Italové jdou k volbám. Umožní Berlusconiho návrat?

24.02. 08:30 | Autor: ČTK

Silviu Berlusconimu se podařilo politické zmrtvýchvstání.

Italské parlamentní volby, které měly této jihoevropské zemi po předloňské demisi premiéra Silvia Berlusconiho a mezidobí úřednické vlády Maria Montiho konečně přinést politickou stabilitu, se snadno mohou změnit v drama s obávaným nerozhodným výsledkem.

Podle posledních předvolebních průzkumů totiž favorizovanému levicovému bloku Piera Luigiho Bersaniho nečekaně šlape na paty pravicová koalice kolem expremiéra Berlusconiho a do hry může výrazně zasáhnout i neodhadnutelné populistické Hnutí pěti hvězdiček. Téměř třetina Italů se navíc ještě nerozhodla, komu v neděli a v pondělí odevzdá svůj hlas.

Favorit na post premiéra Pier Luigi Bersani. K volbám se 24. a 25. února může vydat celkem 49 milionů Italů, kteří budou rozhodovat o jménech 630 poslanců a 315 senátorů. Jejich hlasy ukážou, zda země poznamenaná hospodářskou krizí chce dál pokračovat v tvrdé úsporné politice zahájené Montiho kabinetem.

Proti některým Montiho reformám se překvapivě staví hlavně pravice: blok Berlusconiho, vedený expremiérovou stranou Lid svobody (PdL), například láká voliče na zrušení nepopulární daně z nemovitosti. Sedmašedesátiletý bývalý předseda vlády, kterého ještě před rokem komentátoři kvůli jeho četným skandálům odepisovali, má podle průzkumů na své straně téměř 30 procent voličů a za Bersanim zaostává jen o několik procentních bodů.

Centristický blok úřednického premiéra Montiho se naopak se 14 procenty podpory se soupeři příliš měřit nemůže a v průzkumech nestačí ani na protievropské Hnutí pěti hvězdiček bývalého oblíbeného komika Beppeho Grilla, které těží z opozice proti současné politické garnituře.

Současný premiér Mario Monti. Zveřejňování výsledků průzkumů veřejného mínění je v Itálii dva týdny před volbami zakázáno, a tak není jasné, kterým směrem se preference voličů v rozhodující fázi kampaně posunuly. Sociologové upozorňují na to, že v Itálii je stále nebývale mnoho nerozhodnutých lidí, kteří si budou favorita vybírat až na poslední chvíli. Výsledek hlasování proto nakonec může být velmi těsný, což by mohlo způsobit povolební pat a v důsledku nutnost konání dalších voleb.

Dolní komoru italského parlamentu by díky volební prémii, která vítězi bez ohledu na počet procent získaných hlasů zaručuje většinu mandátů, mohla ovládnout levice. V senátu je zase pravděpodobnější úspěch pravice, protože ta díky volebnímu systému bude těžit ze své podpory v hustě obydlených severoitalských regionech, jako jsou Lombardie či Benátsko. Tam Berlusconimu přinese body i tradiční koaliční partner - nacionalistická Liga severu, která dlouhodobě prosazuje osamostatnění severní Itálie. Klíčové tudíž nakonec může být to, zda se Bersanimu a jeho Demokratické straně (PD) podaří dohodnout s blokem Maria Montiho, jenž na miskách vah nejspíš bude rozhodující silou.

Někteří Italové si o smysluplnosti voleb myslí své. Evropští komentátoři výsledky italských voleb očekávají se značnými obavami. Hrozí podle nich, že Itálie opustí reformní kurz a začne zbytek kontinentu znovu ohrožovat svými rostoucími ekonomickými problémy. Vedoucí představitelé EU se zase netají kritikou nečekaného černého koně voleb - Silvia Berlusconiho, který slibuje uvolnění "utažených opasků".

I když mediální magnát Berlusconi nemá ambice stát se popáté premiérem a v případné vládě by chtěl získat křeslo ministra hospodářství, vrátil by ho triumf PdL zpět do nejvyšších pater politiky. Nadcházející hlasování tak do značné míry bude i referendem o tom, zda si italská veřejnost comeback této "těžké politické váhy" přeje.

Vizitky hlavních stran kandidujících ve volbách

DEMOKRATICKÁ STRANA (Partito Democratico, PD)
Strana levého středu, sociálnědemokratická, favorit voleb, dle průzkumů má až 40 procent podpory voličů. V průběhu minulého roku se DS projevila jako nejspolehlivější opora vlády premiéra Maria Montiho. Vede ji od roku 2009 Pier Luigi Bersani. DS je následovnice Italské komunistické strany, ve které Bersani zahájil politickou kariéru. Vznikla v říjnu 2007 spojením několika levicových a centristických stran, zejména Levicových demokratů (DS) a strany Kopretina (La Margherita). Bersaniho levicovou koalici před volbami tvoří jeho strana a koalice stran hnutí SEL (Sinistra-Ecologia-Liberta), v jejímž čele stojí Nichi Vendola.

LID SVOBODY (Il Popolo della Liberta, PdL)
Středopravá strana Silvia Berlusconiho, druhá ze dvou nejsilnějších stran v zemi. Vznikla v listopadu 2007 sloučením Národního spojenectví (AN) a tehdejší Berlusconiho strany Vzhůru, Itálie (Forza Italia), která v této straně představuje většinu. Forza Italia, která vznikla v první polovině 90. let 20. století, od počátku své existence patřila k největším politickým subjektům v Itálii. PdL, jež v minulých volbách v roce 2008 získala téměř 40 procent hlasů, do listopadu 2011 vytvořila vládní koalici s Ligou severu Umberta Bossiho. Hájí tradiční hodnoty liberálního konzervativismu a křesťanské demokracie.

HNUTÍ PĚTI HVĚZDIČEK (Movimento 5 Stelle, M5S)
Populistické hnutí, které založil komik Beppe Grillo. Vzniklo v říjnu 2009. Propaguje ekologii, je proti euru, částečně euroskeptické. Je pro přímou demokracii, proti korupci. V místních volbách v roce 2012 výrazně zabodovalo.

OBČANSKÁ VOLBA (Scelta Civica)
Centristická politická strana, kterou letos v lednu založil odcházející premiér Mario Monti na podporu svých reformních plánů. Součást koalice S Montim pro Itálii, společně se Svazem středu (Unione di Centro, UdC) Piera Casiniho a strany Budoucnost a svoboda pro Itálii (Futuro e Liberta per Italia, FLI) Gianfranca Finiho.

OBČANSKÁ REVOLUCE (Evoluzione Civile)
Nová levicová aliance, vznikla pod vedením Antonia Ingroii v prosinci 2012. Ingroia si získal reputaci v boji proti organizovanému zločinu v roce 1992, kdy nastoupil jako soudce v Palermu a úspěšně nahradil dva soudce - Giovanna Falconeho a Paola Borsellina, zavražděné mafií. Poté úspěšně bojoval s organizovaným zločinem v Guatemale, kam byl vyslán OSN.

Foto: ČTK/AP , Gregorio Borgia, Marco Cantile, Antonio Calanni, LaPresse/Roberto Monaldo

Autor: ČTK