Německo: Ústavní soud posvětil lisabonskou smlouvu

30.06. 10:22 | Autor: ČTK , - red - | Aktualizováno: 30.06. 13:18

Německý ústavní soud dnes rozhodl, že lisabonská smlouva o reformě Evropské unie není v rozporu s ústavním pořádkem země. Dokončení její ratifikace v Německu ale pozastavil do doby, než budou posíleny spolurozhodovací pravomoci německého parlamentu při evropské integraci.

Teprve poté má smlouvu podepsat německý prezident Horst Köhler. Německá vládní koalice již oznámila, že to chce stihnout do září.

Ústavní soud projednával výhrady skupiny konzervativních a krajně levicových poslanců, kteří se na něj obrátili po loňském schválení reformního dokumentu EU v obou komorách německého parlamentu. Tvrdili mimo jiné, že smlouva příliš oklešťuje německou suverenitu.

Jejich námitky dnes ústavní soudci odmítli. Zároveň ale nařídili parlamentu upravit související národní legislativu tak, aby obě parlamentní komory - Spolkový sněm a Spolková rada - získaly větší podíl na rozhodování. Teprve poté má prezident svým podpisem dokončit ratifikaci smlouvy v Německu.

ČTĚTE TAKÉ: Lisabonská smlouva: Klaus chce mít poslední slovo
Druhé irské referendum o Lisabonu bude už v říjnu
Německý ústavní soud: Zkoumáme Lisabon, ne celou Evropu

"Základní zákon říká 'ano' lisabonské smlouvě, ale na národní úrovni požaduje posílení parlamentní odpovědnosti za (evropskou) integraci," shrnul rozhodnutí soudu podle německých zpravodajských serverů předsedající soudce Andreas Vosskuhle. "Soud věří, že poslední překážka před dokončením ratifikace bude odstraněna rychle," dodal.

Bez parlamentu ani ránu

Německá vládní koalice křesťanských a sociálních demokratů se okamžitě po oznámení nálezu dohodla, že přeruší parlamentní prázdniny a na 26. srpna svolá mimořádnou schůzi Spolkového sněmu. Závěrečné hlasování o novém doprovodném zákonu by se v dolní komoře mělo konat 8. září, uvedli představitelé poslaneckých klubů CDU/CSU i SPD. Německá vláda tak chce dokončení ratifikace stihnout do parlamentních voleb, které se v zemi konají na konci září. V roce 2010 by smlouva měla vstoupit v platnost.

grafika.

Ústavní soud mimo jiné požaduje, aby všechny případné změny lisabonské smlouvy formálně schvalovaly obě komory německého parlamentu. To má platit i v případě, že EU bude chtít rozšířit své pravomoci o vydávání trestních zákonů.

Podobné opatření si odhlasovali také poslanci v Česku ve formě takzvaného vázaného mandátu. Ten zajišťuje, že vláda nebude moci v budoucnu převádět na unii další pravomoci bez souhlasu poslanců a senátorů. Stejné opatření má i Polsko, Nizozemsko nebo Británie.

Znak německého ústavního soudu. Köhler čekal na připojení svého podpisu právě na dnešní verdikt ústavního soudu. Smlouvu podepsanou v roce 2007 dosud ratifikovalo 23 států. Vedle podpisu německého prezidenta ji musejí signovat také hlavy Česka a Polska a schválit Irové v opakovaném referendu, které by se mělo konat v říjnu. Václav Klaus, který patří mezi hlasité kritiky lisabonské smlouvy, již oznámil, že vyčká rozhodnutí Irů a možného dalšího přezkoumání smlouvy českým ústavním soudem a svůj případný podpis připojí až jako úplně poslední.

"Dobrý den" pro Unii

Německé kancléřka Angela Merkelová dnešní verdikt ústavního soudu označila za "dobrý den pro lisabonskou smlouvu" a vyjádřila přesvědčení, že odstranění překážek k dokončení ratifikace parlament stihne ještě před vypršením svého funkčního období. Rozhodnutí soudu přivítal i předseda Evropské komise José Barroso, podle něhož umožní rychlé uzavření schvalovacího procesu v Německu. Ocenil také to, že soud shledal dokument v souladu s ústavou země.

