Nejkrvavější bitvy první světové války? U Verdunu a na Sommě

11.11. 05:42 | Autor: ČTK

Hlavní bitvy první světové války, která skončila před sto lety, 11. listopadu 1918, podepsáním příměří s Německem se odehrály na mnoha místech. Podívejte se na stručný přehled.

Bitva o Gallipoli

Před rozbřeskem 25. dubna 1915 se na tureckém poloostrově Gallipoli vylodily jednotky australského a novozélandského expedičního sboru (ANZAC), součást spojeneckých sil, v jejichž čele stáli Britové a v nichž byly zastoupeny také francouzské a indické oddíly. Poté následovalo devět měsíců krvavých bojů, jejichž cílem bylo zmocnit se strategického Dardanelského průlivu a ohrozit tak Istanbul, metropoli osmanské říše, která vstoupila do války po boku Německa a Rakousko-Uherska. V čele Turků stál Mustafa Kemal, později zakladatel moderního tureckého státu. Poražené spojenecké jednotky se od Dardanel nakonec stáhly a na bitevním poli zůstalo přes 35 tisíc mrtvých různých národností, mezi nimi 11 410 mužů ANZAC. Na druhé straně padlo na 86 tisíc tureckých vojáků.

Bitva o Halič

Tak je označována ofenziva ruské armády na rakouské části východní fronty v srpnu až září 1914. Po úvodních porážkách se ruská vojska dostala během protiútoku například až na území Slovenska a rakousko-uherská armáda utrpěla v této epizodě války velké ztráty. Podle některých odhadů kolem 300 tisíc vojáků skončilo v ruském zajetí. V bojích na rakousko-uherské straně byli ve velkém počtu nasazeni vojáci z Čech, Moravy a Slovenska, mnozí z nich přeběhli k Rusům.

Bitvy na Marně

Rychlé vítězství Německa nad Francií měl zajistit Schlieffenův plán, jehož základem bylo porušení neutrality Belgie a Lucemburska a mohutný obchvatný manévr přes tyto země na severní část západní fronty. Po počátečním německém postupu zastavily francouzské jednotky v září 1914 Němce v první bitvě u řeky Marny, zvané někdy "zázrak na Marně". Obě strany měly v této fázi války kolem 250 tisíc mrtvých či zraněných.

Druhá bitva na Marně v červenci až srpnu roku 1918 se stala poslední velkou bitvou na západní frontě. Proběhla v rámci Ludendorffovy ofenzivy a síly v ní změřily armády Francie, USA, Británie a Itálie s Němci. Přes počáteční německý postup přešli Spojenci postupně do protiútoku a Němci byli poraženi. Na každé straně padlo nebo bylo zraněno přes 100 tisíc vojáků.

Bitvy na Piavě

Italská řeka Piava se stala v letech 1917-1918 dějištěm tří bitev. K řece se italská vojska stáhla po porážce od německo-rakousko-uherských sil v bitvě u Caporetta v listopadu 1917. Na Piavě se ale podařilo Italům počátkem listopadu 1917 obranu zkonsolidovat a bojovalo se zde prakticky až do konce války v listopadu 1918. Italská a spojenecká vojska i za pomoci československých legionářů nakonec rakousko-uherskou armádu porazila a vytlačila zpět. Na italské frontě zemřelo 355 československých legionářů, dalších 55 mužů bylo popraveno po zajetí rakousko-uherskou armádou.

Bitva na Sommě

Bitva na řece Sommě v severní Francii byla nejkrvavější epizodou první světové války. Zahájena byla 1. července 1916, britsko-francouzská ofenziva ale nedokázala do listopadu prolomit frontu a bitva byla ukončena. Padlo v ní dohromady na 1,3 milionu osob. V září v bojích na řece Sommě nasadili Britové poprvé obrněná vozidla - tanky. Bitva, ve které neměli pěšáci proti kulometům a dělům žádnou šanci, se stala symbolem nesmyslného krveprolití na západní frontě.

Bitva u Tannenbergu

V polovině srpna 1914 zahájilo carské Rusko ofenzivu do Východního Pruska. Němcům se ale pod velením Paula von Hindenburga podařilo tento útok zastavit v bitvě u Tannenbergu i v dalších střetech a zatlačit Rusy zpět. Bitva si vyžádala na straně Ruska desítky tisíc obětí.

Bitva u Verdunu

Bitva u Verdunu, jedna z nejkrutějších a nejznámějších epizod první světové války, začala v únoru 1916. Proti sobě v ní stály francouzské síly vedené maršálem Philippem Henrim Pétainem a německé jednotky generála Ericha von Falkenhayna. Podle představ Berlína měla být bitva u městečka v severovýchodní Francii rozhodujícím zlomem ve vývoji války na západní frontě a počátkem slavného vítězství. Falkenhayn doufal, že masivním útokem na nejsilnější bod francouzské obranné linie - pevnost Verdun - během krátké doby nepřítele zlomí a vyčerpá. Vyčerpávající zákopové boje se vedly doslova o každý metr území, podle historiků ve skutečnosti nijak strategicky významného. Po deseti měsících urputných bojů se vítězství přiklonilo na stranu Francouzů. Obě strany dohromady ztratily asi 900 tisíc vojáků.

Bitvy u Yper

U strategického belgického městečka ležícího v Západních Flandrách se svedlo hned pět bitev, které do dějin vstoupily v několika směrech. V dubnu 1915 u Yper použila německá armáda poprvé chemické zbraně (chlórový plyn). Za přelom je považován útok u Yper z července 1917, kdy Němci poprvé použili nebezpečný hořčičný plyn, dnes zvaný yperit. Jako jedna z nejkrvavějších bitev do dějin vstoupila třetí bitva u Yper, též označovaná jako bitva u Passchendaele, která si mezi červencem a listopadem 1917 vyžádala přes 300 tisíc obětí mezi britskými vojáky, asi 85 tisíc padlo na straně Francie a 260 tisíc na německé straně (výsledkem byly nepatrné zisků na straně Spojenců). Lijáky během bitvy změnily bojiště v jeden velký močál a bitva se stala symbolem utrpění vojáků za první světové války. Hojně diskutovaná je role velitele britského expedičního sboru Douglase Haiga, který podle kritiků zapříčinil svými špatnými a nesmyslnými rozkazy ohromné britské ztráty.

Bitva u Zborova

V bitvě u Zborova, který leží na území dnešní Ukrajiny, v létě roku 1917 získali mezinárodní uznání českoslovenští legionáři. V bitvě bojovala československá brigáda o síle 3500 mužů, které se podařil průlom fronty. Ruská vláda poté zrušila omezení při vytváření československých jednotek a po rozšíření zprávy o vítězství legií u Zborova také výrazně vzrostly protirakouské nálady obyvatelstva. Ohlas bitvy také posílil pozici odboje. U Zborova padlo na 200 legionářů.

Foto: ČTK , Scherl

Autor: ČTK