Islandský kolaps ničí obyčejné lidi

19.10. 15:15 | Autor: AP

Až dosud žila pětadvacetiletá Audur Elín Sigurdardóttirová obyčejný islandský sen, žila v pronajatém bytu a se svým přítelem měli dvě auta. To vše z peněz, které si společně vydělali z jednoho zaměstnání na plný úvazek a z druhého na částečný.

"Teď žiju doma s mámou, mám tři zaměstnání a stále to není dost, abych splácela dluhy," řekla. Finanční zhroucení Islandu není jen bankovní katastrofou, ale ničí také životní sny a převrací vzhůru nohama životy této kdysi blahobytné země.

Ještě minulý rok vyhrál Island průzkum OSN o "nejlepší zemi pro život", ve kterém byli jeho občané označeni jako nejvíce spokojení lidé na světě. Akciový trh zažíval boom, bohaté společnosti, které kormidlovali mladí výkonní ředitelé, horečně skupovaly ostatní napříč Evropou a Islanďané si užívali jedny ze světově nejvyšších příjmů na osobu.

Půjčky na auta a další věci se stalý téměř neúnosným břemenem. Teď už to tak není. Vlny světové finanční krize neúprosně omývají břehy tohoto vulkanického ostrova, kde žije asi 320 tisíc lidí. Rozhodnutí vyměnit rybaření za komplex půjček tvrdě dopadlo na ekonomiku a nyní si vybírá hořké daně.

Pro běžné Islanďany je největší problém to, že byli vyzýváni, aby si žili luxusním životem, aby si kupovali domy a auta. Vše pak bylo ze 100 procent financováno z půjček, jejichž základ tvořily cizí měny.

Takové půjčky byly nesmírně populární, protože měly ve srovnání s půjčkami založenými na silné islandské koruně nízké úrokové sazby. Ale teď, když se islandská měna propadá, nejsou tisíce lidí schopny splácet.

Neradostné vyhlídky Islandu: země na pokraji krachu. V místních novinách vycházejí inzeráty, v nichž majitelé aut nabízejí hotovost až 770 tisíc korun (asi 120 tisíc Kč) tomu, kdo je zbaví jejich vozu a kdo si tak na sebe převezme odpovědnost za jejich půjčku.

Kolbeinn Blandon, který vlastní prodejnu aut Höfdahöllin na okraji hlavního města, říká, že devizové půjčky Islanďany zabíjejí.

Blandon obvykle prodá měsíčně až 150 aut. Tento měsíc jich prodal zatím jen osm. Jeho zaměstnanci tak při dlouhých pauzách na cigaretu, kdy v dohledu není žádný zákazník, jen vedou prázdné řeči. Lidé si prý nejvíce pořizují levnější auta, zatímco na ty dražší se práší, protože je nikdo nechce.

Blandon teď plánuje export těchto aut zpět do Evropy, kde, jak doufá, silné euro vyváží náklady na jejich převoz.

Ostrov uprostřed devadesátých let dereguloval svůj finanční sektor a vytvořil islandskou burzu. Islanďané se horlivě zapojili do boomu s cennými papíry, díky němuž se běžným rodinám za pouhých pět let zúročilo jejich bohatství o 45 procent. Nyní se většina těchto zisků doslova přes noc vypařila.

Občasná návštěva restaurace zůstává posledním luxusem Islanďanů. "Opravdu se hodně bojím, co se stane," řekla devatenáctiletá Alexandra Sif Herleifsdóttirová, která pracuje v baru. "Máme strach, že můžeme přijít o naše místa."

Její kamarádka Sigurdardóttirová říká, že omezila utrácení. Drink po práci tak prý zůstal jedním z posledních luxusů, které si ještě dopřává.

Hněv Islanďanů roste a lidé hledají někoho, koho by mohli za tento velký pád obvinit. Jedenadvacetiletý Ólafur Sigurdsson je rozzlobený jak na banky, které jednaly za zavřenými dveřmi, tak i na vládu, která sice denně v televizi krizi vysvětlovala, ale prý naprosto nesouvisle.

"Tihle lidé chodí do televize a my můžeme v jejich tvářích vidět, že jsou bezmocní," řekl nevrle.

Vláda zkoušela lidem příčiny krize vysvětlit, ale prý podivně. Elísabet Jökulsdóttir při demonstraci u kanceláří centrální banky v Reykjavíku nesla ceduli s nápisem "Zůstaňte v klidu, když vás okrádáme". "Můj syn přišel o všechny své úspory jen pár dní poté, co nám řekli, že to bude v pořádku," zlobí se. "Někdo musí nést odpovědnost."

Kromě zoufalství a hněvu ukazují mnozí Islanďané stoický klid, který je typický pro tuto zemi. "Můžeme se poučit z toho, co jsme udělali špatně. Můžeme učinit lepší rozhodnutí," řekl jedenadvacetiletý tiskař Alvin Zogu o bankéřích, kteří způsobili finanční kolaps.

Takový optimismus je ale v blízké době bláhový: znovu povstat z popela potrvá roky, pokud ne desetiletí. Kolaps bankovního systému epických rozměrů způsobil růst inflace a snížil zájem investorů. Premiér Geir Haarde oznámil, že obnova ekonomiky jeho malé zemi potrvá roky.

Kdo doplatí na krizi? Obyčejný Islanďan. Vláda již použila nouzové pravomoci a převzala kontrolu nad třemi největšími bankami, obchodování na burze bylo omezeno, ale pokus zastavit volný pád islandské koruny skončil neúspěchem.

Dodávky cizích měn vyschly a Británie použila protiteroristický zákon, aby zmrazila majetek islandských bank. Ostrov se ještě nikdy necítil tak opuštěný.

"Je to pocit, jaký jsem nikdy nezažil. Je to skoro zase jako 11. září (2001, teroristické útoky v USA). Je to, jako bychom zažívali něco, co se stává pouze jednou za život," řekl jedenadvacetiletý Ólaf Helgason.

Foto: Reuters, AP, AFP

Autor: AP