Pozitivně vnímá zprávy z Karlsruhe také Švédsko, které se ve středu ujme předsednictví EU. Podle ministra zahraničí Carla Bildta nález soudu nijak výrazně ratifikační proces nekomplikuje. Klaus vzal rozhodnutí německého ústavního soudu na vědomí, sdělil ČTK jeho mluvčí Radim Ochvat s tím, že žádné bližší vyjádření českého prezidenta neočekává.

Lisabonská smlouva vstoupí v platnost až poté, co ji schválí všech 27 členských států EU.

Hlavní body Lisabonské smlouvy

- EU získá právní subjektivitu, neboť dosud je unijní právo legislativou Evropského společenství.

- Podle smlouvy se má snížit počet eurokomisařů na dvě třetiny počtu členských států (po roce 2014). Po protestech zejména Irska, jehož voliči smlouvu odmítli v referendu, se ale EU loni v prosinci dohodla, že vstoupí-li v platnost lisabonská smlouva, zajistí se (například dodatkem k přístupové smlouvě Chorvatska k EU), že si každá země svého komisaře ponechá. Pokud ale lisabonská smlouva v platnost nevstoupí, počet eurokomisařů se bude muset snížit, neboť to stanoví současná základní smlouva unie - smlouva niceská, která ale neříká, o kolik to má být.

- Unie bude mít předsedu Evropské rady voleného na dva a půl roku místo současného půlročního rotujícího předsednictví; zástupci členských států budou dál předsedat radám ministrů, nikoli však summitům.

- EU bude mít jakéhosi ministra zahraničí, ač formálně se tak jmenovat nebude. Nová funkce, spojená s místopředsednictvím Evropské komise (EK), spojí dosavadní úřad vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku (nyní Javier Solana) a komisaře pro zahraniční vztahy (nyní Benita Ferrerová-Waldnerová).

- Počet poslanců Evropského parlamentu (EP) se má snížit na nejvýše 751; z jedné země může být v EP maximálně 96 a minimálně šest poslanců.

- Při hlasování v radě ministrů bude rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, když s ním bude souhlasit 55 procent členských států, které budou představovat 65 procent obyvatel EU. Tento systém se bude ale uplatňovat až od roku 2014, přičemž do roku 2017 bude moci kterákoli země požádat o hlasování systémem, který stanoví niceská smlouva.

- K efektivnosti rozhodování EU má přispět rozšíření počtu oblastí, v nichž ke schválení stačí kvalifikovaná většina; jednomyslnost zůstane v zahraniční politice, daních, sociální politice a u změn smluv EU.

- Smlouva zakotvuje princip oboustranné flexibility - možnost přenášení pravomocí do Bruselu i zpět na členské země.

- Ve smlouvě je zmíněna i možnost vystoupit z EU.

- Rozšíří se pravomoci Evropského soudního dvora a EP v rámci spolurozhodování o přijímání nové unijní legislativy.

- Zvýší se práva národních parlamentů, které se budou moci dožadovat u Evropské komise, aby přehodnotila své návrhy, pokud bude pochybnost, že překračuje své kompetence.

- V protokolu smlouvy bude odkaz na "ioanninský mechanismus", který bude popsán v právně nezávazné deklaraci. Jde o podmínky, za jakých je možno dočasně zablokovat rozhodnutí rady ministrů.

- Smlouva nemá "ústavní" charakter, nejsou v ní pasáže o společných symbolech EU (mimo jiné o vlajce či hymně).

- Jako dodatek a v menším rozsahu zahrnuje Chartu základních práv, přijatou v prosinci 2000 v Nice. Nicméně hlavní text lisabonské smlouvy se zmiňuje o vyhlášení charty, což jí dává právní závaznost. Británie a Polsko mají stran charty výjimku.

Foto: Profimedia

Autor: ČTK , - red -