Německé fušerství. Obelhávání občanů při velkých stavbách

Skandál za skandálem. Němci jako příklad solidnosti, transparentnosti či neúplatnosti? Bejvávalo, možná. V žádném případě to dnes neplatí o velkých stavebních projektech, které se z převážné části platí z peněz daňových poplatníků. Megaostudou, která je označována za největší stavební katastrofu v dějinách Německé spolkové republiky, je nové letiště v Berlíně. Další projekty mu ale svou průšvihovostí šlapou na paty.

Šílenství při velkých projektech má svou metodu, zdůrazňují někteří němečtí komentátoři. Když jsou hlavními hráči politici, je třeba počítat s fušerstvím na stavbě, zdrženími a explozí nákladů.

Na začátku obvykle vypadá vše báječně. Krásné velké modely, hezky vyzdobené, s plastovými lidičkami. Letiště či nádraží vypadají v tomto provedení skvěle. Náklady se zdají únosné a politici nadšeně  švitoří.

Hlavně o přínosu pro občany-voliče, jejž bude ten který projekt mít.

A dále? Zpravidla se rozjíždí obvyklý scénář. Nové nároky, nové požadavky, nová přání. Dostavba zmíněného nádraží nebo letiště se stále odsouvá na pozdější termín. A náklady stoupají a stoupají. Na dvojnásobek, čtyřnásobek, x-násobek.

Lidé jsou naštvaní, politici kličkují a vysvětlují. Obvykle nepříliš důvěryhodně. A (ne)obratně se snaží zbavit odpovědnosti za něco, co ještě před nedávnem oslavovali a dávali si do štítu. Toho jsou už nějaký pátek Německo a svět svědkem v kauze nového Letiště Berlín Brandenburg (BER). Jde o vpravdě ukázkový příklad.

Berlínské letiště - jedna velká katastrofa

Nový vzdušný přístav se plánoval už od sjednocení Německa roku 1990. O šest let později se Berlín a Braniborsko dohodli na lokalitě. Soud však povolil stavbu až roku 2006.  Původně mělo být letiště otevřeno roku 2011. Rok předtím bylo ale jeho dokončení posunuto na rok 2012. Nyní se hovoří o letech 2014 nebo 2015.

Náklady na stavbu mezitím vyrostly na 4,3 miliardy eur, bez záruky.

Před zahájením stavby se hovořilo zhruba o polovině. Zodpovědní politici, především starosta Berlína Klaus Wowereit (SPD) a braniborský premiér Matthias Platzeck, si myjí ruce.

Jediné, co dosud na novém letišti opravdu funguje, je vězení pro deportované. Kvalita části vybudovaného areálu je tak bídná, že se objevují názory, že by se to mělo nejlépe zbourat a postavit znovu.

Další ránu dostalo letiště tento týden, když vrchní správní soud pro Berlín a Braniborsko zakázal "Wannsee Route", tedy leteckou trasu vedoucí nad jezerem Wannsee. Občané v jeho okolí jásají. Soud se tak ovšem nerozhodl kvůli hluku, ale kvůli výzkumnému jadernému reaktoru Helmholtzova centra, které se v této oblasti nachází. Při vybírání vzdušné trasy nebyla podle soudu vyhodnocena rizika možné nehody nebo teroristického útoku.

Bitva o nádraží. Ano, ne, ano...

Roku 2004 ve Stuttgartu představili projekt nového, víceúrovňového  železničního uzlu. Nádraží označované "Stuttgart 21" je vpravdě nádherné, architektonicky a technicky dokonale zpracované.

Tehdy, před devíti lety, se mluvilo o nákladech 2,5 milionu eur. Suma se však jako obvykle zvyšovala a v roce 2009 se stát, spolková země Bádensko-Württembersko a město dohodly na částce 4,5 miliard. Na konci loňského roku ale bylo jasné, že je třeba počítat s 5,6 miliardy eur.

O chtěné nechtěné nádraží se mezi demonstranty a policií sváděly až krvavé bitvy. Nakonec dalo projektu formálně zelenou referendum.  Hotový by měl být do roku 2021. Avšak jako obvykle - snad.

