Pif, paf. Rakouští vojáci na Golanech berou do zaječích

Příslušníci rakouské armády začali opouštět nárazníkovou zónu mezi Izraelem a Sýrií. Alpská země má (měla) v tamní misi UNDOF největší národní kontingent modrých přileb. Stahují se Rakušané z Golan proto, že tam jde stále více do tuhého? Vláda ve Vídni má pro tento z mnoha stran kritizovaný krok zdánlivě logické vysvětlení. Ve skutečnosti ale před zahraničím vypadá spíše trapně a jako nespolehlivý partner.

Pro Rakousko je to dost nešťastný krok. Ve středu se domů začali z Golanských výšin vracet první desítky rakouských vojáků, kteří slouží(li) v misi spojených národů UNDOF (United Nations Disengagement Observer Force).

Rakušané jsou na Golanech už od roku 1974. Nyní hrozí, že o dobré jméno, jež si tam během dlouhých let vybudovali, jedním šmahem přijdou.

Sama OSN na stahování příslušníků bundesheeru dívá se směsicí nepochopení, zklamání a roztrpčení. Usiluje o to, aby Rakušané ještě nějaký čas zůstali.

Zkrátka, Vídeň je v těžké době nechala ve štychu. Akce ústup velmi zklamala i Izrael a Sýrii, tedy vládu prezidenta Bašára Asada.

Prvních 67 navrátilců z Golan uvítali na letišti ve Vídni kancléř Werner Faymann a ministr obrany Gerald Klug - oba socialisté (SPÖ). Před podzimními volbami do rakouského parlamentu dorazili zjevně sbírat politické body. Ostatně, to se zvenčí jeví jako hlavní důvod, proč Rakušané nárazníkovou zónu mezi židovským státem a rozklíženou říši prezidenta Asada opouštějí.

Image vídeňského kabinetu, koalice sociálních demokratů (SPÖ) a lidovců (ÖVP), by zřejmě notně utrpělo, kdyby šéf vlády a spol. měli národu vysvětlovat, proč se jejich krajané v zeleném vracejí z Blízkého východu v rakvích.

Na jistou obhajobu vlády je ovšem třeba zdůraznit, že po stažení Rakušanů z Golan volá unisono opozice, které účinně sekundují domácí bulvární média.

Některé sdělovací prostředky bušily do mise UNDOF s takovou vervou, že se izraelský ambasador ve Vídni odhodlal k nezvyklému kroku a na pokyn svého ministerstva zahraničí požádal vydavatele listu "Kronen Zeitung", aby nevyvolával náladu proti nasazení bundesheeru na Golanech.  

Opalovčka a lyžovačka, či nebezpečná mise?

Izrael kontroluje většinu Golanských výšin od šestidenní války v roce 1967, kdy toto území obsadil. Pozorovatelská mise OSN pro uvolňování napětí (UNDOF) existuje od roku 1974. A celou dobu sklízí chválu jako stabilizační prvek přesto, že je velmi  nepravděpodobné, že by na sebe Izrael a Sýrie zaútočily.

Rakušané jsou v misi od samého počátku, tvoří její páteř a nyní mají (měli) v pásmu mezi Izraelem a Sýrií asi 380 vojáků. To je zhruba třetina příslušníků UNDOF a nejvíce ze zemí, jež se jí účastní.

Dalšími jsou Filipínci (340) a Indové (190).

Aby bylo objektivnosti učiněno zadost, je třeba zmínit, že Rakušané drží na Golanech pozice i poté, co z nich doslova  uprchly modré přilby z Japonska, Kanady a Chorvatska. Záhřeb zatroubil k ústupu v době, kdy se média začala zveřejňovat  informace, že se Chorvaté účastní vyzbrojování syrské opozice.

Třebaže to nijak nesnižuje kvalitu rakouských vojáků, mezi ostatními misemi OSN ve světě byla UNDOF považována v žargonu "peacekeeperů" za "prázdninovou".

Malé nebezpečí, málo stresu, hezká příroda s možností výšlapů třeba na horu Hermon (2812 metrů). Rakušané zde v zimě na bílých svazích mohli služebně i ve volném čase skvěle využít své zkušenosti z Alp. Velmi oblíbené byly naučné výlety za přebohatou historií Sýrie.

A pak slušný žold, díky němuž se bankovnímu kontu doma hezky nafukovalo bříško. To se ale od začátku války začalo měnit.

Vojáci UNDOF se stále častěji stávali cílem palby, cílené i náhodné, z málo přehledného syrského bojiště. Několik modrých přileb a jejich spolupracovníků unesli rebelové. T

aké rakouští vojáci museli v poslední době většinu času ve službě trávit zalezlí krytech - a dělat si tam poznámky.

