Nová berlínská zeď: Brežněv s Honeckerem opět září

02.11. 07:00 | Autor: ČTK

Berlínská zeď zůstává i dvacet let po svém pádu turistickým lákadlem. V německé metropoli z ní zůstaly jen zbytky. Ten nejdelší, 1300 metrů dlouhá East Side Gallery, získala v posledních měsících nový vzhled. Umělci z celého světa betonové segmenty pomalovali téměř stovkou výtvorů. Za návštěvu ale stojí i další místa připomínající někdejší rozdělení města.

Původní malby East Side Gallery vznikly v roce 1990, ale za posledních 19 let barvy poněkud vybledly nebo obrazy turisté "dotvořili" a někteří si dokonce "vydloubli" kus barevného betonu. Správci chráněné památky nedaleko největšího východoberlínského nádraží Ostbahnhof se proto rozhodli galerii pod širým nebem zrenovovat.

ČTĚTE TAKÉ: Nový zámek pro Berlín? Nejdříve v roce 2016
U2 zahrají v Berlíně. Zadarmo

Oslovili většinu ze 118 umělců z 21 zemí, kteří se podíleli už na původní podobě East Side Gallery. Z ní se stala údajně druhá nejnavštěvovanější památka Berlína po Braniborské bráně. Po měsících sanace se stihlo "vymalovat" právě k 20. výročí pádu berlínské zdi připadající na 9. listopadu.

Bratrský polibek

Bývalé Československo zastupuje Slovák Andrej Smolák, jenž obnovil motiv zamřížované ruky spojené řetězem s holubicí. Nejznámějšími výjevy East Side Gallery jsou však kultovní "Bratrský polibek" komunistických vůdců Leonida Brežněva a Ericha Honeckera od ruského symbolisty Dmitrije Vrubela a trabant probourávající bleděmodrou zeď od někdejší východní Němky Birgit Kinderové.

V posledních týdnech obrazy znovu vyhledávají davy turistů s fotoaparáty a videokamerami. Devadesát procent návštěvníků East Side Gallery jsou cizinci. "Většina jich chce zeď nejen vidět, ale především se jí dotknout," říká jedna ze správkyň galerie Cornelia Kralischová.

Mnohem méně známý kus umělecky zpracované berlínské zdi se nachází mimo turistické trasy nedaleko moderní parlamentní budovy Marie-Elisabeth-Lüders-Haus. V bývalém hraničním pásmu se mezi stromy a záhony nachází kus černo-bíle pomalované a popsané zdi. Instalace "Parlament stromů" navržená umělcem Benem Warginem slouží jako památník více než 130 "obětí zdi".

Prostor pro graffiti

Především vyznavači graffiti si oblíbili známější 30 metrů dlouhý úsek zdi ve veřejném parku Mauerpark ve čtvrti Prenzlauer Berg.

Naopak kolem mrakodrapů centrálního Postupimského náměstí, které symbolizuje obnovu metropole v posledních 20 letech, nezbylo z někdejší zdi nic než několik volně postavených segmentů. Jeden z nich stojí na památném místě, kde byla v listopadu 1989 někdejší bariéra poprvé otevřena.

Turisté tu dnes jen nevěřícně kroutí hlavou nad tím, že betonový val skutečně mohl vést místy, která na chodnících a v asfaltu silnic vyznačuje dvouřadí zapuštěných dlažebních kostek. Linii na některých místech přerušují nové budovy, které zaplnily dříve téměř holou planinu.

Zbytky jsou v restauracích

Z berlínské zdi, které kdysi bylo 160 kilometrů, jinak mnoho nezbylo. Většina z 45 tisíc segmentů byla rozdrcena na malé kousky, některé byly vyvezeny do jiných měst i do zahraničí, kde slouží jako svérázná dekorace například v restauracích.

Pro 7,5 milionu turistů, kteří ročně Berlín navštíví, je hledání zbytků nebo alespoň stop po někdejší zdi jedinečným dobrodružstvím. "Na mnoha místech si už ani samotní Berlíňané nevzpomínají, kudy vedla," konstatoval berlínský urbanista a architekt Christoph Wessling.

Lidé z celého světa si chtějí osahat a vyfotit zbytky železné opony. Nejautentičtější, zhruba dvousetmetrová část původního "antifašistického ochranného valu", jak zeď označovala východoněmecká komunistická propaganda, se nachází mezi výstavní budovou Martin-Gropius-Bau a dnešním ministerstvem financí.

Ještě o něco více ze zdi zůstalo v Bernauer Strasse, kde vznikl Památník berlínské zdi s ukázkou kompletního systému opevnění. Hranici v ulici místy tvořily přímo zdi činžovních domů a památník připomíná, že lidé skákali z oken přímo na Západ. Někteří z nich při tom přišli o život.

Za vidění v Berlíně stojí nejen samotné zbytky betonové hradby, ale i tři dochované strážní věže patřící k někdejšímu opevnění. Jedno takové zařízení se nachází nedaleko dnešního Hlavního nádraží a slouží jako památník Güntera Litfina, jenž se stal 24. srpna 1961 první obětí střelby u tehdy teprve 11 dní staré berlínské zdi. Čtyřiadvacetiletý Litfin se pokusil na Západ přeplavat přes nedaleký Humboldtův kanál.

"S každou skupinou, které vyprávím svůj příběh, se mstím na tomto strašném systému," říká mladší bratr oběti Jürgen Litfin, jenž památník zřídil v roce 2003 z vlastních peněz.

Foto: ČTK

Autor: ČTK