Evropu zaplavují nacističtí chlupáči

22.03. 18:40 | Autor: Petr Podaný

Ctihodné britské Timesy si města Kassel v německém Hesensku všimnou jen výjimečně. Nedávno se tak stalo, a sice v podobě varování před nacistickými chlupatci, kteří nejen že obsazují postupně Evropu, ale mohla by prý hrozit i jejich invaze do Británie. Pod anglickým názvem účastníka případného novodobého blitzkriegu, „nazi-raccoon", se však skrývá v očích mnoha lidí roztomilý tvoreček. Mýval.

Timesy nejsou prvním listem, který před invazí náckovských mývalů do Británie varoval. Ostatně, část ostrovních médií si do Němců ve spojení s jejich hnědou minulostí rýpne s velikou potěchou, kdykoli to jen jde.

V případě nacistických mývalů je pro Brity hlavním městem hnutí (Bewegung) severohesenský Kassel.

Už na vás jdeme, kamarádi lidičky. V jistém smyslu oprávněně. Historie šíření mývala severního (Procyon lotor) Evropou je pevně spjata s jednou z největších postav nacismu, říšským maršálem Hermannem Göringem.

Vášnivý lovec, do jehož agendy spadaly též lesnictví a myslivost, roku 1934 povolil vypuštění dvou párů mývalů do volné přírody u hesenského jezera Edersee.

Chlupáči přežili svého nacistického dobrodince

Stalo se tak na žádost jisté kožešinové farmy. Dlouhodobým záměrem bylo, aby se všežravci z čeledi medvídkovitých, kteří pocházejí se Severní Ameriky, rozmnožili a obohatili tak faunu třetí říše. Přirozeně i coby terč lovců.

Na rozdíl od Göringa (spáchal sebevraždu v Norimberku, čímž unikl oprátce) ale medvídkové zánik říše ve zdraví přežili. A nejen to - množili se ostošest.

Už tě mám, ty potvoro... Profesionální chytač mývalů. Roku 1945 mělo žít v německé přírodě jen několik tuctů mývalů, o čtvrt století později jich bylo už zhruba 20 tisíc.

Adamové a Evy mývalovití

Většina z nich pochází z oněch dvou párečků, jimž dal svobodu drogující říšský maršál. Během války se ale dostali na svobodu další mývalové, především z farem poškozených spojeneckými bombami.

Jejich počet se dnes odhaduje na téměř milion. Jsou rozšířeni od podhůří Alp na jihu až ke břehům Baltu na severu. Absolutní většina jich žije v Německu, jejich baštou je Kassel, ale část populace už pronikla do okolních zemí.

A postupují dále. Na rozdíl od Severní Ameriky nemají v Evropě přirozené nepřátele.

Britové můžou být zatím klidní, mývalům se prý ještě Lamanšský průliv přeplavat nepodařilo. Ostrovní škarohlídi nicméně varují, že je to jen otázka času.

Kupte si medvídka mývala...

V Kasselu přebývá na jeden hektar asi sto mývalů, v létě má téměř každá zahrada svého nacistického chlupáče, především na okraji města.

Vykopávky v dnešní Evropě za milion let. Vládli zde kdysi mývalové? Mnoho Němců považuje mývaly za miloučká zvířátka a krmí je. Pro jiné jsou ale pohromou. Jejich oblíbeným místem jsou střechy, respektive půdy domů, z nichž často pokračují dále. V invazi do lidských příbytků jsou neobyčejně vynalézaví.

Vypudit je lze jen stěží a škody jimi způsobené na budovách můžou jít v jednotlivých případech do tisíců eur. Špás s chlupáči často přestává, když stropem začne prosakovat jejich agresivní a silně zapáchající moč.

Kdo by našel způsob, jak je se zárukou odpuzovat, stal by se jistě milionářem

Zdaleka ale nejde jen o lidská obydlí. Stále větším morem jsou mývalové pro domácí faunu, a to jak na zemi, tak v korunách stromů; jsou skvělí lezci, téměř akrobaté. Na jednom místě, v Bernburgu, dokonce zlikvidovali kolonii volavky popelavé, jež tam byla vysazena před čtyřiceti lety.

Čumáčci na odstřel

Mýval si rád pochutná na ptačích vejcích, dokáže zatopit i liškám, do jejichž doupat se prohrabe. Nemalé škody působí i chovatelům ryb.

Střelte si do mývala (na rameni maličký hákenkrajc). Z těchto důvodů povolila německá vláda už před několika lety jeho odstřel. Stali se úředně škodnou. Jen loni mělo skonat po zásahu lovců kolem třiceti tisíc mývalů.

Ne každý se ale snaží mývaly vyhnat ze svého obýváku. Hesenský tisk předloni psal o osmdesátileté paní z Kasselu, v jejímž domě se usídlila velká kolonie mývalů.

Dohromady 80 kusů. Pach v domě prý příšerný, ale stará dáma byla se svými chlupatými přáteli zjevně šťastná.

Foto: Profimedia a archiv

Autor: Petr Podaný