Loni v listopadu se dostal do těžké palby konvoj, který přepravoval 139 rakouských vojáků na letiště v Damašku. Past na modré přilby políčili téměř s jistotou, kteří chtěli zřejmě  ukázat, že Asadova armáda ztrácí kontrolu nad důležitými trasami v zemi. Čtyři modré přilby utrpěly zranění.

Nelze ale jasně konstatovat, že nebezpečí pro rakouské vojáky se v uplynulých týdnech výrazně zvýšilo, což je jeden z argumentů, jimiž vláda ve Vídni odůvodňuje stahování Rakušanů z Golan.

Nebezpečí v nárazníkové zóně zůstává nejspíše konstantní. Svým způsobem to připouští i rakouské ministerstvo obrany, jež si neví rady s přesnou definicí nebezpečných situací.    

Nebezpečné, nenebezpečné, nebezpečné...

Došlo tak i k nechtěně komické situaci, kdy na konci května nový šéf generálního štábu rakouského vojska Othmar Commenda v rozhovoru s listem Die Presse prohlásil, že jeho vojáci jsou stejně a možná méně ohroženi než před půl rokem. A dále: "Na Golanech jsme proto, že je to nebezpečné."

Rakušané podle něj z Golan neutečou. Potlesk... Týden poté ale udělal obrat o 180 stupňů, když v rámci měnící se vládní strategie svůj výrok "trochu" popravil: "Už brzy na Golanech nebudeme, protože je to nebezpečné."

Vláda ve Vídni mezitím shrnula své argumenty pro stažení z UNDOF do zdánlivě úhledného argumentačního balíčku.

K už zmíněným důvodům patří i rozhodnutí Evropské unie, že brzy vyprší platnost jejího embarga na dodávání zbraní do Sýrie, za nímž stojí hlavně národní zájmy Francie a Británie.

Prý by to kompromitovalo neutralitu rakouských mírotvorců na Golanech. 

Podle Vídně navíc OSN už déle ignoruje volání po lepším technickém a zbrojním vybavení UNDOF. Zkrátka, po zlepšení ochrany pozorovatelů na Golanech.

Všechny zmiňované argumenty ale nepůsobí právě přesvědčivě. V rozhovoru pro agenturu APA rakouský politolog Thomas Schmidinger uvedl, že primární důvod pro stažení 380 vojáků bundesheeru je "vnitropolitický".

Je to podle něj "trapné" a ohrožuje to pověst Rakouska v mezinárodní politice. S těmito slovy lze jen souhlasit. A snad ještě dodat, že krok rakouských politiků je signálem OSN i světu, že Rakušané nejsou právě spolehlivým partnerem. Jakmile jim začne téct do bot, sbalí kufry a zdekují se.

Na Rakušana se v tomto případě hodí jedno staré mudro, že s takovým člověkem nelze jít krást koně.  

Rusové, Fidžané, nebo konec?

Na obranu vídeňské vlády je ovšem třeba ještě jednou připomenout už zmíněný fakt, na který se v její kritice zvenčí zapomíná. Boj rakouské diplomacie větší ochranu příslušníků UNDOF vyznívá do prázdna.

Varianta možného stažení Rakušanů z Golan už ležela v šuplíku. A politikům přišlo vhod vytáhnout ji právě teď.

Kdo nahradí Rakušany? Nabídli se Rusové, ale od Kremlu to musela být úmyslná malá drzost, pokusný balónek. Bylo by sotva možné, aby vakuum v UNDOF vyplnili vojáci země, která je (zatím) spojencem Asada a v Radě bezpečnosti OSN ho chrání před kladivem sankcí a jinými nepříjemnostmi.

Možná se OSN podaří nahradit Rakušany Fidžany. S tichomořským státem se na toto téma jedná. Má to ale menší vadu na kráse. O Fidži lze bez velkého přehánění říci, že je to diktatura, byť exotická.  

Pokud rakouské jódlování na Golanech opravdu utichne, bude to znamenat faktické ohrožení samotné existence mise UNDOF. Odchod svých modrých přileb totiž doporučil i šéf filipínské diplomacie.

Pokud jde o pochroumané image, Rakušané budou mít nejspíše trochu štěstí. Kolem Sýrie se toho děje tolik, že širší světová veřejnost svým způsobem ostudný odchod rakouských vojáků ani nezaznamená. A kde jsou vůbec Golany? Tam je nějaká mise...?    

 

Čtěte dále

další zprávy