Mazaný Fico. Vládnout bude dál po svém

Premiér Robert Fico předvedl mazaný politický tah a koaliční partneři ho nedokázali pořádně skřípnout, říká v rozhovoru pro TÝDEN renomovaný slovenský filozof a politolog Miroslav Kusý. Nová vládní koalice proto do značné míry pojede ve starých kolejích.

Překvapilo vás, že vzhledem k povolebnímu patu vznikla nová slovenská vláda už jedenáct dnů po hlasování?

Bylo to hodně rychlé, zvlášť vzhledem k tomu, že na Západě vlády vznikají celé měsíce. Poměr ministrů, tedy 9 pro Smer-SD, 3 Slovenské národní straně (SNS), 2 pro MOST-HÍD a jeden pro #Sieť, asi odpovídá situaci. Ale koaliční partneři Roberta Fica byli v pozici, kdy mohli žádat víc, dokonce přímo vydírat. Mohli odstavit Fica od postu premiéra nebo požadovat, aby se ministrem vnitra nestal Robert Kaliňák. Nebo chtít důležité posty, které si držel Smer a jsou symbolem jeho vládnutí. A to neudělali.

Jasným vítězem povolebních vyjednávání je tedy premiér Fico, který ovládl situaci?

Fico to uhrál na sto procent, protože si všechny důležité pozice zachoval. Má post premiéra, ministra vnitra, ovládá rozdělování eurofondů, má v rukou i kontrolní mechanismy. Partnerům pustil jen pár méně důležitých křesel. Mluvilo se o tom, že na pozice premiéra a ministra vnitra postaví Smer nové lidi, ale ani k tomu nedošlo. Fico teď rozhodně nemá důvod vládnout jinak.

Proč to ale koaliční partneři akceptovali?

I Béla Bugár (šéf MOST-HÍD pozn. red.) tvrdí, že víc se uhrát nedalo. Nechce se mi tomu věřit. První šok byl, že do toho MOST-HÍD a #Sieť vůbec šly. Já sám jsem volil MOST-HÍD a to co se stalo, byla zrada voličů. Byla tu nabídka od Fica a od pravicového lídra Richarda Sulíka z hnutí Sloboda a Solidarita. Mohli počkat, jestli Sulík dostane druhou příležitost a pokusit se alespoň sestavit pravicovou koalici. Jenže takové řešení a priori zavrhli. Vysvětlení se nabízí v tom, že strana jako MOST-HÍD, kterou z velké části volí národnostní menšina, bývá vždy do jisté míry izolovaná. Nemůže si proto dovolit být delší dobu odstavená od koalice, to by byla sebevražda. #Sieť je pak partají s krátkodobou existencí, část poslanců ji opustila, nemá příliš možností prosadit se.

Přitom ale #Sieť měla určitou dobu před volbami velmi vysoké preference, nejvyšší po Ficově straně.

Radoslav Procházka hodně potenciálu získal v prezidentské volbě, kdy skončil třetí. Vytvořil si určité zázemí a při současné kampani se pak sám pasoval do role lídra opozice, říkal si gazda. Chodil i v zimě v bílé košili s vyhrnutými rukávy, snažil se vypadat americky. Jenže ve skutečnosti zkazil, co mohl. Do parlamentu se dostal s odřenýma ušima a teď se zoufale chytil možnosti vytvořit koalici jako prostředek poslední záchrany.

Co ale žene do koalice Slovenskou národní stranu?

Prožívá triumfální návrat, několikrát byla na kolenou, rozpadla se, pak se slučovala a teď ji její šéf Andrej Danko přivedl znovu na výsluní. Podařilo se mu eliminovat svého předchůdce Jána Slotu, který stranu zavedl na okraj. Zbavil stranu primitivního nacionalismu, má korektní slovník, je to vzdělaný a kultivovaný člověk. Ale v té straně je stále plno starých tváří Slotovy gardy. A nacionalistické zázemí tam zůstává a je jejich voličskou základnou.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.

Čtěte dále

další zprávy