Filmařka má jasno: Orbán je diktátor

Patří mezi velké kritiky maďarského premiéra Viktora Orbána. Ve svém posledním snímku se dokumentaristka ESZTER HAJDÚ snažila ukázat, proč Maďaři propagátora neliberální demokracie stále tolik podporují. "Orbán je oportunista, který ví, jak využívat moc. Stojí v čele diktatury," tvrdí.

Ve svém dokumentu Maďarsko 2018 - v zákulisí demokracie jste sledovala kampaň před posledními parlamentními volbami. Nyní nás čekají evropské volby a Fidesz Viktora Orbána používá stejnou strategii: varuje před imigranty a Georgem Sorosem. Jak je možné, že to pořád funguje?

Myslím, že v maďarské společnosti je dlouhá tradice hledání nepřátel, obětních beránků. V devatenáctém století byly Uhry první zemí, ve které se konaly antisemitské procesy (v roce 1882, sedmnáct let před českou hilsneriádou, se odehrála aféra v Tiszaeszláru, pozn. red.). Orbánova vláda tažení proti uprchlíkům nevymyslela. Krajně pravicové nálady se projevovaly už předtím v celé Evropské unii. Oni to jen upravili pro maďarskou společnost. Navzdory tomu, že v Maďarsku nechce zůstat jediný uprchlík, dokázali vyvolat obrovskou zlobu a strach. Maďaři jsou dnes pořád v psychickém šoku. Věří tomu, že uprchlíci přijdou a znásilní ženy a děti. Opravdu těmto lžím věří.

To, že se někdo bojí imigrantů, se asi dá pochopit, ale není směšné, že někoho děsí Soros, kterému je už osmaosmdesát let?

Tvůrci té kampaně si podle mě sami uvědomují, jak je to absurdní. Jeho věk je pro ně trochu problém. Tuší, že by mohl brzy umřít, a začínají čím dál více varovat před jeho synem Alexanderem. Tvrdí, že je ještě nebezpečnější. Jde o totéž - bohatý Žid, který údajně používá nejrůznější triky, aby zničil Maďarsko. Ideální nepřítel lidu.

Kdyby Orbán neměl uprchlíky, Sorose a Brusel, kdo by byl maďarským nepřítelem? Slovensko? Rumunsko?

To nevím. Vláda si dlouho vybírala hlavně vnitřní nepřátele. Například učitele, ale ti už teď dělají, co kabinet chce. Předtím byli nepřáteli bezdomovci, Romové, Židé, homosexuálové. Všechny tyto skupiny byly terčem nenávisti provokované vládou. Když jde ale o nepřítele, který není v Maďarsku, je mnohem snazší vyvolávat vůči němu nenávist. Lidé na venkově nikdy neviděli migranta. Maďarská společnost je velice homogenní. Máme jenom romskou menšinu, asi šest set tisíc obyvatel, a asi osmdesát tisíc Židů. Všichni u nás vypadají stejně, panuje strach z imaginárních nepřátel.

Ve svém filmu jste sledovala kampaň Fideszu a zároveň kampaň expremiéra Ference Gyurcsányho, lídra Demokratické koalice, který jasně prohrál. Co podle vás udělal špatně? Poučila se opozice před evropskými volbami ze svých chyb?

Já myslím, že vůbec neměli šanci vyhrát. Gyurcsány to podle mě dělal hlavně proto, aby měl v duši klid, že udělal všechno, co mohl. Byla to bitva, v níž nešlo zvítězit. Média jsou zcela kontrolována vládou. Pětadevadesát procent zpráv přichází od ní, opoziční média nemají peníze. Není cesta, jak by opoziční politici mohli lidem předložit své argumenty. Mohou oslovit jen velmi malou část populace. A je otázka, jestli je vůbec možné proti takto iracionální kampani racionálně bojovat.

Proč jste v dokumentu jako představitele opozice sledovala zrovna nepopulárního Gyurcsányho, který v roce 2006 říkal, že jeho vláda lidem nepřetržitě lhala?

O tehdejších výrocích Gyurcsányho si samozřejmě také myslím svoje. Chtěli jsme ale, aby se náš dokument věnoval jen současnému dění. A já myslím, že Gyurcsány je demokratickým politikem a Orbánovou protiváhou.

Jaký dojem na vás dělá Orbán jako člověk? Obzvlášť charismaticky nepůsobí.

Je to zvláštní, že? Vypadá jako obyčejný člověk. Když má projev, vždycky ho čte z papíru, nemluví spatra. Někdo mu ty projevy píše. Před pětadvaceti lety byl navíc progresivním demokratickým politikem, studoval v Anglii za Sorosovy peníze. Odhadl ale, co se bude dít, a chopil se příležitosti. Není moc kreativní ani talentovaný, je to oportunista, který ví, jak využívat moc.