Také staré hanzovní město Hamburk má také svůj miliardový stavební hrob. Je jím Labská filharmonie (Elbphilharmonie). Zpočátku, roku 2005, se mluvilo o projektu superlativů za téměř hubičku: 77 milionů eur. O pouhé dva roky později to už však bylo 241 milionů. Mezitím se práce na rok zastavily, právě kvůli dohadům o náklady.

Jak nyní čerstvě informovala německá média, cena Labské filharmonie se vyšplhá na nejméně 600 milionů eur.

Desítky průšvihových projektů a zámky bez feudálů

Vyjmenovávat projekty, které jako by svou realizací z oka vypadly výše zmiňovaným, by zabralo mnoho stran textu.

Jako další příklady snad zmiňme alespoň Severojižní městskou dráhu v Kolíně nad Rýnem (Nord-Süd Stadtbahn Köln) a lipský tunel Leipziger City-Tunnel.

První stavba stála mimo jiné životy dvou lidí a způsobila zřícení budovy Kolínského státního archivu. Kdo to zavinil? Stále nejasné. Jasno je nicméně v otázce nákladů. Podle nejnovějších propočtů mají být 1,04 miliardy eur. Na počátku se udávalo 600 milionů eur.

A stavba půldruhého kilometru dlouhého tunelu v Lipsku? Vyjde na nejméně 960 milionů eur namísto prvotně plánovaných 572 milionů.

Zvláštní kapitolu by mohly tvořit dva Městské zámky (Stadtschloß), které mají vyrůst v centru Berlína a Postupimi. V případě hlavního města se opětovná výstavba kdysi stojící budovy může zdražit o pouhých 40 milionů eur - na 590 milionů.

Zámek v Postupimi má přijít na 120 milionů eur, což nemusí být považováno za mnoho. Mluví se sice o korupci a fušerství, ale hlavní problém je v tom, že v Postupimi pomalu chátrá mnoho autentických staveb z časů pruských panovníků. Peníze na jejich opravu však chybějí.

Zbabělí, nečestní politici

Podle Spolkového svazu německého průmyslu (BDI), je nyní v Německu blokováno přibližně 70 velkých projektů za 48 miliard eur. K důvodům, proč tomu tak je, patří netransparentnost, nedbalost a plánování za zády občanů, říká výkonný ředitel BDI Michael Knipper listu Süddeutsche Zeitung.

Podle jeho slov jde o nečestnost politiky, která se obává nekonečných diskusí, a proto má sklon skutečné náklady na výstavbu zamlžovat.

Jak už je zmíněno na začátku článku, nesprávné kalkulace stavebních nákladů mají zjevně systém. Ekonomičtí experti jako Werner Rothengatter z Karlsruhe zkoumají velké stavební projekty na celém světě. Rothengatter poukazuje na mechanismy, jež lze pozorovat právě v demokraciích.

Jejich občany doslova tahají za nos. Podle Rothengattera je zvyšování nákladů málokdy překvapivé. Dokládají to i berlínské letiště nebo filharmonie v Hamburku. Ve většině případů politici vyčíslí náklady pokud možno co nejnižší, aby získali pro projekt souhlas. Rizika zjevně úmyslné zamlžují.

Kdo náklady na projekt vyčísluje poctivě, má malou šanci ho realizovat, dodává Rothengatter.

Mnoho zodpovědných prý spekuluje s tím, že když náklady explodují do výše, je samotné už  poté nikdo činit odpovědné nebude. A když ano, za věc zpravidla osobně neručí.

V několika významných případech však němečtí politici na čachry s velkými stavbami dojeli, přímo či nepřímo.

Loni ze své funkce premiéra Porýní-Face odstoupil socialista Kurt Beck (SPD). V zemi vládl 18 let. Bílou vestu si nehezky zašpinil závodní dráhou Nürburgring, u níž zprvu tvrdil, že za ní z kapes daňových poplatníků nevydá ani cent. Poté však na projekt dala jeho vláda záruky čtvrt milionu eur.

Boje o už zmíněné nádraží Stuttgart 21 přispěly odchodu do opozice bádensko-württemberské křesťanské demokraty (CDU). Ti ve spolkové zemi panovali celé půlstoletí. Trůn a žezlo museli předat politikovi ze strany Zelených.

Čtěte dále

další zprávy