Kdo, kde a s kým, zní Bruselem

26.05. 06:30 | Autor: Johanna Grohová

Tak to má Barroso jisté? A bude Blair novým evropským prezidentem? A dostanou Poláci předsedu europarlamentu? Anebo zamíchá kartami ještě Berlusconi? Tyto otázky nyní plní rozhovory účastníků bruselského eurosvěta.

Konečně unijní téma, které lze nějak uchopit, oddychnou si novináři. Řeč není o nudných kvótách a dovozních subvencích, ale o jménech, tedy konkrétních lidech. A čím známější jména, tím lépe.

ČTĚTE TAKÉ: V Chabarovsku jsem nebyl, pravil prý Klaus. A letělo se
Poláky namíchl klip EU k pádu komunismu

Už nyní poloskrytě probíhá nominační souboj o několik důležitých "prezidentských" postů v Evropské unii. O šéfa Evropské komise a parlamentu. A také o post prezidenta EU a vysokého představitele pro zahraniční záležitosti, v praxi jakéhosi "ministra zahraničí unie". Tedy pokud začne platit lisabonská smlouva.

Komisi nejspíš opět dostane Portugalec José Manuel Barroso. Stane se tak zřejmě bez nějakého všeobecného nadšení a chvály. V pozici, kterou zastával posledních pět let, bude zřejmě potvrzen o nadcházejícím červnovém summitu EU. Socialisté na Barrosovi sice nenechají niť suchou, ale nemají žádného protikandidáta.

Proti Blairovi hrají libra a Irák

Tony Blair má v unii příznivce i odpůrce. Ač hra o lisabonskou smlouvu ještě neskončila, už teď se živě spekuluje o tom, kdo získá nový post stálého prezidenta Rady Evropské unie. Dlouhodobě nejvážnějším kandidátem je britský expremiér Tony Blair. Očekává se od něho, že by mohl v podstatě ceremoniální a reprezentativní funkci dodat nutnou váhu. Paradoxně si však labouristu Blaira nepřeje levice.

Nemůže mu odpustit jeho angažmá ve válce v Iráku po boku USA. Jiní zase hůře tráví to, že by evropský "top job" měl zastávat zástupce jedné z nejeuroskeptičtějších zemí v Evropě, která navíc ohrnuje nos nad společnou unijní měnou eurem.

Nicméně Blair má zatím největší šanci. On sám, nyní zvláštní vyslanec pro Blízký východ, však hlasitě zájem o prestižní post najevo zatím nedává.

Merkelová nehoří

Zapředete-li na toto téma hovor v Bruselu, mnozí se svěří, že by v čele unie nejraději viděli německou kancléřku Angelu Merkelovou. Ta sama pro Blairův nástup do vysoké pozice podle neoficiálních náznaků příliš nehoří. Naopak podporovala lucemburského premiéra Jean-Clauda Junckera. Jeho šance jsou však mizivé, protože ho nepodpoří francouzský prezident Nicolas Sarkozy.

Tony Blair s unií spolupracuje jako vyslanec pro Blízký východ. Debaty o tom, kdo, kde, s kým a jak jsou v Bruselu vítanou změnou. "Je na čase, že se zbavíme institucionálního balastu, debat o složitém systému hlasování a můžeme pořádně probírat, co, kdo, jak a s kým," poznamenala členka jednoho váženého think tanku v Bruselu.

A má pravdu. Deset let trvající tahanice o podobu evropské ústavy alias lisabonské smlouvy unavilo i nejoddanější euromilce. Proto i ti, kteří si o smlouvě nemyslí příliš mnoho pěkného, chtějí, aby už Irové řekli v referendu napodruhé ano a věc byla jaksi z krku. Diskuze o lidech jsou přeci jen mnohem zábavnější.

Foto: Reuters

Autor: Johanna Grohová