Gyurcsány tvrdí, že je Orbán diktátor. Také si to myslíte?

Ano. Diktátora můžete samozřejmě definovat různými způsoby. Ale vzhledem k tomu, že se lidé nemohou určitě informace dozvědět předtím, než jdou k volbám, myslím si, že v Maďarsku existuje diktatura.

Evropská lidová strana (EPP) nedávno pozastavila Orbánovu Fideszu členství. Je to pro něho velký problém? Nakonec nebyl úplně vyloučen, jak hrozilo.

EPP váhala, protože neví, jak moc budou v evropských volbách úspěšní nacionalisté. Pochopitelně věděla, že by pro ni bylo nepříjemné, kdyby vyloučením Fideszu ztratila poslance. Pro Orbána je důležité dostávat z EU peníze. Podle mě mu jde jen o ně. Tvrdí sice, že má vizi, jak EU změnit, ale tím si vůbec nejsem jista.

Co si voliči Fideszu, případně Maďaři obecně, myslí o Česku? Považují ho za spojence? Praha a Budapešť k sobě nikdy neměly moc blízko, v posledních letech se to ale celkem změnilo.

Maďaři si nemyslí nic, protože se o cizí země vůbec nezajímají. Soustřeďují se na to, co se děje v Maďarsku. Zprávy ze zahraničí v médiích nemáme. Pro Orbána je ale samozřejmě dobré, že má v Česku nebo Polsku tak dobré přátele.

Orbánovi kritici upozorňují na špatný stav zdravotnictví a na skutečnost, že jeho známí rozkrádají fondy EU. Jak to, že to voličům nevadí?

To netuším. Ale zdravotnictví je v Maďarsku na strašné úrovni. Je to odporné, jako noční můra. Když potřebujete ošetření u lékaře, je možné, že budete muset čekat několik dní, než se na vás dostane. A pokud jde o zneužívání fondů, na to je expert Lörinc Mészáros, Orbánův přítel z dětství, vyrůstali ve stejné vesnici. Dříve dělal nějakou obyčejnou práci, a teď je jedním z nejbohatších lidí v zemi. Je to jako vtip. Patří mu nemocnice, doly, všechno možné...

Kam až může Orbánova neliberální demokracie zajít?

Média už jsou vyřízená. Soudnictví bylo dosud relativně nezávislé, od přijetí nových zákonů už ale také není. Těžko říct, na co se ještě zaměří. Svobodu pohybu omezovat nebudou, jsou rádi, když ti, kdo s nimi nesouhlasí, odejdou ze země. Pokud jde o svobodu projevu, v posledních deseti letech například nevznikl žádný politicky kontroverzní dokument. Mí kolegové z branže nevytvářejí nic protirežimního. Máme Maďarský národní filmový fond, ten ale finančně podporuje jen snímky, které nejsou kritické vůči vládě. O mém filmu se třeba v Maďarsku vůbec neví. V dubnu tam chceme dělat promítání, tak snad vzbudíme nějaký rozruch.

Váš předchozí film Verdikt v Maďarsku se zabýval soudním procesem s přívrženci krajní pravice obviněnými ze série vražd Romů. Podněcuje podle vás Orbán takové zločiny?

On sám krajně pravicovou rétoriku zosobňuje. Vždyť říká, že uprchlíci si nezaslouží žádné přijetí a měli by umřít tam, kde jsou. Fidesz je teď radikálnější než Jobbik, vyměnili si místa. Nejsilnější opoziční stranou jsou teď bývalí neonacisté, kteří museli zmírnit své pozice, protože premiér jim přebral voliče.

V osmdesátých letech bylo Maďarsko asi nejliberálnější zemí východního bloku. Jak si ten přerod vysvětlujete?

Je to obrovská změna. Nemám ponětí, jak se to mohlo stát. Jsem zvědavá, co se bude dít dál. Lidé jsou ale stále chudší a za deset let snad bude jasné, že celá ta kampaň proti uprchlíkům byla lživá. Potom se musí něco změnit.

Eszter Hajdú (40)

Maďarská dokumentaristka žijící nyní v Portugalsku. V minulosti pracovala jako novinářka a producentka. Ve svých dílech se zabývá především sociální tematikou. Její snímek Verdikt v Maďarsku, jenž sledoval soudní proces s pachateli vražd Romů, v roce 2014 zvítězil na festivalu Jeden svět. Na letošním ročníku byl promítán její nejnovější film Maďarsko 2018 - v zákulisí demokracie.

Čtěte dále

další zprávy