Orient se hrne na Západ! Sen uprchlíků dobrovolně plní i Češi

15.12. 07:35 | Autor: ČTK

Češi obvykle na místech, kde dobrovolně pomáhají uprchlíkům, tvoří polovinu všech mezinárodních dobrovolníků, vaří a rozdávají jídlo a pití, oblečení, boty a přikrývky, tlumočí, léčí a uklízejí. Do pomoci se zapojují mimo jiné i tlumočníci, lékaři a zdravotní sestry, sociální pracovníci či psychologové.

Do Německa! Z autobusů u deset let opuštěného motelu na dálnici u města Šid na severozápadě Srbska vystupují hloučky Iráčanů, Syřanů a Afghánců, které mění někdejší heslo německých nacionalistů z předminulého století "Drang nach Osten", tah na východ, zcela opačným směrem. Orient se hrne na Západ. Nikoli snad s mečem a ohněm jako někdejší křižáci, ale se ženami po boku a s dětmi v náručí. Čeští dobrovolníci a dobrovolnice v oranžových vestách s nápisem Czech Team pomáhají i zde zvládat nápor uprchlíků, jichž se od počátku léta přes Srbsko převalilo podle místních úřadů na půl milionu. A další následují.

Anketa:

Pomohli byste uprchlíkům, ať už finančně, nebo materiálně?

"Chceme do Německa. V Iráku se pořád válčí, je to tam nebezpečné, bála jsem se o děti," vysvětluje jednatřicetiletá Azra s desetiměsíčním Hasanem v náručí a se dvěma děvčátky u sukně, proč se rozhodla následovat sourozence, kteří už v Německu a ve Švédsku jsou.

"Nechceme nic jiného než žít v míru, být někde doma," tvrdí i Ahmad Ghází, rozvedený učitel angličtiny z irácké Sámarry, zatímco jeho syn recituje anglicky píseň o sladkém domově, který ztratil a hledá. "Je mi šestačtyřicet, ale vypadám na šedesát," vykládá a na důkaz zážitků, ze kterých zešedivěl, si strhává čapku. Nejhrůznější prý byla čtyřhodinová plavba do Řecka v šestimetrovém člunu s 35 dospělými a 15 dětmi přes rozbouřené moře s tureckým "mafiánem" u kormidla, kterému zaplatil po tisícovce dolarů za sebe, dvacetiletou dceru a čtrnáctiletého syna; nejmladší, sedmiletý, se plavil zdarma. Aby měl na cestu, prodal rodný dům, prý za třetinu skutečné ceny.

Na chorvatsko-srbských hranicích, kde je situace nejpalčivější, již dva týdny čeští koordinátoři vedou veškerou dobrovolnickou pomoc.

"Báli jsme se, že zemřeme, ale nebylo by lepší zůstat. V Iráku jsou lidi buď vlci, anebo ovce. A vlci nakonec ovce snědí, i když nikdo neví, jak dlouho to ještě potrvá," říká o pohnutkách, které ho přiměly i s rodinou vyrazit ve stopách nejstaršího, sedmnáctiletého syna, který už je čtyři měsíce ve Frankfurtu. Dcera prý už zase nesnášela, že se nesmí oblékat, jak chce, jít kam chce, ani se scházet, s kým chce.

Do dnešního dne odjelo z České republiky pomáhat více než 300 dobrovolníků. Ghází by rád opět učil a ukazuje průkazku dobrovolníka ve službách UNICEF, Dětského fondu OSN, pro který působil v Sýrii. Ochotně pomáhá tlumočit líčení mladíka, jenž ze syrské Rakky prchl před Islámským státem, kterému musel platit i daň z bezvousé brady. "Máte na výběr buď zkusit utéct, anebo zemřít," říká. Pryč ze spárů radikálů se nakonec dostal díky zfalšovanému lékařskému osvědčení o nemoci syna.

Cesta z Iráku do Šidu, kde je poslední srbské nádraží na trati z Bělehradu do Záhřebu, trvala Gházímu a jeho rodině deset dnů. V motelu, odkud uprchlíky odvážejí na místní nádraží k vlakům do Chorvatska, si lidé mohou odpočinout. Je tu místnost pro matky s dětmi i ordinace organizace Lékaři bez hranic, před kterou stojí fronta.

"V posledních dnech tu bylo okolo 3000-3500 uprchlíků," říká Jan Zeman ze skupiny českých dobrovolníků a dobrovolnic, která se stará hlavně o distribuci hygienických potřeb a ošacení potřebným. Přesnou statistiku nevede, ale odhaduje, že polovina uprchlíků přijíždí s dětmi.

Od 17. listopadu ale přes řecko-makedonskou hranici pouštějí jen Afghánce, Iráčany a Syřany; prý na žádost Slovinska a Chorvatska, dříve byl denní nápor i dvojnásobný, jak říká mluvčí srbského komisariátu pro utečence. Vlastní srbská střediska pro uprchlíky ale nadále zejí prázdnotou, drtivá většina uchazečů o azyl míří pryč.

Z ČR každý den odjíždí auto či dodávka s materiální pomocí. Lidé, kteří z různých důvodů nemohou odjet pomáhat osobně, přispívají dobrovolníkům alespoň finančně, nabízejí proplacení benzinu či nákupu jídla pro uprchlíky na místě. Společnou motivací českých dobrovolníků se kromě chuti pomoci jeví i potřeba na vlastní oči vidět, co se vlastně děje. "Když se někde objeví kamery, pomoci na tom místě se najednou vyskytne víc a daleko více organizací tam začne dělat. V televizi to může vypadat dobře, ale s kamerami často odjedou i ty organizace," poznamenává Zeman.

V dětském koutku zatím malí uprchlíci vymalovávají omalovánky jako o život. "Často se líčí, že sem jezdí jen chlapi, ale tak to není. Utíkají, aby přežili, a ne aby vydělali o pár eur víc. Cesta je velmi náročná a nebezpečná. Sotva by ji podnikali teroristé, i když vyloučit se to nedá," říká pětadvacetiletá studentka z Prahy Lucie Franková, které se prý nezdálo, co se o uprchlících může dočíst. "Patnáctiletý kluk tu jednou nakreslil, jak podle něj vypadá mír, protože ho ještě nezažil," dodává. Její šestnáctiletá kamarádka Barbora se už těší, že zážitky vylíčí ve třídě. Třeba jak vařila sunar.