Německo vzpomíná: před 75 lety nastoupil k moci Hitler

30.01. 13:00 | Autor: ČTK , - els -

"Hitlera jsme si najali. Za dva měsíce ho zatlačíme do kouta, až bude kvičet," prohlásil sebevědomě Franz von Papen. Psal se leden 1933. Fanatik s knírkem a novopečený říšský kancléř byl podle konzervativního intrikána bezpečně "zarámován" ve vládě plné spolehlivých lidí. U moci měl vydržet pár týdnů. Zůstal 12 let. Na jejich konci byla Evropa v troskách a desítky milionů zmařených lidských životů. Od Hitlerova jmenování do čela vlády uplynulo ve středu 75 let.

Zima přelomu let 1932 a 1933 patřila k těm nejméně utěšeným v německých dějinách. Zemí zmítala hospodářská krize, nezaměstnaní se počítali na miliony. V ulicích se šířily bída a beznaděj, počty sebevražd prudce narůstaly. Levicoví i pravicoví radikálové měli žně, ve vzduchu visel strach z občanské války.

Lépe se nevedlo ani v nejvyšších patrech německé politiky. Demokratické instituce výmarské republiky byly ochromené, u moci se střídaly nelegitimní kabinety, jmenované prezidentem. Své teoreticky správné, ale krátkodobě velmi bolestné hospodářské reformy nedokázaly lidem vysvětlit.

Jednotky NSDAP slaví nástup Hitlera k moci Stále hlasitěji se ozývalo volání po silné ruce, která by Němcům navrátila životní jistoty a někdejší postavení na evropské a světové mocenské scéně. Lidé chtěli zpět mocné Německo, mocnou Říši.

Jen Hitler, nikoho jiného nemáme

Dění v zemi v té době neblaze diktovala podivná klika zpátečnických pletichářů kolem prezidenta Paula von Hindenburga. Právě těmto konzervativcům, vedeným exkancléřem Franzem von Papenem, se podařilo stařičkého generála koncem ledna 1933 umluvit, že k plebejskému a vysmívanému Adolfu Hitlerovi už prostě neexistuje žádná alternativa.

V čele vlády vystřídal neúspěšného kancléře a šedou eminenci politiky předchozích let, generála Kurta von Schleichera. Dalšího politického vychytralce, který o nacistech, jež považoval za šikovnou protiváhu nenáviděné levici, prohlásil: "Kdyby tu nebyli, bylo by je skoro třeba vymyslet." Odměnou za jeho naivitu mu byla v létě roku 1934 kulka ze zbraně příslušníka SS.

"Kabinet národního soustředění", složený z pouhých tří nacistů a osmi konzervativců či nestraníků měl vyšachovat z mocenské hry levici (sociální demokraty a komunisty) a Hitlera ve svém čele de facto neutralizovat.

Však oni zkrotnou

Počítalo se tím, že nacisté pod tíhou vládní zodpovědnosti zkrotnou a jejich hnutí ztratí na výbušné síle, tolik přitahující zdivočelé lidové masy. To, že "socialista" a "buřič" Hitler roznese během pár měsíců veškeré své politické konkurenty na kopytech, očekával málokdo.

Pozornosti mnohých uniklo také to, že nacisté ovládli klíčové ministerstvo vnitra - a především - prostřednictvím ministra "bez portfeje" Hermanna Göringa - i mocný pruský policejní aparát. Bez valného zájmu zůstala i vzrůstající podpora Hitlera a jeho NSDAP ze strany německého velkokapitálu.

Na začátku vlády nacistů, která byla v rámci prezidentského systému instalována normálně a legálně, stál tedy chybný úsudek starých vilémovských elit, které fatálně podcenily sílu a dynamiku moderního totalitárního hnutí.

Totalita na pochodu: Jeden národ, jedna Říše, jeden vůdce

Publicista Sebastian Haffner, tehdy pětadvacetiletý, si poznamenal: "V jednom okamžiku jsem cítil téměř fyzicky zápach krve a špíny okolo tohohle Hitlera, a tušil jsem něco jako hrozivou a odpornou přítomnost smrtelně nebezpečného zvířete - špinavé, ostré drápy na svém obličeji."

Říšský kancléř Adolf Hitler Takové hlasy však byly ojedinělé. Národ neprotestoval, ba oslavoval. Německo konečně odvrhne okovy Versailleské smlouvy a odčiní nespravedlivou porážku z první světové války. Říše přeci neprohrála na bojišti. Dýku do zad bojující armádě vrazili politici.

Nacisté své "uchopení moci" oslavili velkolepým nočním pochodňovým průvodem. Další plameny v hlavním městě, šlehající tentokrát ze střechy Říšského sněmu, ohlásily o necelý měsíc později vypovězení základních ústavních práv v zemi.

V březnu následoval takzvaný zmocňovací zákon, opravňující vládu k vydávání norem bez jakéhokoli zásahu parlamentu. Základní legislativní rámec třetí říše tím byl dovršen. Následovaly brutální zásahy proti vnitrostranické opozici, levici, odborářům, Židům a dalším "nepřátelům" nového zřízení. Po smrti Paula von Hindenburga v srpnu 1934 stanul Hitler jako jediný "vůdce a říšský kancléř" s konečnou platností v čele Německa.

Foto: AP, ČTK

Autor: ČTK , - els -