Není blázen, je posedlý, říká filmař o fašistickém starostovi

Maďarsko se za vlády Viktora Orbána vydalo cestou neliberální demokracie. V obci Érpatak na severovýchodě země už jsou ale o krok dále. Tamní starosta Mihály Zoltán Orosz nastolil v podstatě fašistickou diktaturu. Izraelsko-nizozemský dokumentarista Benny Brunner o něm natočil snímek Model pana starosty (The Érpatak Model).

Ve svém díle jste se dosud zabýval především izraelsko-palestinským konfliktem, proč jste si vybral právě Maďarsko a Érpatak?

Pokud se podíváte na mou kariéru, uvidíte, že se soustředím na různé formy nacionalismu. To je moje hlavní téma. Vidím ho jako politickou epidemii AIDS 20., ale bohužel i 21. století. Když jsem v roce 2013 četl, co se v Maďarsku děje, byl jsem šokován, nemohl jsem tomu věřit. Maďarsko bylo přece na konci 80. let za Kádárova gulášového socialismu jednou z nejliberálnějších zemí východního bloku. Lidé mohli cestovat...

V Budapešti třeba mohli hrát Queen...

Ano. Takže když jsem viděl, že se situace v Maďarsku horší, bylo to pro mě neuvěřitelné. Začal jsem se tím více zabývat. Původně jsem chtěl natáčet o mladých intelektuálech v Budapešti, ale nevěděl jsem, jak z toho udělat film. Pak mi ale můj spolupracovník, německý novinář Keno Verseck, řekl o starostovi Érpataku. A já si řekl: O. K., tohle je můj film.

Ve filmu nejsou v podstatě žádné rozhovory, jen sledujete dění. Předpokládám, že to byl váš záměr.

Naprosto. Měl jsem jeden geografický prostor, jednoho aktéra, což bylo fantastické. Mohl jsem použít antropologický přístup, pozorovat. Původně jsem si chtěl v obci najmout dům a strávit tam půl roku. Stát se součástí komunity. Získali bychom tuny materiálu, dostali se pod povrch. Nakonec to ale nevyšlo.

Kolik času jste tedy v Érpataku strávil?

Byl jsem tam třikrát, od ledna do dubna 2014. Pokaždé tak týden nebo deset dní, takže celkem asi měsíc.

Bylo těžké starostu natáčet, nebo byl rád, že tam jste?

Nebylo moc těžké ho přesvědčit. Podezíral nás sice, že jsme liberálové - to je pro něj hrozná nadávka, jako kdybych řekl já vám, že jste nácek - je ale rád středem pozornosti, jako většina lidí. Tvrdil svým spolupracovníkům, že všechno překroutíme, ale doufal, že lidé v Nizozemsku a jinde ve světě se dozvědí o jeho modelu.

Jak byste jeho model popsal?

Je to jen takzvaný model. On je posedlý, naprosto posedlý. Není blázen, ledaže by posedlost byla duševní poruchou. To ho ale dělá ještě nebezpečnějším. Je posedlý řádem a disciplínou, věří ve smyšlené historické konstrukty, maďarskou minulost plnou slávy... Bla, bla, bla. Je posedlý připomínáním historických událostí, každý týden něco slaví, bitvu ze 14. století nebo něco jiného... V praxi jde ale o to, že má moc nad chudými lidmi, především Romy, kvůli programu veřejně prospěšných prací pro nezaměstnané. Rozhoduje, kdo bude dělat co. A nezaměstnanost v té oblasti činí asi 40 nebo 50 procent. Má své hlídky, které chytají zloděje dřeva. Je to malý diktátor. A chce svůj "model" rozšířit do okolních vesnic. Připadal jsem si, jako kdybych zfilmovával knihu Roberta Paxtona Anatomie fašismu.

Benny Brunner

Izraelsko-nizozemský dokumentarista se narodil v roce 1954 v rumunském Bârladu. V současnosti žije v Amsterdamu. Mezi jeho nejznámější snímky patří Al-Nakba: palestinská katastrofa nebo Velká knižní loupež. Jeho nejnovější film Model pana starosty byl uveden na letošním ročníku festivalu Jeden svět.

Starosta klade velký důraz na image, na veřejnosti se objevuje v kroji nebo uniformě...

Chtěli jsme natočit jeho krejčího, který mu šije oblečení. Bydlí v nedalekém městě. Byl jsem tam, když mu starosta volal. Chtěl jsem, aby se sešli, vzal mu míry, poradili se o designu. Ale nechtěl se zúčastnit. Taky má kostým, ve kterém vypadá jako voják napoleonských válek. Modrý, se spoustou dalších barev.

Jednou z nejvíce šokujících scén filmu je oslava nacistického Dne hrdinů. Co jste si myslel, když jste to viděl?

Bylo to hrozné. Byl tam se mnou Američan žijící v Budapešti, jehož jsem si najal jako tlumočníka. Byl tak zděšen, že mi pořád říkal: "Benny, pojď, pojďme pryč." Bylo mi z toho nanic. Musel jsem to natočit, ale kdyby věděli, že jsem Žid, nemuselo to dopadnout hezky.

Ve filmu jsou zmíněny dva případy, kdy obyvatelům obce odeberou děti, protože se proviní proti řádu. Víte o dalších podobných?

Je jich víc. Statistika je uvedená ve filmu. Starosta říká, že to nedělá on, není to ale úplně pravda. Jeho partnerka Valerie pracuje v sociálce, takže může ovlivnit, komu děti seberou a proč. Většinou se to stává jeho odpůrcům.

Vyvíjejí se nějak názory na Orosze? Kdo jsou jeho zastánci a odpůrci?

Někteří tam mají jen chatu, tak to neřeší. Někteří ho podporují, protože věří jeho ideologii. A pak máte lidi, kteří ho podporují, protože na tom závisí jejich živobytí, bojí se změny. Před posledními volbami uspořádal velkou slavnost, kde bylo jídlo a pití zdarma, na níž byli všichni pozvaní. Dostali balíky jídla s sebou. Je to pro ně dost peněz. Tak si kupuje hlasy.

Donášejí na sebe lidi navzájem?

No jo. Ve filmu je scéna, kdy starosta o Velikonocích vychází z kostela. Hned ho obklopí tři ženy a předávají mu papírky, na kterých je napsáno, co zaslechly. Jsou součástí jeho sítě informátorů. Jsou to nejrůznější drby, všichni se tam znají.

Na konci filmu je scéna se dvěma dospívajícími chlapci, kteří tvrdí, že chtějí být jako Orosz. Myslíte, že může takto ovlivnit další mladé lidi?

Myslím, že ano. Nevím, jak je to v okolních vesnicích, ale mladí v Érpataku k němu vzhlížejí. Přináší podle nich spravedlnost. Jeho ideály čistoty maďarského národa pijí jako mateřské mléko.

Myslíte, že Orbánova vláda Oroszovo počínání umožňuje nebo k němu svou politikou přispívá?

Myslím, že Orbán si ve druhém volebním období dobře uvědomil moc nacionalismu. Jeho hlavní opozicí je ještě pravicovější Jobbik. Musí jim brát voliče. Jsem si jistý, že ví, co se v Érpataku děje.

VÍCE INFORMACÍ O ÉRPATAKU A JEHO STAROSTOVI NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 21. BŘEZNA 2016.

Čtěte dále

další zprávy