Nezávislé Kosovo slavilo v balkánském stylu

18.02. 08:23 | Autor: Filip Snášel | Aktualizováno: 18.02. 12:03

Nedělní oslavy nezávislosti Kosova se nesly ve velkém stylu. Všude vlály albánské, americké, britské, německé nebo i kanadské vlajky. Albánci děkovali svým ochráncům z KFOR a halasně vítali zrod Republiky Kosovo.

Už dopoledne se všechno podřídilo oslavám. Nejezdily taxíky ani hromadná doprava. Nebylo potřeba. Snad všichni obyvatelé Prištiny se přišli připojit k radovánkám.

Město křižovala nákladní auta s korbami plnými mladých lidí, kteří mávali nepostradatelnými vlajkami. Každý troubil a většina řidičů prostě kroužila městem a umocňovala tak obrovský rudočerný albánský rej.

REPORTÉŘI SERVERU TÝDEN.CZ SLEDUJÍ SITUACI V KOSOVU ŽIVĚ

Zdálo se, že místní opravdu slavit umějí a že horká balkánská krev zažene každou zimu. Přes den byly „příjemné" minus tři stupně, ale jak se blížil večer, klesající teploměr život hodně znepříjemňoval.

Mumraj dosáhl vrcholu chvíli po setmění. Premiér Hashim Thaçi vyhlásil nezávislé Kosovo. Ozývaly se výbuchy petard, lidé křičeli, pískali a provolávali mu slávu. Na ztemnělém nebi rozkvétaly ohnivé květiny ohňostrojů.

"Je to nejdůležitější den mého života. Konečně jsme se dočkali," říká postarší Rafík. „Musíme poděkovat Americe, Evropské unii a všem, kdo nám pomohli k samostatnosti."

Zima kazisvět

S postupem času však lidí začalo ubývat a uklidili se spíš do restaurací, které během dvou tří hodin úplně vyjedli. V devět hodin večer byla k dostání už jen malá pizza. Albánci se však najedli již dříve. Pořadatelé oslav pro ně připravili pětadvacet metrů dortu nebo pivo zdarma. Cpal se každý, lidé si brali i do zásoby.

Kolem desáté hodiny už žila jen hlavní třída, kde stálo pódium. Na něm vystupovali populární albánští muzikanti a snažili se rozproudit ztuhlé diváky. Občas lidé tančili v klasických kolečkách. Dobrý způsob zahřátí. Teplota totiž klesla k devíti stupňům pod nulou.

Pár lidí dokonce rozdělalo ohně. Přikládal se papír, dřevo a když došlo, tak kolem bylo dost plastových tašek a různého odpadu. Teplo sice bylo, ale zápach se vydržet nedal.

Když byla zima, pálilo se všechno. Dřevo, papír i plasty. Koncert na velkém pódiu na hlavní třídě sledovaly davy mladých lidí. Někam projít? Téměř nemožné. Člověk v davu musel bojovat opravdu tvrdě, aby se posunut byť jen o pár desítek metrů. "Teď jste se tu zasekli. Už se nepohnete, tak pojďte slavit s námi," směje se na nás jeden z student v davu. "God bless America," vykřikuje ještě do všeobecného veselí.