O čínských cvičkách a nenasytném eurokratovi

09.09. 17:36 | Autor: Johanna Grohová

Skandál spojený s počínáním exposlance ODS Jana Moravy bruselské vody nerozčeřil. Tedy pokud v předvečer českého předsednictví nad Evropskou unií nezpůsobí pád vlády. Ve stejnou dobu se ale tady, v centru eurodění, o rozruch postaral v jistém směru podobný případ vysoce postaveného úředníka Evropské komise.

O jeho odhalení se postarali novináři z britského nedělníku The Sunday Times. Několikrát pozvali jednoho z nejmocnějších eurokratů Fritze-Haralda Weniga na večeři a on je po nějaké době začal zásobovat cennými interními informacemi. Všechno bylo zaznamenáno na skrytou kameru, podobně jako Moravovy úmysly vydírat.

Příběh začíná téměř filmově v jedné z nejluxusnějších restaurací v Bruselu Comme Chez Soi pyšnící se několika hvězdičkami kvality Michelin. Novináři se zaměřili na Weniga proto, že jako ředitel pro přístup na trh spolurozhoduje o uvalení ochranných dovozních cel na mimounijní firmy.

Nenasyta eurokrat Fritz-Harald Wenig (uprostřed, foto z roku 2005). Pro společnosti mohou tyto obchodní bariéry často rozhodnout o dalším bytí či nebytí na evropském trhu.

Jeden z hlavních cílů ochranných snah komise bývají čínské firmy. Na tom, že zaplavují Evropu levnými výrobky, není nic špatného. Problém je ale v tom, že jsou často podporovány a zvýhodňovány vlastním státem. V tu chvílí nejde o rovnou soutěž a komise může rozhodnout o tarifní přirážce.

Novináři The Sunday Times si proto zahráli na lobbisty pro čínskou firmu obchodující s koženou obuví. Dostat se do Wenigovy blízkosti se ukázalo jako poměrně snadné. Stačilo mu poslat e-mail s pozvánkou na večeři. On přijal, aniž by se s dotyčnými kdykoli předtím setkal.

"Lobbisté" si jménem čínské firmy stěžovali, jak unijní cla dopadají na její obchodování. Během několika týdnů byl Wenig ochoten naslouchat návrhům na finanční odměnu či lukrativní práce. Řekl však, že peníze nemůže přijmout hned, ale později, až nebude vázán povinnostmi v komisi. Ať je tedy protistrana zmrazí na zvláštním účtě. O pár měsíců později falešným lobbistům poslal jména dvou čínských firem, na které se plánované nové obchodní tarify ze strany komise neměly vztahovat.

V tu chvíli ho novináři měli v hrsti. Nejprve mu jeden z nich zavolal, že vše bylo jen divadlo, ovšem s neveselými výsledky. "Když jsem mu to zavolala, všechno popíral. Řekla jsem mu, že to ale všechno máme natočené a ať se mi případně ozve. Za půl hodiny zavolal a pokoušel se vysvětlit, že šlo o poloveřejné informace," říká novinářka The Sunday Times Nicola Smithová.

EU jako lobystická džungle. Jenže bylo pozdě. Týdeník výsledky svého pátrání oznámil vedení komise a to se okamžitě rozhodlo případ vyšetřit. Wenig, původním povoláním právník, ještě ten den odešel na dovolenou. Po dobu jejího trvání nemůže být odvolán.

Wenigova polehčující okolnost je, že peníze nevzal. Vyšetřování podobných případů se táhnou obvykle roky. Přesto jsou zřejmě jeho dny v komisi, alespoň v současné pozici, sečteny. Přišel o dobrou pověst a rozhodně ne špatně placenou práci. Jako dlouholetý a vysoce postavený úředník si vydělává zhruba 16 tisíc eur měsíčně čistého. Přesto byl tak "neopatrný" a domnělé lobbisty nechal za sebe v restauraci i zaplatit.

Foto: Profimedia, tisková služba EP a archiv

Autor: Johanna Grohová