Podpořte své vojáky v Afghánistánu. Žlutou stužkou

15.04. 16:28 | Autor: - pp - | Aktualizováno: 15.04. 17:54

Od smrti tří německých parašutistů v Afghánistánu (před dvěma týdny) je o žlutou stužku stále větší zájem. Stužka jako výraz solidarity s vojáky bundeswehru. U jejího zrodu stála Monica Mellohová z Dolního Saska. Solidarita s armádou vyvolává ovšem u jisté části Němců nepříjemné vzpomínky. Nacismus vrhá dlouhý stín.

Paní Mellohovou to napadlo při jízdě autem. V rádiu slyšela písničku Tie a Yellow Ribbon Round the Old Oak Tree (Zavaž žulou stuhu kolem starého dubu).

Tony Orlando ve své písni vzpomíná na ságu z časů americké občanské války, kdy jeden voják požádal v dopise svou ženu, aby na znamení lásky uvázala na dub žlutý šátek.

Když se po propuštění ze zajetí vracel domů, spatřil látku na stromě. A nápad se žlutou stužkou jako projev podpory německým vojákům na misích byl na světě, vypráví pro domácí media sedmapadesátiletá podnikatelka z Oldenburgu.

První stužky nechala vyrobit koncem roku 2007, ale zájem o ně byl malý. Od chvíle, kdy talibové o Velikonocích zabili tři příslušníky bundeswehru, přichází denně tolik objednávek, že je paní Mellohová téměř nestačí vyřizovat.

ČTĚTE TAKÉ: Německá armáda: Dají-li mi tu medaili...
Konec sporů. Zabití vojáci bundeswehru mají památník

Znamení solidarity ukázala po velikonočních útocích v Kundúzu i vláda v Berlíně. Poprvé se pohřbu obětí zahraničních misí zúčastnila i kancléřka Angela Merkelová, jež si dlouho držela působení německé armády v zahraničí od těla. Dnes zahynuli v bojích na severu Afghánistánu další čtyři Němci. Stalo se tak při útoku na konvoj, v němž jeli němečtí, belgičtí a afghánští vojáci.

Návrat tří mrtvých vojáků z Afghánistánu do vlasti. V tom, do jaké míry občané Spolkové republiky podporují své vojáky na misích, převládá v Německu spíše skepse. Spolkový prezident Horst Köhler to opakovaně označil s lítostí jako „přátelský nezájem".

Nejen Monica Mellohová by to chtěla změnit. Její iniciativu žluté stužky (Gelbes Band) bundeswehr uvítal. Jeho mluvčí uvedl, že stužka je „nezatížený symbol". Zprvu si ji kupovali hlavně vojáci, jejich příbuzní a záložáci. Mezitím však chce svou solidaritu s armádou demonstrovat stále více dalších lidí. Stužek za zhruba tři eura se už prodaly tisíce kusů.

Nosí ji veřejně i řada politiků včetně ministra zdravotnictví Phillipa Röslerra (FDP) či náměstka na ministerstvu obrany Thomase Koseendeyho (CDU). Přidalo se i několik poslanců Bundestagu.

Němečtí vojáci v Kundúzu. Podle poslance Larse Klingbeila (SPD) mohou žlutou stužku nosit i lidé, kteří s válkou pod Hindúkušem nesouhlasí. Jde podle něj o výraz soucitu s vojáky, kteří dělají jen svou práci.

Zda je to správné, musejí rozhodnout politici.

V USA mají stužky solidarity tradici. Stužky s nápisem Support Our Troops lze spatřit v masovém měřítku v autech nebo na tričkách. Také Dánové ukazují žlutým proužkem látky podporu svým vojákům v Afghánistánu. Otevřené podpoře se těší i vojáci v dalších zemích, třeba Francii či Británii.

V Německu však jsou podobné kampaně mnohem obtížnější, míní v magazínu Spiegel hamburský historik Klaus Naumann. Hlavně kvůli době nacismu, kdy se například pořádalo mnoho akcí na podporu bojujícího wehrmachtu. To už si zažila i paní Mellohová, když na její obchod kdosi nastříkal nápisy proti NATO.

V USA je veřejná podora vojáků naprosto běžná. Mezitím už podnikatelka prodává „solidární" trička, klíčenky, obrázky či nálepky. Dvacet procent z výtěžku věnuje iniciativě německých vojáků a policistů Lachen helfen (Pomoci se smát) ve válečných a krizových oblastech.