Kdo nezahýbá, není Francouz. Prezidenti a všechny jejich ženy

16.10. 10:59 | Autor: Jan Brodníček

François Mitterrand byl prezidentem Francie v letech 1981 až 1995.

Ve Francii vyšla kniha Lettres à Anne (Dopisy Anně). Nabízí dosud největší vhled do dlouholetého mileneckého vztahu prezidenta Françoise Mitterranda a historičky umění Anne Pingeotové. A připomíná, že sukničkář a francouzský prezident jsou téměř synonymní výrazy.

První psaní je datováno k 19. říjnu 1962. Přišlo spolu s knihou o Sokratovi a pětačtyřicetiletý senátor Mitterrand, v tu dobu osmnáct let ženatý, je adresoval "slečně Anne Pingeotové". Bylo jí devatenáct a dle francouzských zákonů byla ještě nezletilá. "Tato knížka bude poslem, který vám poví o mé věrné vzpomínce na několik hodin krásného léta, již chovám," dočetla se.

Ve spolupráci s Pingeotovou bylo zveřejněno celkem 1218 dopisů, které jí nejdéle sloužící prezident páté republiky (ve funkci 1981 až 1995) napsal v rozmezí třiatřiceti let. Je v nich vyjádřena Mitterrandova touha, jeho literární talent i to, jak se vztah obou lidí vyvíjel. Tykat si začali v roce 1964, kdy spolu strávili nějaký čas v Amsterdamu. "Miluji svoje ruce, které tě hladily. Miluji své rty, které z tebe pily," rozvášňoval se socialistický politik.

Hořící ohně, tryskající krev

Rozhodnutí o vydání knihy bylo pro francouzskou veřejnost velkým překvapením. Ne snad kvůli obsahu - jedná se o již dobře známý milostný příběh (viz níže) - ale proto, že Pingeotová se dosud pozornosti vyhýbala a třeba na žádosti o rozhovor roky reagovala odmítavě. Nyní dává čtenářům možnost nahlédnout hluboko nejen do svého soukromí, ale především do toho Mitterrandova. Nevyhýbala se ani peprnostem. "Miluji tvoje tělo, tu radost, která mnou proudí, když držím tvá ústa, vlastnictví, které hoří všemi ohni světa, tryskání mé krve v tvé hloubi, tvá rozkoš, jež se noří z vulkánů našich těl, plameny v prostoru...," stojí v dopise z roku 1970.

Poté, co se Mitterrand stal v roce 1981 na třetí pokus prezidentem, začala být korespondence vzácnější. Své lásce se nicméně svěřil, že mu lékaři diagnostikovali rakovinu prostaty a předpověděli něco mezi třemi měsíci a deseti lety života. Nemoc do konce života tajil, jeho dvojí život ovšem vyšel přece jen najevo.

Když to prasklo

O senzaci se postaral v roce 1994 týdeník Paris Match, když zveřejnil fotografii zachycující prezidenta a jeho dceru Mazarine. Anne ji porodila v roce 1974 a pojmenovala ji tak, jak si François přál - jméno bylo první na seznamu, jež jí zaslal. Ukázalo se, že Mitterrand měl vedle původní rodiny (s manželkou Danielle měl tři syny, z nichž první zemřel brzy po narození) vlastně ještě jednu. Třináct měsíců poté se Pingeotová poprvé ukázala na veřejnosti. Na Mitterrandově pohřbu stála spolu s Mazarine vedle bývalé první dámy.

Mitterrand prožil mnoho milostných afér - předloni se za jeho syna označil Švéd Hravn Forsne, když v 25 letech kandidoval do parlamentu - jeho vztah k Pingeotové byl ale očividně hlubší než ty ostatní. Svědčí o tom poslední dopis ze září 1994, který uzavírají tato slova: "Mým štěstím je myslet na tebe a milovat tě. Bylas štěstí mého života."

Francouzi Mitterrandovi jeho paralelní vztah nikdy nevyčítali. Jak ukazovaly tehdejší průzkumy veřejného mínění, většina chápala i to, že se Pingeotová zúčastnila pohřbu. Porozumění ukázala ostatně i Danielle Mitterrandová. "Ano, byla jsem provdána za sukničkáře, takový už je život. Zůstala jsem ale s ním, protože on byl jiný. S ním nebyl život nikdy nudný," napsala bývalá první dáma, která zemřela v roce 2011. Manžela neopustila možná i proto, že sama měla mnoho let milence - tělocvikáře Jeana Balenciho.

Kdo nezahýbá, není Francouz

Divíte se? Nedivte. Tohle je prostě Francie. Záletnictví k ní patří stejně jako víno a smrduté sýry. A kdo by v něm měl být lepší než prezidenti? Mají přece to, co některé ženy tolik přitahuje - moc, (zdánlivé) gentlemanství, jiskru v oku a trochu slizu. V Elysejském paláci se objevuje jeden proutník za druhým. Prezident Félix Faure tam zemřel v roce 1899 údajně v momentu, kdy mu jeho milenka poskytovala orální sex. To ale bylo ještě za třetí republiky, kdy hrál v zemi prim parlament. Dnes jsou hlavy státu pod mnohem větším drobnohledem, jejich aféry už dlouhou dobu nejsou tabu a v (auto)biografiích se často zmiňují. Pojďme to vzít pěkně popořadě.

Cudný de Gaulle

První prezident páté republiky je výjimkou potvrzující pravidlo. Uvádí se, že byl (možná až na válečná léta) věrný "tetě Yvonne", což byla přezdívka pro jeho manželku. Získala ji kvůli tomu, že vystupovala proti prostituci, prodeji pornografických časopisů na stáncích a zobrazování sexu v televizi. Odmítala, aby byli cizoložníci členy vlády a dokonce na manžela tlačila, aby ve Francii zakázal minisukně. Ten její linii navenek dodržoval, ve skutečnosti byl prý ale o něco uvolněnější.

Pompidouovi na orgiích?

Vše začalo, až když de Gaulla v roce 1969 nahradil jeho dlouholetý premiér Georges Pompidou. Přesněji těsně předtím. Vypukla takzvaná Markovićova aféra, do níž byli zapleteni i Pompidou se svou chotí. Marković byl zabitý bodyguard Alaina Delona a při vyšetřování se v jeho autě našli fotografie, které údajně zachycovaly paní Pompidouovou při Delonem pořádaných sexuálních orgiích. Dodnes se neví, jestli Marković zemřel, protože viděl, co neměl, nebo zda šlo o špinavý předvolební trik.

CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 17. ŘÍJNA 2016.

Foto: ČTK/Mevald Karel, Krumphanzl Michal/AP

Autor: Jan Brodníček