Nemíchat, protřepat

11.02. 13:00 | Autor: Eva Pešková

Parlament v Edinburghu Volby do skotského regionálního parlamentu budou v květnu. Skotští nacionalisté si dělají velké naděje na vítězství a tím i na nezávislost Skotska. Skotský rodák sir Sean Connery (76), sedminásobný představitel agenta 007, má prý na těle dvě tetování. Jedním nostalgicky vzpomíná na rodiče: „Mamka a taťka.“ Druhé je téměř státotvorné a pro Conneryho příznačné: „Skotsko navždy.“ Dnes už jen lehce poblikávající hvězda totiž proslula podporou boje za nezávislost Edinburghu na Londýnu.

Connery například po několik let měsíc co měsíc posílal na účet bojovníků za samostatnost, tedy Skotské národní straně (SNP), pět tisíc liber. Nacionalisté byli nadšeni a herec proslulý občasnou nejapností (ženám neuškodí, když se čas od času proplesknou, jak se v roce 1965 vyjádřil pro Playboy) si to mohl dovolit. Pět tisíc byly prý jen úroky z účtu, který měl v daňovém ráji na ostrově Jersey. Nacionalisty různými způsoby podporuje dodnes, takže v jeho případě rozhodně platí Bondovo: Hlavně nemíchat – tentokrát Angličany se Skoty.

Trocha kličkování

První představitel Jamese Bonda se dokonce ze svého nynějšího domova na Bahamách hodlá vrátit do Skotska teprve tehdy, až bude nezávislé. Autonomní skotský parlament a částečné přenesení pravomocí do Edinburghu mu prostě nestačí. Právě teď to vypadá, že Connery by si pomalu mohl začít balit bahamská zavazadla, jeho oblíbená SNP totiž sbírá body na všech stranách. Nahrává jí v tom zejména nesouhlas skotských voličů s plánem londýnské vlády investovat do nové generace nukleárních zbraní a protahující se irácké tažení, v němž Británie figuruje jako hlavní spojenec USA. Jediný problém je, že v případě skotských nacionalistů dost často zdání klame. Podle některých průzkumů letos v lednu popularita Skotské národní strany stoupla natolik, že nacionalisté mírně předstihli vládní partaj premiéra Tonyho Blaira. Labouristé mají v 129členném autonomním skotském parlamentu padesát poslanců a o moc se dělí s liberálními demokraty, kteří získali sedmnáct křesel. A právě tady je první zádrhel.

I kdyby se nacionalisté (nyní s 25 křesly) dostali po letošních květnových volbách do skotského shromáždění do pozice labouristů, vládnout by mohli jen v koalici, opět nejspíše s liberálními demokraty. Vztahy mezi oběma stranami mají ale k harmonii daleko. Šéf SNP Alex Salmond (52) si to nejspíše začíná pomalu uvědomovat. Nejprve sliboval referendum o nezávislosti, teď už termín všelidového hlasování posunul na konec čtyřletého mandátu. Liberální demokraté jsou totiž příznivci pouze posílené autonomie a referendum odmítají, stejně tak i spolupráci se Salmondem.

Zatím nejbouřlivější reakce vzbudil jiný Salmondův nápad. Šéf nacionalistů v lednu oznámil, že SNP chce uvalit na Londýn daň za přepravu modernizovaných nukleárních hlavic Trident přes skotské území. Londýn by měl platit za konvoje odvážející a přivážející arzenál na Královskou námořní základnu Faslane na západě Skotska.

O sumě má už SNP podle listu The Scotsman jasno. V edinburské pokladně by tak prý každoročně přistálo na 85 milionů liber. Podle Salmondových kritiků by si ale Skotové příliš nepomohli. Podle platných zákonů totiž londýnská vláda může takovou daň získat zpět zkrácením fondů pro veřejné služby. Podobné opatření by tedy mohlo na oplátku připravit o finance skotské školy a nemocnice.

Kolonie v Panamě

Ekonomika je jedním z hlavních sporných bodů v diskusi o odtržení od Londýna. Nacionalisté argumentují tím, že kdyby si Edinburgh spravoval všechny své věci sám, Skotové by byli bohatší. A šťastní, asi tak jako obyvatelé prosperujícího Norska nebo Irska. Proto SNP po vzoru Norska slibuje investovat část zisku ze severomořské ropy do fondu, který by zabezpečil budoucí generace. Do deseti let by podle nich mohl mít hodnotu devadesáti miliard liber.

Jak šetrně by ale SNP zacházela s financemi, je nyní těžké říci. Některé události minulé ani přítomné o přílišné skotské prozíravosti ve spravování finančních záležitostí rozhodně nesvědčí. Snad nejznámější příklad z historie se týká právě vzniku unie Skotska a Anglie.

V sedmnáctém století se Skoti rozhodli, že na území dnešní Panamy založí kolonii. Do projektu investovali velké peníze, osadu na Panamské šíji se jim ale nepodařilo udržet a z původních 1200 kolonistů jich přežila čtvrtina. Z dluhů jim nakonec pomohla unie s Anglií. Parlament ji schválil 16. ledna 1707 poměrem hlasů 110 ku 67 a platit začala 1. května téhož roku. Anglie Skotsku poskytla 400 tisíc liber, aby se zase postavilo na nohy. Mezi lidmi si unie popularitu nezískala a poslanci, kteří ji odhlasovali, dostali přezdívku „banda darebáků“ (parcel of rogues).

Jak rozhazovat

Ránu argumentům o tom, že Skoti by spravovali všechno lépe než Londýn, nedávno zasadil průzkum mezi skotskými vládními úředníky. Podle listu The Scotsman si téměř třetina myslí, že skotská samospráva špatně hospodaří, přičemž původ takové skepse není třeba dlouho hledat.

Mezi nepřehlédnutelné skandály se zapsala hypermoderní a superdrahá stavba edinburského parlamentu, která byla dokončena teprve v roce 2004. Její pohnutá historie přitom začala už v roce 1999, kdy Londýn přenesl část pravomocí unie do Edinburghu. Stavba měla podle prvotních odhadů vyjít na čtyřicet milionů liber, nakonec stála desetinásobek a opozdila se o více než dva roky (viz TÝDEN č. 16/06). Dalším a nikoli posledním příkladem plýtvání bylo hledání „nejlepšího symbolu Skotska“, za něž skotská exekutiva utratila podle skotských médií u různých PR agentur kolem tří set tisíc liber.

„Výsledkem“ je národní vlajka (bílý kříž v modrém poli, symbol svatého Ondřeje), kterou Skotsko používá už (nejspíše) od devátého století. V květnových volbách si voliči na tyto události pravděpodobně vzpomenou. Přes rostoucí popularitu Skotské národní strany to s nezávislostí možná ještě nebude tak horké.

Foto: Profimedia, archiv

Autor: Eva Pešková