Nervózní a napjatý Berlín. Němci volí prezidenta

30.06. 07:30 | Autor: Petr Podaný

Starší pastor z Rostocku nebo mladý politický profík z Osnabrücku? Joachim Gauck (70) nebo Christian Wulf (51)? Německo dnes volí nového prezidenta - a rozhoduje mezi těmito dvěma muži. Zatímco většina občanů podporuje Gaucka, favoritem je dolnosaský premiér Wulf. Stojí za ním totiž vládní koalice CDU/CSU a FDP.

Nikoli ale všichni z jejího voličského sboru, a tak hlavně kabinet a kancléřka mají napjaté nervy. Každý hlas z vládního tábora pro Gaucka bude totiž i hlasem proti Angele Merkelové. Z Gaucka, kandidáta opozičních sociálních demokratů (SPD) a Zelených, se v uplynulých týdnech stal trojský kůň, nástroj proti kancléřce - ať už sám uchazeč o prezidentský úřad chce či ne.

Zájem o křeslo v berlínském prezidentském zámku Bellevue má i zástupkyně Levice (Die Linke.) Luc Jochimsenová. Ale je to jen formální kandidatura, bývalá novinářka je vedle Gaucka a Wulfa naprosto bez šance.

Naproti tomu voliči Levice v takzvaném Spolkovém shromáždění, jež volí hlavu státu, nejsou vůbec jen do počtu. Naopak. Jejich hlasy můžou rozhodnout.

ČTĚTE TAKÉ: Stane se "Zensursula" německou prezidentkou?
Prezident se vyjádřil upřímněji o válce. A skončil

Merkelová rozhoduje - jako prezidenta vybrala Wulfa. Spolková republika dnes rozhoduje o nové hlavě státu poté, co Horst Köhler překvapivě složil svůj úřad. O motivech jeho kroku se nepřestává spekulovat. Podle ústavy se ale v takových případech musí do třiceti dnů sejít Spolkové shromáždění a zvolit nového prezidenta.

Místo a čas konání: dnes odpoledne v berlínské budově Říšského sněmu, sídle Spolkového sněmu (Bundestagu), dolní parlamentní komory.

Duel bojovníka za lidská práva v bývalé NDR, pastora a pozdějšího šéfa instituce spravující a zkoumající dokumenty komunistické tajné policie Stasi, Joachima Gaucka, s politickým profesionálem a dolnosaským zemským premiérem Christianem Wulfem, jeho choť Bettina by jako první first lady Německa měla viditelné tetování, rozhodne sbor 1224 volitelů.

Ti se shromažďují jen za tímto účelem ve Spolkovém shromáždění (Bundesversammlung; viz rámeček).

Spolkové shromáždění volí prezidenta v Říšském sněmu (Reichstagu). Čistě početně a podle původních plánů černo-žlutých (CDU/CSU a FDP) mělo být zvolení jejich koně Wulfa poměrně jasnou záležitostí. Vládní tábor posílá do Spolkového shromáždění 644 volitelů, což je o 24 více, než dolnosaský premiér potřebuje k vítězství.

Situace začala rychle nabývat na dramatičnosti ve chvíli, kdy opoziční socialisté a Zelení vyslali do klání o Bellevue respektovaného a všeobecně a oblíbeného Gaucka. Ten se rychle stal favoritem nejen většiny Němců, ale zjevně i valné části domácích médií. Naprosto otevřeně se za Gaucka postavily třeba tiskoviny nakladatelství Springer-Verlag.

Ve vládním táboře začala stoupat nervozita, protože i někteří volitelé z jeho řad dali najevo, že upřednostňují Gaucka. Ze seznamu sboru volitelů tábora černo-žlutých tak obratem zmizelo několik možných "přeběhlíků", které nahradili linii věrnější typy. I když se vítězství Wulfa považuje za velmi pravděpodobné, jistého nemá nic a překvapení není vyloučeno.

Kdyby však dolnosaský zájemce o prezidentské křeslo prohrál, bylo by to v historii Spolkové republiky ojedinělé. Ještě nikdy se nestalo, že by po předcházejícím dramatu nezvítězil ve třetím hlasovacím kole favorit většinového tábora - v tomto případě unijních křesťanských stran CDU/CSU a liberálů z FDP.

Gauck přišel do politiky začátkem 90. let 20. století. A jak ukazují dějiny, ani vítězství až ve třetím kole neubralo prezidentům na jejich pozdějším lesku. Příkladem jsou Gustav Heinemann (1969 až 1974) a Roman Herzog (1994 až 1999).

Jistým paradoxem je, že někdejší bojovník proti rudému režimu Německé demokratické republiky, Gauck, v uplynulých dnech intenzivně hledal podporu pro svou prezidentskou kandidaturu u levicové frakce v Bundestagu, tedy v podstatě u postkomunistů. Levice má ve Spolkovém shromáždění 124 volitelů, což může být pro Gaucka rozhodující.

Gauck se ale Levici nijak nepodbízí, je to pro něj jen věcná, taktická záležitost.

Třebaže s ním někteří soudruzi otevřeně sympatizují, pro většinu není Gauck volitelný. Jejich vztah k němu je jako voda a oheň. Nejen že bývalému obhájci lidských práv z církevních kruhů nemůžou zapomenout jeho tvrdé postoje z časů šéfování úřadu pro správu dokumentů Stasi, ale je pro ně také příliš neoliberální a militaristický.

Ve třetím kole hlasování jsou připraveni podpořit raději svého ideového protivníka Wulfa než Gaucka.

Zatím jen asi tři desítky "levičáků" prohlásily, že by Gaucka mohly ve třetím kolem podpořit - tedy pokud situace dospěje tak daleko. Změna postoje části volitelů levice ale není vyloučena. Jestliže dojde ke třetímu kolu, musíme se nově poradit, přiznal šéf frakce Die Linke v Bundestagu Dietmar Bartsch.

Žádné urážlivé žvanění. Prezidenta volí bez rozpravy

Rozhodování o německé hlavě státu je svým způsobem ojedinělé. Jednou za pět let (pokud nedojde k tak výjimečné situaci jako nyní) se sejde Spolkové shromáždění (Bundesversammlung), což je sbor volitelů složený z jedné půle z poslanců Spolkového sněmu (Bundestagu) a z půle druhé z mužů a žen, které vyberou jednotlivé zemské parlamenty.

Jejich počet se řídí podle toho, kolik v dané spolkové zemi žije obyvatel a jak velké jsou tamní parlamentní frakce. Bývají to aktivní či penzionovaní politici a různí funkcionáři, ovšem spolkové země vysílají do Berlína (dříve Bonnu) i různé známé osobnosti, umělce, sportovce nebo byznysmeny.

Po špatných zkušenostech z výmarské republiky se volba prezidenta Spolkovým shromážděním uskutečňuje bez jakékoli rozpravy, jež by mohla snižovat důstojnost budoucí hlavy státu. Volitelé by měli hasovat podle toho, jaká strana je do této role jmenovala. Není to ale povinnost. Volba je tajná.

Kandidáti na prezidenta Gauck, Wulf a Jochimsenová.