roubených domů. Zbytek tvoří sídliště východního stylu, jaká lze najít spíš na Ukrajině než ve střední Evropě.

Osazenstvo pivnice Antosz. V ulici Kossaka se bývalá sídlištní prádelna proměnila v pivnici Antosz, v níž se po noční šichtě občerstvují zaměstnanci tepelné elektrárny. Ta na okraji Bogatynie chrlí oblaka dýmu hned z osmi chladících věží a Němci zpoza hranic už léta marně žádají její uzavření. "Co ty, kurwa, pierdolisz," vítají nás štamgasti asi nejužívanější polskou frází používanou ve chvíli, když chtějí někoho poslat takzvaně někam. Ptáme se asi na nepříjemné věci, zajímá nás, jak nahlížejí na štengrování polské vlády vůči německým sousedům. U stolu sedí Piotr, Tomek, Wiesław i Radosław. Nejhlasitější je Tomek: "Politika nás nezajímá, jsme normální lidi." Polovina Poláků si asi myslí totéž, protože k podzimním parlamentním volbám vůbec nepřišla a vložila tak svůj osud do rukou aktivnějších sousedů. "No a co. Normální člověk nic nezmůže, všechno je v dupě," skoro křičí Radosław.

Současná politika Varšavy vůči Berlínu se jim ale nelíbí. "V Německu nakupujeme některé levnější výrobky a polovina města tam jezdí do práce. Jen aby teď vláda Němce nevyprovokovala k zavření hranic," obává se Piotr. Drsná série výroků polských politiků je proto ve výčepu odsuzována. Polský ministr kultury Piotr Gliński třeba vzkázal německým politikům, že nemají právo Polsko kritizovat. "Němci s námi nevyrovnali účet. Zničili Polsko jak materiálně, tak kulturně. Připomínám, že za války byla zorganizována systematická akce vraždění polské inteligence," prohlásil v rozhovoru pro polské Rádio Zet. Němci podle něho mají jen malé právo Polsko jakkoli tepat, což prý bude platit ještě několik generací.

Ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro si zase ulevil slovy, že o demokracii nemá Poláky poučovat někdo, jehož děd má na rukou krev jejich dědů. A stranou nezůstávají ani média, vždyť oblíbený politicko-společenský časopis Wprost reagoval na kritiku od evropských a převážně německých politiků hodně kontroverzním obalem posledního čísla. Představitele EU a německou kancléřku vyobrazil magazín v nacistických uniformách a přidal titulek: "Tito lidé chtějí znovu ovládat Polsko."

Polák žijící na samotě Lepold Czeczot. Poláci u německých hranic mají i vstřícnější vztah k uprchlíkům, než jaký prezentuje Varšava. V půli cesty z Bogatynie do Žitavy leží obec Białopole. Je to vesnice hrůzy, pět kdysi skvostných hospodářství se rozpadá v ruiny, v posledním šestém dožívá sedmaosmdesátiletý Leopold Czeczot s manželkou. "Proč by mi měli vadit uprchlíci? Já jsem také uprchlík, všichni jsme tu uprchlíci," vítá nás v hrázděném stavení, v němž se netopí, nesvítí elektřina a dům se pomalu rozpadá. Okolí je měsíční krajinou, za vesnicí se rozkládá povrchový důl na hnědé uhlí a za ním už popisovaná tepelná elektrárna, z jejíž existence německá strana šílí, nicméně Poláci o omezení provozu neuvažují ani omylem. "Přišli jsme sem po válce, když Stalin zabral Lvov i s celým východním Polskem a proměnil to tam na sovětskou Ukrajinu. Vím, co je to být uprchlíkem," vypráví Czeczot. Náhradou za ztracená území dostalo Polsko kus Německa, až právě po zdejší řeku Nisu.