Jean-Yves Le DRIAN (65; ministr obrany) - ministr obrany již od května 2012. V této funkci řídil mimo jiné stažení francouzských vojáků z Afghánistánu či úspěšnou operaci francouzských jednotek v Mali. Předtím stál od dubna 2004 do června 2012 v čele regionu Bretaň. V letech 1981 až 1998 byl starostou města Lorient. Ve vládě působil už za prezidenta Françoise Mitterranda jako státní tajemník pro záležitosti moře (květen 1991-duben 1992).
Narodil se 30. června 1947 v přístavu Lorient (bretaňský departement Morbihan). Vystudoval historii na Renneské univerzitě. V roce 1974 vstoupil do Socialistické strany a čtyři roky nato byl poprvé zvolen poslancem parlamentu.

Laurent FABIUS (67; ministr zahraničí) - ministr zahraničí od května 2012; v této funkci na sebe asi nejvíce upozornil angažováním se na Ukrajině. Patří k veteránům Socialistické strany. V pouhých 37 letech se v červenci 1984 stal za prezidenta Françoise Mitterranda nejmladším francouzským premiérem, jímž byl do března 1986. V letech 2000-2002 za vlády Lionela Jospina vedl ministerstvo financí. V roce 2007 se v primárkách PS neúspěšně ucházel o kandidaturu na prezidenta.
Narodil se 20. srpna 1946 v Paříži. Vystudoval několik vysokých škol včetně elitní vysoké školy pro správní úředníky (ENA) a v roce 1974 se stal členem PS. Brzy patřil k nejbližším mužům tehdejšího šéfa opozice Mitterranda. Po Mitterrandově zvolení prezidentem v roce 1981 byl dva roky ministrem-zmocněncem pro rozpočet a v březnu 1983 převzal na rok vedení ministerstva průmyslu. V roce 1978 byl poprvé zvolen do parlamentu, jehož byl dvakrát předsedou (červen 1988-leden 1992 a červen 1997-březen 2000). Od července 1989 do dubna 1992 byl europoslancem. Od ledna 1992 rok předsedal Socialistické straně.

Ségolène ROYALOVÁ (60; ministryně životního prostředí) - od března 2004 stojí v čele kraje Poitou-Charentes, ministryní životního prostředí byla již v letech 1992-1993. Ve vládě zasedala též jako ministr-zmocněnec pro vzdělání (1997-2000) a rodinu (2000-2002).
Kromě bohatých politických zkušeností je známá i vztahem s prezidentem Françoisem Hollandem, s nímž žila přes 30 let a s nímž má čtyři děti. Rozešli se v červnu 2007, krátce po prezidentských volbách, v nichž podlehla ve druhém kole Nicolasi Sarkozymu. O rok později těsně prohrála v souboji o funkci šéfa socialistů, v roce 2011 neuspěla v jejich primárkách na prezidenta a rok nato se neúspěšně pokusila dostat do parlamentu.
Narodila se 22. září 1953 v senegalském Dakaru, vyrůstala v Lotrinsku. Vystudovala ekonomii na elitním pařížském Institutu politických věd a prestižní školu pro státní úředníky (ENA). Vstup do Socialistické strany byl prý jejím protestem proti autoritářskému otci, důstojníkovi hlásícímu se k extrémní pravici. Po skončení školy od roku 1981 pracovala jako poradce tehdejšího prezidenta Françoise Mitterranda. V roce 1988 byla poprvé zvolena do Národního shromáždění.

Michel SAPIN (61; ministr financí) - ministr práce (od května 2012) a blízký spolupracovník prezidenta Françoise Hollandea. Jako ministr financí působil už za prezidenta Mitterranda od dubna 1992 do března 1993 a předtím byl rok státním tajemníkem v úřadu ministra spravedlnosti. Ve vládě působil též jako ministr pro reformu státní správy (březen 2000-květen 2002).
Narodil se 9. dubna 1952 na předměstí Paříže v Boulogne-Billancourt. Vystudoval historii a zeměpis na Sorbonně. Absolvoval též pařížskou École Normale Supérieure (ENS), Institut politických věd a elitní vysokou školu pro správní úředníky (ENA). Do Socialistické strany vstoupil v roce 1975 a v roce 1981 se poprvé stal poslancem. V letech 1989 až 1994 byl radním města Nanterre a poté dvakrát starostou města Argenton-sur-Creuse (1995-2001 a 2002-2004).